Články / Profily

Jak to bylo s... The Creek Drank the Cradle (Iron and Wine)

Jak to bylo s... The Creek Drank the Cradle (Iron and Wine)

Jakub Zbořil | Články / Profily | 17.04.2013

Můžete trávit propagací své tvorby hodiny denně, otravovat každičkého hudebního pisálka v zemi nebo si třeba jen tak skládat songy po nocích v pokojíčku. Pokud to ale skutečně za něco stojí, kvalita si cestu mezi lidi najde. Byť se toho okamžiku třeba ani nemusíte dožít. Sama Beama, vousatého písničkáře s monikerem Iron and Wine, posmrtná sláva naštěstí nepotkala. A to přesto, že pro propagaci své tvorby neudělal takřka nic. K tomu, aby se stal jedním z nejuznávanějších folkařů dneška, mu tak kromě potřebného talentu stačila jedna kytara nalezená v kontejneru, půjčený čtyřstopák a kamarád, který se nebál bez autorova vědomí předat pár songů někomu ze Sub Popu.

Myšlenky na kariéru hudebníka Beama nikdy nepřepadaly, odjakživa jej to mnohem více táhlo k filmu, který také před svým průlomem vyučoval. Hudba sloužila jen jako hobby, při kterém si mohl vyčistit hlavu. Jeho otec už navíc zkušenosti z hudebního průmyslu měl a svého syna důrazně varoval, aby hudbu ani jinak nevnímal. Než vyšla roku 2002 jeho debutová deska The Creek Drank the Cradle, měl za sebou už nějakých sedm let skládání. Nicméně vše končilo u vyměňování si songů s kamarády. (Což se mu vymstilo při vydání druhé desky, kdy na veřejnost uniklo množství jeho nedodělaných věcí.) Jedním z nich byl i Ben Bridwell, tehdy člen slowcorové party Carissa’s Wierd. Ten Beamovy akustické kousky obdivoval už léta a když jeho kapela dostala šanci jednat se Sub Popem ohledně vydání singlu, snažil se z toho vytřískat i něco pro kamaráda. Předal některé z jeho skladeb jednomu ze zakladatelů legendárního labelu, Jonu Ponemanovi, a tím nastartoval úspěšnou kariéru.

Poneman byl totiž křehkou tvorbou neznámého hudebníka nadšen a začal jej doslova nahánět, aby mu poslal více materiálu. Po pár měsících se mu do rukou dostala dvě cédéčka zaplněná takřka čtyřicítkou skladeb. „Obě jsem je už slyšel několikrát a mohu říct, že Sam je jedním z největších písničkářů své generace,“ hodnotil obdržená dema pro New Times Broward Palm Beach. Poneman nakonec vybral dvanáctku, která podle něj tvořila nejkompaktnější celek, a s minimem úprav ji vydal pod názvem, který pochází z útržku skladby Upward Over the Mountain. Zbylé písničky, které se na desku nevešly, se na povrch prodraly o něco později – první pětice vyšla o rok později na épéčku The Sea and the Rhytm a většinu songů pak lze najít na čtyři roky staré kompilaci Around the Well.

Ačkoli se debutová deska Iron and Wine dočkala vřelého přijetí, k úspěchu se muzikant stavěl skromně. Na otázku webu sctas, zdali se ještě plánuje vrátit k učitelství, odpověděl: „Samozřejmě, kapely vydělávají koncertováním a já se na nějaké turné nedostanu tak často – musím platit účty.“ Představa profese hudebníka pro něj byla nereálná i kvůli dvěma malým dcerkám: „Je to těžké, moc těžké. Tentokrát jsme odjeli na tři týdny a nevím, jestli budu schopný ještě vůbec tak dlouhé turné podniknout.“ Následující roky ukázaly, že zvládnout se to nějak dá, v současnosti je Beam otcem už pěti dcer…

Co se týče písní, nepatří americký bard mezi ty, kteří rádi odkrývají jejich smysl a k tomu ještě přidají historku o tom, jak ten a onen song vlastně vznikl. Důvodem není strach, že by ztratily své kouzlo, ale spíše to, že si jejich významem není často jistý ani sám tvůrce. Songy skládá na základě různých představ, asociací a drobností, které ho inspirují – vzniklá slova poté nabaluje na už vzniklou melodii. Nejraději má, když si v jeho písních dokážou posluchači najít něco vlastního. Taky se v jeho skladbách příliš nesetkáme s osobními tématy: „Mým záměrem nikdy nebylo, abych sdílel svůj život s ostatními, i když počítám, že malé střípky z mého života se v těch písních najdou,“ řekl pro web altmusic. Ačkoli se sám považuje za agnostika, v jeho skladbách hraje velkou roli náboženská tématika, která jej poznamenala díky pobožné oblasti, ve které vyrůstal. Často se k ní uchyluje, aby uspořil slova: „Nemusím říkat – já a chlápek, který umřel a pak byl přiveden zpátky k životu, ale neřekl, jaké to bylo, a co preferoval. Můžu prostě jen říct – já a Lazarus. Kdybych řekl – já a Bob, neznamenalo by to nic,“ uvedl pro The Austin Chronicle příklad ze svého posledního alba Kiss Each Other Clean.

Právě to většinu jeho starších fanoušků nepotěšilo, často mu vyčítají, že se jeho písně utápí ve složitých aranžmá a už nejsou tak krásně jednoduché jako dřív. Jenže Beamova hudební filozofie je jasná – nikdy se neopakovat. Na první desce přinesl křehké písně ze čtyřstopáku ve stylu Nicka Drakea, na té druhé s nimi naběhl do studia a tam jim umožnil lepší produkci. Třetí a čtvrtá deska se nesla v duchu objevování a experimentování. A i když ví, že jeho fanoušci by nejraději toho starého dobrého vousáče se španělkou, tyhle dny už sotva kdy přijdou. To potvrzují také jazzové ukázky z jeho nadcházející řadovky Ghost on Ghost, která vyjde v půlce dubna.

Info

Iron and Wine - The Creek Drank the Cradle (Sub Pop, 2002)
www.ironandwine.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Full Moon Stage 2021: The Sweet Release Of Death

redakce 05.12.2020

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2021: Lonker See

redakce 04.12.2020

Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: I Like Trains

redakce 03.12.2020

Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Repetitor

redakce 02.12.2020

Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.

Full Moon Stage 2021: Vanishing Twin

redakce 01.12.2020

Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Health

redakce 30.11.2020

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace