Články / Reporty

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 23.08.2022

Nádech a výdech, chlad a ozvěna kroků, vrčení a pískání zvukových skulptur. Katakomby Centra experimentálního divadla po roce opět ožívají projektem Terénu (pole performativního umění) a odvážně se pouští do trilogie Order of Sonic Chaos, kterou kurátorsky i autorsky provází zvukový umělec Jonáš Gruska. Právě probíhá její první část Ephemeral Shrine. Názvem se odkazuje ke snaze autorů přenést do prostoru katakomb esenci posvátného. Jak se jim to povedlo a na co dalšího se můžeme těšit v projektu, který oslovuje zejména naše podvědomé procesy?

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz. Co by ve strohé galerii s vyhlazenými stěnami zaniklo, nepravidelná struktura zdí a spletitost místa naopak vyzdvihuje. To například mimořádně dobře sedělo už loňskému projektu Spooky Butt, který se věnoval metabolickým procesům a podzemní část Husy na provázku výtečně asociovala průchod trávicím traktem. Tentokrát autoři ke geniu loci přistupují z jiné strany, nicméně opět velmi příhodně. Celá instalace návštěvníka volně vrací k antropogenetickým kořenům a pojednává prostor jako jeskynní komplex, ve kterém je možné cítit se bezpečně.

Expozice Ephemeral Shrine je spíše minimalistická, příchozí postupně objevuje nástěnné malby vyvedené ve striktně hlinkových odstínech, které často provází instalace mechanických soch, z nichž se linou tlumenější zvuky. Když procházíte chodbami, automaticky se ztišíte. Přestanete mluvit, neslyšně našlapujete a ohledáváte to, co vidíte před sebou. Je to trochu divné, ale i známé, příjemné, konejšivé. Věda tyto lehce euforické stavy spojené s pocitem lehkého mravenčení zná a pojmenovává jako ASMR.

V jedné části katakomb, která svým tvarem připomíná jeskyni, stojí lehce osvícená skulptura s dvěma rotujícími moduly, na kterých jsou umístěné reproduktory. Tuto sochu již její autor Gruska představil na warm-upu pro cyklus výstav, které Terén ve spolupráci s CED přichystal. Rotující reproduktory vyrábí velmi zajímavý, prostorově se měnící audioefekt. Na vernisáži je ze sochy pouštěna více než třicetiminutová smyčka, stejnou sochu potom o několik dní později použije pro svůj koncert skladatelka a zvuková umělkyně Natálie Pleváková.

Koncert má omezenou kapacitu na patnáct lidí, je tedy jasné, že půjde o unikátní a nepřenosný zážitek. V neděli večer si sedám na polštářek k obvodové stěně jeskyně mezi další hrstku lidí, kteří si přišli poslechnout zvukovou performanci. Části sochy při mém příchodu už rotují a vydávají šumivý zvuk. Do tohoto settingu si šeptají a špitají lidé, kteří čekají na Natálii, což samo o sobě vytváří zajímavou a hravou ouverturu. Sedíme tu jako pravěcí lidé v jeskyni, kolem sochy jsou kolem dokola rozestavěny hořící svíčky. Jasně, oheň jako symbol nesmí chybět. Místností prostupuje klid, jsme odcloněni od ruchu města. Oproti tropickým teplotám venku je tu příjemný chlad.

Slyším zvuky pralesa, co nejsou zvuky pralesa. Zpěv ptáků, který není zpěvem ptáků. Zvuky, které se podobají těm přírodním, ale přechází v čistě digitální. Natálie Pleváková si hraje se zvukem i rychlostí rotace jednotlivých modulů, kombinuje zvuky a vypráví noisový příběh. Během půl hodiny se rozpoložení skupiny mění, reaguje na hudbu jako jeden živý organismus. Z počátečního zaujetí a očekávání přechází do zklidnění a během pomalejších a tišších pasáží i do relaxace a imaginativního uvolnění, někteří usínají. I mně se před očima míhají snové obrazy. Po chvíli přichází dramatičtější vývoj skladby, ostřejší zvuky vytrhávají z podřimování hned několik posluchačů. Dáváme pozor, dýcháme rychleji, něco se děje, pozor! Závěr je opět spíše tišší, až se nakonec ozývá opět jen šumění způsobené rotací jednotlivých dílů sochy. Mám pocit, že až odsud odejdu, dokážu se dorozumívat jen posunky a skřeky, nebo telepaticky. To se mi děje skoro vždycky, když vkročím do něčeho, co má na svědomí Terén: zážitek, pustí-li si ho člověk k tělu, bývá tak abstraktní, živý a niterný, že je možné jej s těmi, kteří to neprožili, sdílet až mnohem později, až mysl zpracuje, na co se vlastně dívala a co to slyšela.

Dlouho je ticho. Socha tiše bzučí. Nejsme si jisti, zda tleskat, jestli je už konec, nebo ne.

Pro člověka je práce s tichem těžká. Stejně jako s prázdnotou. Procházím výstavu znovu a naskočí mi pojem horor vacui, spojovaný už s makarónskými kresbami v pravěkých jeskyních, který je pro člověka aktuální neustále, a to v mnoha paralelách. Naučit se s pocity prázdnoty vědomě pracovat je velká výzva pro každého z nás, setkání s pořádným zvukovým chaosem v katakombách může být podanou rukou k podrobnějšímu zkoumání toho, co se v nás doopravdy děje. Velmi čistě pojatá instalace Ephemeral Shrine oslovuje naši společnou minulost, brnká na individuální témata a může tak každému přinést malý kousek vrnící reality s možností vztáhnout se k něčemu, co nás přesahuje a čemu třeba zatím ani nerozumíme.

Info

Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine
18.-25. 8. 2022
Centrum experimentálního divadla, Brno
web

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Ozvěny budoucnosti, střípky nostalgie (Let It Roll 2022)

Viktor Hanačík 22.08.2022

Harriet Jaxxon tam poslala euforický mix při západu slunce, plný vokálních bangerů, rollerů, mixů s neskrývanou láskou k Wilkinsonově zvuku...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace