prof. Neutrino | Články / Recenze | 14.03.2020
Označení knihy za „jeden z nejpozoruhodnějších českých románů posledních let“, umístění ve výročních žebříčcích týdeníku Respekt, Radia Wave nebo serveru iLiteratura, podivný podtitul Glaciologie pro manipuláty a anonymita autora píšícího pod záhadným pseudonym A. Grevensteen – to už samo o sobě budí pozornost.
K atraktivitě přispívají i kulisy románu, které tvoří rozlehlé, leč poměrně neznámé Grónsko. Hlavní postava, třicetiletý „věčný smolař“ Miroslav Hammer je novinářem píšícím do vědecké rubriky magazínu Svět, který se účastní vědecké výpravy zkoumající ledovce. Propletený příběh začíná v Praze při otevření nové botanické zahrady, kde se seznámí se záhadnou glacioložkou Klárou, která mu sdělí zásadní informaci ze zákulisí instituce, a celý děj se nepředvídatelně roztáčí.
Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty i přesahy do paralelní reality. S trochou nadsázkou se kniha blíží tolik oblíbenému žánru „severské detektivky“, ale na to je pro masového čtenáře jeho místy až experimentální styl příliš komplikovaný. Není divu, že autor se spíš vyznává z inspirace magickorealistickými spisovateli, jako jsou Ajvaz, Kafka nebo Borges. Text pak vyvažují vtipné postřehy a glosy ze života hlavní postavy, typického zástupce generace mileniálů. Detektivní zápletka je jen předivem pro záhadné události, jenž se odehrávají pod povrchem věcí, tak jako z ledovce je nad vodou vždy vidět jen malý vrcholek.
Mediální pozornost, který román vzbudil ještě před vydáním, připomíná mysteriózní thriller Mysterium tremendum Sebastiana Rainera (2015), který byl rovněž obestřen tajemných oparem svého vzniku. Někdo by možná řekl mnoho povyku pro nic. Nicméně Pohyby ledu lze chápat i jako součást větší hry, kdy samotný román nemusí být vtěsnán pouze do jeho stránek.
Pohyby ledu postrádají jen srozumitelnější poselství, přitom prostředí tajících grónských ledovců tomu v době aktuálních klimatických změn vyloženě vybízí. Jako debut to však není špatný skok do literárních vod.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.