Články / Reporty

Pořád je tu tvůrce (Godspeed You! Black Emperor)

Pořád je tu tvůrce (Godspeed You! Black Emperor)

Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 21.04.2018

Luciferian Towers není slabá deska. Není, ale pokud si to někdo doposud myslel, ve čtvrtek musel změnit názor. V ten den se Godspeed You! Black Emperor představili pražskému publiku, v Arše. Po šesti letech od vystoupení v klubové Lucerně, po letech, které ukázaly, že tahle reinkarnace je doopravdy reinkarnací, nikoli posmrtným záchvatem s vydírajícími tanečky, že teď u vás hrajeme skutečně naposled a na stánku máme raritní kompilačku za pět set.

Luciferian Towers není slabá deska, naopak. Když formace po desetiminutovém intru (inu, tak to s délkami u GY!BE chodí) začíná přehrávat nejnovější materiál, skladby ukazují svou sílu. Nejsou to rozvolněné staré časy s nekonečnem možností, forma působí uceleněji, dává se větší důraz na hlavní téma, vzdušnost zůstává. A s ní i kapelní identita. Personálně má tentokrát podobu osmihlavou, s velkolepou analogovou projekcí v zádech.

Nejnovější materiál přehrávají GY!BE celý, Anthem for No State je nadpozemská. Poté už tóny starší. There was no place like it, in the whole world… neskrývané nadšení, Sleep. Cesta od smířlivého mluveného slova za vypjatostí, za jedním z projevů emočně bohatého univerza, před kterým raději zavírám oči. Je to ale těžké, kotouče nadále běží a krom vizuální pastvy přinášejí do převážně instrumentálního světa společenská témata, nad nimiž oči zavírat nejde. Přivírám a slibuji, že budu bdělý.

fotogalerie z koncertu zde

Audiovizuální působivost a dokonalá souhra smyslů nezanechávají dojem vypočítaného mechanismu. Pořád je tu tvůrce. S houslemi, kytarou, kontrabasem. Kapela nepotřebuje divadlo, stačil by dvorek, jen sehnat osm židlí, dvě bicí soupravy a obří bílou stěnu. I tady by během závěrečné BBF3 vypadaly dvě hodiny jako příliš velká porce, při pozvolném umrtvování zvuku by se ale začalo stýskat. Snad to bude napříště méně než šest let.

Info

Godspeed You! Black Emperor (ca)
19. 4. 2018, Divadlo Archa, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.