Články / Reporty

Pohoda 19, den třetí v plamenech

Pohoda 19, den třetí v plamenech

Jakub Béreš | Články / Reporty | 16.07.2019

Rok co rok se přesvědčuji o tom, že Pohoda si nemohla vybrat lepší název. Všechno, co vás mrzí nebo štve na festivalech, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku, které během dne krouží areálem. Hodně akcí prohlašuje, že se snaží být ekologické, že se opravdu zajímají o svého návštěvníka a že nejsou pouhou kratochvílí, ale událostí, která chce promlouvat k širší veřejnosti. Za Pohodu mluví činy, mravenčí práce a odhodlání ani další rok neslevit ze svých standardů. Důkazem je i dva roky staré ocenění Green Operations Award, získané mimo jiné za práci s odpadem.

Oproti jiným festivalům se Pohoda rozhodla zmenšit kapacitu areálu, aby se návštěvník mohl cítit pohodlně a nemusel mít pocit, že je chodící peněženkou. Zhruba třicet tisíc návštěvníků se hravě rozprskne po celém areálu. A namísto největších jmen, která by stála dvě třetiny rozpočtu, se jako každý rok Pohoda rozhodla pro pestrý a vyvážený line-up, který neohrozí ani vypadnutí páteční headlinerky Lykke Li. Ten den byla pozornost upřena na jinou ženu, a to první slovenskou prezidentku, na jejíž debatu se stály fronty. Její neformální fotka u tamního památníku Jana Kuciaka a jeho partnerky s nápisem „spojili nás“ tak nějak vystihuje atmosféru celého ročníku.

V pátek na přednášku o lepšící se situaci Romů na Slovensku, v sobotu na nejlepší romano hip hop. „Poslechem naší hudby se dopouštíte trestného činu, my se totiž nebojíme šířit pravdu,“ deklaroval rapper Rudo Danihel alias Čavalenky, zatímco jeho dj za pultem skrečoval o sto šest. Nakažlivá flow, perfektní přednes a texty z vyloučených pohraničních oblastí jsou jeho poznávacím znamením. Tady debata o autenticitě nemá smysl, Čavalenky ukazují, jak to vypadá v zastrčených ulicích během čekání na výplatu a jak bohatí točí peníze na úkor druhých. „Zapalme ten systém a nechme ho hořet,“ znělo v odpoledních hodinách v plné aréně.

fotogalerii z poslední festivalového dne najdete tady i tu

Pohoda se sice přímo nehlásí k iniciativě Keychange, ale už na první pohled je znát, že se snaží mít vyvážený genderový poměr vystupujících. Pestrost nehoní pouze na několika headlinerkách, ale zastoupení ženských umělkyň různých žánrů nalezneme napříč lajnapem, když táhly tentokrát zejména producentky a rapperky.

V největším stanu se v sobotu prohnaly hned tři výrazné ženské hlasy, které vytvořily podobně divoké moshpity jako o den dřív Death Grips. Masivní beaty a ostrou dikci přinesla ukrajinská Alyona Alyona, o které nejenom slovenská média mluví jako o další východní senzaci a jejíž set pálil ostrými do kulturních stereotypů. Britské úderné dámské trio Haiku Hands se svými synchronizovanými tanci uvolnilo atmosféru, aby nastoupilo ruské duo Ic3peak.

Virální fenomén, který se proslavil protiputinovským videem Death No More, v němž se zpěvačka a autorka písní Anastasia Kreslina polévá před ruským sídlem vlády benzínem, se přetavil v živou formaci. V Praze jsme je mohli vidět před pár měsíci, slovenskou premiéru si odbyli v doprovodu dalších kontroverzních ruských kapel Little Big nebo Shortparis. Přestože jejich textům mladí návštěvníci jen těžko rozuměli, naštvanost na represivní režim byla znát z každé sloky odměřeného vokálu, který byl v těkavějších částech stejně vyhrocený jako situace v domovině. Ve velkém stanu už se zase hořel společenský systém, tentokrát za doprovodu bodavých stroboskopů, chladného řevu a rychlé změny temp, podtrhujících pocit nejistoty.

Zatímco menší podia nabídla vhled do současných společenských problémů, na hlavní stagi vládla nostalgie. Liam Gallagher má sice pověst rockera s prořízlou hubou, ale oproti souběžným Shortparis působil jako krotký čtyřicátník. Hlavní program uzavřela hudební a filmová ikona Charlotte Gainsbourg, jejímuž setu dominovaly skladby z desky Rest, ovlivněné francouzským tanečním producentem Sebastianem. A naživo to bylo opravdu ještě tanečnější než z nahrávky, což se po třech náročných dnech plných přebíhání hodilo. Poslední pohlazení před návratem do reality.

Info

Pohoda Festival
11. - 14. 7. 2019
letiště Trenčín, Slovensko

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.