Jiří Procházka | Články / Reporty | 07.12.2022
Po zrušení dlouho odkládaného koncertu, kterým měli Swans konečně na jaře 2021 v pražské Lucerně osobně představit své poslední album Leaving Meaning (2019), se teď – na sklonku roku 2022 – domácímu publiku naskytla první příležitost vidět v akci alespoň část kapely. V Divadle Archa vystoupili kytarista Kristof Hahn a hlavní hybná síla Michael Gira, kteří do Prahy přivezli důležitou zprávu, a sice že labutě nespí.
Kristof Hahn, který spojil své síly se Swans na albu White Light from the Mouth of Infinity (1991) a pak od začátku druhé etapy v roce 2010 na každé další desce, se významně podílel i na prvních třech nahrávkách Girova projektu Angels of Light. Kromě toho působil v berlínské kapele Les Hommes Sauvages se zpěvačkou Violou Limpet a bubeníkem a perkusistou Nicka Cavea Thomasem Wydlerem. V posledních letech spolupracoval také s experimentálně rockovými Xiu Xiu (Forget, 2017) a triphopovou legendou Trickym (Fall to Pieces, 2020).
Hahn nejčastěji přispívá hrou na lap steel kytaru a za ni usedl i v Arše, kde pomocí looperu a klasického kytarového zkreslení vytvářel vrstevnaté instrumentální plochy obohacované noisem. Zahrál také několik zpívaných balad doprovázených atmosférickým vybrnkáváním jako v případě jeho mollové interpretace If There Is Something od Roxy Music (mrkněte na YouTube). Umělcovo světácké vystupování i průvodní žertovné slovo mezi jednotlivými písněmi navodilo příjemnou neformální náladu.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Po necelé hodině se umělci vystřídali. Gira se chopil své akustické kytary a sdělil zásadní, byť očekávanou zprávu – Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind?. Nová deska by měla nést název jedné z písní – Beggar (= žebrák). Kromě té zazněly z připravované nahrávky ještě písně The Parasite, The Memorious a Unforming a z nich lze odhadovat, že půjde posluchačsky ještě o trochu tvrdší oříšek, vzývající neurotičtější a (ne)melodičtější polohy, které během vystoupení na moment uklidnila pouze zasněně ukolébávající Unforming. Zbytek setlistu obsahoval skladbu Two Women od Angels of Light a dále vyzrálé klasiky Swans New Mind a Blind. Tíha, s níž se Gira opíral do strun a svých hlasivek, patrně ne úplně zdravých, byla ohromující, ale džbán čaje a léty vybudovaná profesionalita překonala indispozici s naprostým přehledem.
V hledišti divadla, které Gira nechal o něco více osvětlené než jeho předchůdce, bylo během celého vystoupení vidět účastné kývání hlavou do rytmu a po každé písni následoval nadšený potlesk. Kromě širokého generačního rozpětí bylo zajímavé pozorovat i přirozené namíchání návštěvníků i příznivců různých společenských vrstev, punkerů a intelektuálů a dalších. Tady to dávalo smysl.
Michael Gira (us) + Kristof Hahn (de)
3. 12. 2022 Divadlo Archa, Praha
foto © Mária Karľaková
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.