Pop Messe (2023) naštěstí bylo

Organizovat festival může být za trest. Na poslední chvíli vypadne headliner, průtahy rozboří celý line-up, nebo vás jako v případě Pop Messe okolnosti donutí vystěhovat se ze zajetého areálu. Ten se tak ocitl „vykopnutý“ před kulisy betonového kolosu stadionu za Lužánkami a v tomto provizoriu se potřetí v půli léta pokoušel proměnit část Brna v dobře rozjetou party. Navzdory některým radním bylo nakonec jasné, že „Pop Messe, bohužel, bude” a bylo se nač těšit. Slunce příjemně hřálo, šaliny přivážely první návštěvníky a našlapaný program sliboval, že o překotné přebíhání mezi scénami nebude nouze. Zbývalo jen zjistit, jak tento ambiciózní podnik letos dopadne.

VÁCLAV: Byl jsem zvědavý, jak se vydaří třetí ročník. Na prvním jsem nebyl, ale ten loňský patřil k největším zážitkům léta. Když se letos množily nepříliš příznivé zprávy stran organizace festivalu, začal jsem se trochu obávat, obzvláštní ranou bylo zrušení koncertu Lankum. Nové uspořádání areálu se ale ukázalo být v pohodě, oproti loňsku byl Pop Messe kompaktnější a komornější, což přispívalo k fajn atmosféře – nic nebylo daleko, stánky s jídlem lepší než loni a odpadlo nepříjemné přecházení mezi dvěma areály. Nejistotu ve mě vyvolala blízkost dvou venkovních stagí, ale nakonec se moc nerušily, i když ti, kteří si chtěli odpočinout, se občas ocitli ve zvukové třecí zóně, kde duněly basy z obou scén. Jak to působilo na nováčka?

FILIP: Vyrážel jsem z Prahy natěšený a pln očekávání. Provizorní rozložení před stadionem mě bavilo hned od začátku. Všude blízko, a když začaly stoupat teploty, člověk se snadno uklidil do prostoru mezi stromy. Stejně tak jsem si užíval, že na každých pár krocích potkávám kamarády, takže občas bylo těžké jen rychle přeběhnout mezi dvěma vystoupeními. Hned od startu jsem tak najel na příjemný letní vibe, což jsem od městského festivalu nečekal. Ten mi pomohly nastolit, a udržet, otvíráky obou dnů v podobě Annet X a 7krát3, které sedly do brzkého odpoledne.

VÁCLAV: Přesně, atmosféra byla od začátku skvělá – známé tváře na scéně i v davu, zajímavý program a příjemná velikost okamžitě zajistila to správné letní rozpoložení. Zdůraznil bych v tomhle ohledu Soundsystem stage, kterou měli opět na starosti Bashment Bass Foundation. Stejně jako loni naprosto perfektní zvuk, výborná parta lidí a hvězdní hosté ze zahraničí, jakožto i pestrá paleta tuzemských DJ’s. Žánrově zdaleka nešlo jen o dub a reggae, zažili jsme výlety do dubstepu, techna, junglu i world music. Stejně jako loni mi dělalo strašnou radost vidět, jak tahle scéna táhne nové lidi, a to často i takové, u kterých bych si troufnul tvrdit, že mají s dubem vůbec první zkušenost.

FILIP: To se dá aplikovat na mě samotného. Přiznávám, že mě při pohledu do programu Soundsystem stage lehce míjela, ale kdykoliv jsem tam zavítal, zasekl jsem se na desítky minut v mimořádně přívětivé atmosféře a objetí pohlcujících stěn hudby. Vrchol pak představoval set Adriana Sherwooda, kdy jsem se na hodinu ztratil sám v sobě, ale zároveň měl pocit jedinečného kolektivního zážitku. Když si vybavím jeho “Oj, oj, oj”, směju se ještě teď a mám chuť vyrazit na jeho další set. Pro tebe šlo možná i o vrchol celé akce ne?

CO VŠECHNO SE DÁ ODPUSTIT

VÁCLAV: Rozhodně jeden z top zážitků. Sherwood je pro určitý okruh lidí živoucí legenda, byť ten okruh asi nebude tak velký. Každopádně vidět jeho set plný exkluzivních tracků, kdy některé věci naživo míchal na šestnáctikanálovém mixáku, bylo perfektní. Vlastně celý sobotní večer byla smršť skvělých koncertů – po Sherwoodovi výborná Grove a naprosto fenomenální Hudson Mohawke. Strašně rád se během koncertů koukám po lidech a v průběhu Hudsonova setu byla na parketu skrumáž lidí, někteří nevěřícně vrtěli hlavou, jiní stáli s otevřenou pusou, další pařili a nebo (jako já) si užívali a smáli se od ucha k uchu. Mám i další skvělé zážitky, ale Hudson asi top. Co nedostatky?

FILIP: S čím jsem nejvíc bojoval, byly vlny vedra na Kabinet Múz stage, které narážely do všech už desítky metrů před vstupem do sálu. Na druhou stranu intenzita koncertů a prožitků tu byla i díky tomu vystřelená nad všechny škály. P/\ST uvrhla celý prostor do tak propocené vřavy šílenství a radosti, že jsem se jen modlil, aby nosníky Bobycentra vydržely. Celá scéna mně učarovala, už když jsem na ni poprvé vstupoval na set Dliny Volny. Okamžitě jsem se přenesl na lynchovský Roadhouse večírek. V souručí s temným synthpopem prodchnutým zastřeným a husí kůži nahánějícím vokálem jsem jen čekal někde mimo čas a prostor na agenta Coopera. Takže z jediného nedostatku jsem se dostal k další vlně nadšení. Ty jsi narazil na nějaké trápení?

VÁCLAV: Já bojoval hlavně se zvukem na hlavní stagi, v zásadě jsem tam slyšel jediný koncert, který nebyl špatně nazvučený. Asi nejmarkantnější to bylo na Young Fathers, což byla opravdu škoda, protože patřili k největším lákadlům festivalu. Zvuk byl ale vepředu zcela neposlouchatelný, a i vzadu u zvukaře to nebylo nic moc - přepálené basy, vícehlasy se ztrácely, fatálně nazvučené bicí… Zkrátka ostuda. Celý koncert zněl jako dlouhá zvuková zkouška s nakonec slušným finále. Navíc když to srovnám s loňským rokem, kde na dvou venkovních scénách byl zvuk naprosto top a všemu bylo perfektně rozumět, tak mi nad tímhle zůstává rozum stát.

FILIP: Tady musím oponovat. Young Fathers, vrchol celého Pop Messe, jsem si užil od a do zet. Měl jsem trochu strach, jak moc na jejich živák dopadne absence Kayuse Bankolea, ale ten byl rozptýlen po prvních minutách setu. Možná jsem jen těžil z toho, že jsem si stoupl před zvukaře, abych si našel dost prostoru pro vlastní pohybové kreace, nebo jsem byl schopen nějaké nedostatky ve zvuku odpustit z lásky k Young Fathers, ale neměl jsem problém. Naopak se mi z toho světa soulu, rapu, řvaní a přepálených bicí nechtělo zpátky na zem. Jediný problém s Young Fathers byl ten, že jejich set skončil.

VÁCLAV: Ještě k těm nepříjemnostem – stále nechápu výhodu „cashless” náramku, tedy spíš nechápu výhodu pro návštěvníka. Před lety to mohlo být na některých festivalech vítáno, dneska mi to přijde jako relikt. Ne zcela příjemné bylo taky noční osekání areálu, ale tam chápu, že šlo o vstřícný krok směrem k městu. Krom těchto drobností jsem si v zásadě stále jen užíval program. Co dalšího tě zaujalo?

CITY NA DLANI

FILIP: Všechno, kam jsem dorazil. Ještě dlouho mi v hlavě zůstanou Kokoko!, kteří by roztančili i mrtvého, a že se k infarktovému stavu nebylo těžké dostat v opět beznadějně vydýchaném sále. A stejně tak mi utkvěla Grove, která na stejné stagi působila až jako zjevení s příhodnou renesanční malbou za zády – tedy pokud necháme stranou devadesátkově podnikatelský bizár exteriéru Bobycentra. Zklidnění a pohlazení na duši zase přinesli Kalle, na které se o to víc těším do Topolového hájku. A pak Hudson Mohawke a jeho neskutečná party, kdy jsem nevěděl, jestli tančit, koukat po ostatních, jak si to užívají, nebo sledovat pobaveného Hudsona. A tak bych mohl pokračovat dál, krása střídala nádheru.

VÁCLAV: Já si ještě moc užil Panda Beara se Sonic Boomem. To je takový balzám na duši a naživo mě brali ještě více než z desky. Skvělý zážitek byli Kokoko!, kteří přes značně limitovanou sestavu předvedli perfektní show. Oba dny navíc byla výborná závěrečná party, především Kode9 s Timem Reaperem, kteří rozjeli show plnou junglu, uk garage, i footworku. Přijemný bonus představovalo jídlo. Zdá se, že festivalové ceny byly doběhnuty šíleným gastronomickým standardem, takže cenový rozdíl se nekonal a kvalita byla všude skvělá. Bohužel se to nedá říct o pivu, tam byla cena už přeci jen trochu moc.

FILIP: Na skvělé jídlo bych málem zapomněl, a to mě „makrela na špalku” zachránila uprostřed druhé noci. A sakra, na mě fungovalo během víkendu v Brně snad úplně všechno. Když si vyskládám vedle sebe nezapomenutelné koncerty, přátelské lidi všude okolo a prosluněné dva dny areálu, ve kterém jsem chvílemi zapomínal, že jsem uprostřed města, tak nezbývá než čiré nadšení. Prozatím festival roku. Závěrečný verdikt?

VÁCLAV: Na Pop Messe jsem se moc těšil, loňský ročník mě nadchnul. Letošní line-up nebyl tak lákavý jako loni, ale našel jsem si v něm svoje. Je pravda, že nedostatků pár bylo, ale všechno to bylo vyvážené výtečnou atmosférou a skvělými koncerty. Příští rok nás navíc čeká přesun na brněnský Velodrom a prodloužení festivalu o jeden den, takže já jsem chycený. Z Pop Messe se stala letní stálice, o účasti na dalším ročníku rozhodně nepochybuju.