Články / Offtopic / / Movie/dox

Pocity jsou to nejpodstatnější (Anna Muylaert)

Pocity jsou to nejpodstatnější (Anna Muylaert)

Jakub Koumar | Články / Offtopic / / Movie/dox | 18.10.2016

Často se potýkáme s vlastními pocity a nedokážeme se ubránit tomu, jak komplikované dokážou být. Natož když je zasadíme do kontextu sociálního prostředí. Veškeré naše společenské vazby, geneticky podmíněné chování, sociální struktura vytvářejí komplikované a těžko pochopitelné podmínky pro lidskou koexistenci. Brazilská režisérka a scenáristka Anna Muylaert postavila na nahlížení do struktur mezilidských vztahů filmařskou kariéru, za své snímky pravidelně sbírá nominace i ocenění ze známých světových festivalů. Její prozatím poslední film Don’t Call Me Son zatím stihl vyhrát „pouze“ cenu čtenářů Männer magazínu, což vzhledem k transgenderové problematice není až takový div. Kvalita filmu ale nasvědčuje tomu, že by mohl slavit úspěchy i nadále.

Snímek stojí na rozhodném, avšak klidném a nevtíravém hereckém výkonu Naomiho Nera, který ztvárňuje genderově nejistého sedmnáctiletého floutka. Ten kromě problémů se sebeidentifikací zjišťuje, že byl jako dítě odebrán od své pravé rodiny, a jeho život se tak z minuty na minutu převrátí naruby. Anna Muylaert si s velkou pečlivostí hlídá, aby se z filmu nestalo poselství o utiskování osobnosti, Don’t Call Me Son je mnohem více o hledání. Režisérka divákovi potutelně podsouvá otázky nikoliv o sexualitě nebo jejím přijímání, ale o tom, co vlastně formuje naši osobnost.

Pomáhá tomu klidnou a opatrnou režií. Všechny postavy se chovají i ve vypjatých situacích uvěřitelně, jejich radost, nejistota, zvídavost i hněv nepřekračují hranice. Pocitově vypjaté scény nejsou afektivní, i když z nich emoce přímo čiší. A když je už klid postav až příliš podezřelý vzhledem ke statusu quo, film se stává živočišným a živelným. A to jak obsahově, tak formálně, když příkladem může být kontaktní kamera při sexuálně laděných scénách, která je příjemně syrová, názorná a neromantizovaná, aniž by vyvolávala pocit kontroverze.


Don’t Call Me Son je příjemně plynoucí film o tom, že naše vlastní identifikace nesouvisí s kořeny, ale spíše s vybudovanými pouty. Ne s tím, jak jsme zařazeni do společnosti, ale kým se v ní cítíme být. Ne jak se jmenujeme, ale co za naším jménem cítíme. Pocity jsou pro Annu Muylaert to nejpodstatnější. Don’t Call Me Son je cestou skrze zmatky kolem nás i v nás. Cestou, která nevede k odpovědím, ale k prožitkům. A to je možná dokonce víc.

Info

Don’t Call Me Son (Mäe só há uma)
Režie: Anna Muylaert, 2016
www.annamuylaert.com
www.twitter.com/annamuylaert?lang=cs

Live: Kino Brasil 2016
www.facebook.com/kinobrasil
www.kinobrasil.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.

Význam slova „neuvěřitelný“ (Tři blízcí neznámí)

redakce 26.05.2019

Příběh, který vrací význam nadužívanému slovu „neuvěřitelný“, popisuje dokumentární film Tři blízcí neznámí.

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

redakce 10.05.2019

Dalo by se jednoduše shrnout, že Velvet Buzzsaw tematizuje nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost a nerespektování etických zásad. Z produkce Netflixu.

Dlouhé prsty války a boty předků (Milost)

redakce 04.05.2019

Intimní portrét manželství, do kterého se obtiskla válka, připomíná, že traumata nemizí, ale dědí se. Dvojrecenze na nový film Jana Jakuba Kolského je jako noc a den.

Černé díry, sperma / High Life

redakce 01.05.2019

Sex řešíme všichni. Otázku, jak moc rozmnožovací pud formuje lidské vědomí, pokládá ve filmu High Life režisérka Claire Denis.

Síla druhých plánů (Mirai, dívka z budoucnosti)

redakce 09.04.2019

Kun je plný pomíjivé, prudké dětské zloby, kterou adresuje svým rodičům, zároveň ke své rodině ve snových sekvencích přirozeně tíhne.

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

redakce 02.04.2019

Šťastný Lazzaro navazuje na tradici italského neorealismu. Alegorický snímek Alice Rohrwacher si odnesl z festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář.

Všetci to vedia?

redakce 22.03.2019

Herci boli od začiatku oboznámení s tým, že postavy sa im budú písať priamo na mieru. Cruz vs Bardem.

Uhrančivý trip (Climax)

redakce 23.07.2018

Gaspar Noé dospěl. Climax je filmem, který představuje v jeho dosavadní tvorbě strhující vrchol.