Články / Reporty

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl | Články / Reporty | 16.02.2020

Na čtyřicátý koncert u nás dorazili The Legendary Pink Dots. Za čtyři dekády působení si prošli řadou změn v sestavě i skladbě nástrojů, v minulosti se tu prostřídaly třeba saxofon, perkuse nebo housle, dnes už je ale neuslyšíme. Britsko-nizozemská formace osciluje mezi několika žánry a není snadné určit jeden nebo dva hlavní, řekněme, že jde o psychedelický rockový hybrid s elektronickým nádechem. Naživo tentokrát v tříčlenné sestavě, když zakládající členy, zpěváka Edwarda Ka-Spela a Phila Knighta na syntezátory, doplnil kytarista Erik Drost. Diskografie o pětačtyřiceti položkách jim umožňuje značnou dramaturgickou variabilitu při stavbě programu, který čerpal z různých období i alb.

Klub se začal plnit před osmou. V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. The Legendary Pink Dots byli strnulí, ale jen do chvíle, co se podstatně zlepšil zvuk. Beat ustoupil do pozadí a svým pomalým tempem byl najednou uklidňující. Vynikl zásadní prvek v chemii sestavy, charismatický zpěv, kterým Ka-Spel maluje příběhy na pozadí tvořeném efektovanou kytarou. Zvuk byl barevnější a projev kapely uvolněnější. Na pódiu bylo živěji, a i když Ka-Spelovo pohazování hlavou už není tak energické, jeho kreace podporovaly kontakt s publikem.

Mrazivě psychedelická plavba postupně vtahovala publikum, ve druhé části jednotlivé skladby spojovaly samply a jedna přirozeně přecházela ve druhou. Kosmická výprava si držela tempo i atmosféru, a to navzdory tomu, že nejznámější písně zazněly hned v úvodu a pak až v závěru večera. The Legendary Pink Dots vyklidili po přídavku pódium stejně, jako ho obsadili – s klidem a beze slova. Pak se v částečně vyprázdněném sklepě objevili na pár slov s fanoušky, když pro většinu z nich to byl několikátý koncert a s nostalgií vzpomínali na ty minulé. The Legendary Pink Dots si i přes personální a hudební proměny stále drží pevnou základnu příznivců, i když hlavně těch starších. Mileniálů ten večer v klubu moc nebylo, natož těch mladších.

Info

The Legendary Pink Dots (nl/uk)
15. 2. 2020 Café V lese, Praha

foto © archiv skupiny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.