Články / Rozhovory

Pořadatelská: Roman Dorňák (Artu Kus)

Pořadatelská: Roman Dorňák (Artu Kus)

redakce | Články / Rozhovory | 14.05.2019

Roman a Tereza Dorňákovi s nemalým týmem nadšenců již rok spravují, provozují a oživují legendární areál na Bojišti v Trutnově. Vlastní produkce na sebe nenechala dlouho čekat a mimo hostování Obscene Extreme Festivalu bude letos sezóna na Bojišti obzvláště vyladěná. Nad ostatními akcemi tohoto roku vyčnívá Artu Kus Festival, událost, o které rozpovídal Roman Dorňák. A nejen o ní.

Co chystáte další dny a týdny?
Další dny a týdny máme před sebou hodně práce s nadcházející sezónou. Ta nám začíná v sobotu 18. května, kdy se na Bojišti odehraje první letošní promítání letního kina. Celkem budeme letos pouštět 14 filmových titulů během 14 sobot od května do září. Všechny tituly promítáme z původních 35mm filmových pásů a atmosféra kina je díky tomu i díky nadstandardní úhlopříčce plátna naprosto úžasná.

Dále nás čeká Festival Kafe&Jazz, který se odehraje 14. a 15. června. Jedná se o naši vlastní produkci a cílem je uspořádat trošku jinou společenskou událost, než bylo na Bojišti zvykem. Chceme představit rozdílné přístupy v přípravě kávy, trendy v kavárenství a zajímavosti z kavárenského světa, stejně jako pomocí workshopů, přednášek, výstavy a dalšího doprovodného programu návštěvníky nenásilně vzdělávat. A taky to bude pěknej večírek, v čele s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers. Bojiště si oživení a kvalitní události se společenským přesahem zaslouží a tohle bude jedna z nich. Tou největší a pro nás zásadní samozřejmě bude Artu Kus Festival mezi 22. a 25. srpnem. Půjde o oslavu hudby, divadla, tvůrčího a tvořivého způsobu života.

Vpravdě „sexy“ lineup na dvou hudebních scénách, divadelní a experimentální scéna a hlavně kreativní zóna. Chceme, aby v areálu bylo co dělat po celou dobu festivalu, a tak bude připravená tuna tvůrčího, ale i pasivního doprovodného programu. Od projekcí na plotech areálu přes landartové zásahy a objekty environmentálního významu v režii Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci až po opravdu zajímavé workshopy (beton, sklo, animovaná tvorba, barefoot obuv, šperk, tattoo cabaret, recykldílna, kaligrafie a mnoho mnoho dalších). Kreslící battle, autorské čtení, antikvariát, kavárna Potmě, řada instalací, dětská školka a spousta dalších drobností a aktivit. Festivalu předchází pětidenní umělecký plenér, kdy se bude celý areál ještě „zdobit i prznit“ nad rámec běžné přípravy letního festivalu. Nemůžeme se dočkat.

Určitě je nutné zmínit také Obscene Extreme Festival, jehož 21. ročník se odehraje na Bojišti začátkem července. Jsme moc rádi, že můžeme i nadále tento výjimečný podnik hostit, neboť atmosféra, kterou oplývá, je nepřenosná. Nehledě na to, že vidět Čurbyho a jeho nejbližší při festivalovém nasazení je dobrá škola pro každého produkčního či promotéra.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?
V poslední době by to asi byl Erik Truffaz v rámci festivalu Jazzinec, který byl v Trutnově už po jednadvacáté. Konkrétně tenhle koncert měl všeobjímající atmosféru znásobenou prostorem kina Vesmír. Nejsem vlastně až tak velkým posluchačem jazzu, ale Erik Truffaz je taková persona, že do hloubky a intimity nálad své hudby dokáže stáhnout jakékoliv publikum. Sál byl plný lidí všech věkových skupin a většina z návštěvníků odcházela po zasloužených ovacích domů mlčky, aby tak silný zážitek v klidu strávila.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Je toho moc. Teď hned mi vyskakují samozřejmě především letní festivaly, velmi sympatické jsou mi Beseda u Bigbítu, Mišmaš, Banát, Propadák, Boskovice, Obscene Extreme u nás na Bojišti a další a další. Pro nás je letos vlastně supr, že většinu české scény, která nás baví, představíme na Artu Kus Festivalu, takže za jejich vystoupeními nemusíme cestovat. Skvělá je taky Žižkovská noc, v listopadu hraje v Roxy Devin Townsend, v květnu Muse v Letňanech, na které jsem se ale asi měl jet podívat už před pár lety. Rád bych letos viděl některý z koncertů Lvmen.

Nutné je aspoň jednou za život vidět a slyšet některé z klasiků, třeba Boba Dylana, který bude v dubnu v Lucerně, The Cure na Colours, Dead Can Dance, kteří mají koncert v červnu v Kongresovém centru, Kraftwerk, kteří budou na Metronomu, Tool v O2 aréně a další. Co se týče promotérů, času je proklatě málo, abych mapoval a zvládal všechny, ale v zásadě stojí za to podpořit všechny kluby, které jedou poctivou linku, sdružují pod sebou nadšenou partu lidí a makají na chodu svých podniků do zblbnutí. Namátkou Bajkazyl v Brně, taky Kabinet Múz, v Praze třeba Café V lese či Roxy a spousty dalších, jejichž existence je nenahraditelná.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?
Uff. Vztah k sociálním sítím mám vlastně ambivalentní. Z pracovního hlediska jde pochopitelně o klíčový nástroj, jehož dosah je nezměrný. Z osobního hlediska jsem přejedený osobním, de facto mediálním obrazem každého z nás, který je na míle vzdálený realitě. S mojí ženou Terezkou a našimi dětmi máme vlastně ohromně šťastný život, ale nemám potřebu těmihle skutečnostmi zahlcovat sociální sítě, a to ani v případě, že se jedná o první zub, první jízdu na kole, první krůčky anebo poslední pohromu. Lidem, kteří to dělají, to nevyčítám, každého svobodná vůle, jen tu potřebu nemám. Iluzi sociálních sítí je třeba nepodléhat, ale pro plnohodnotné fungování ve společenském životě by člověk asi měl být v obraze, které (mnohdy špinavé) trendy a (ne)skutečnosti vibrují společností. Nutnost nepotvrzovat si pouze svoji pravdu ve své sociální bublině je asi taky dalším údělem člověka 21. století.

A asi se patří dodat, že sociální sítě jsou zdroj hodnotných i bezvýznamných informací, že jsou nezastupitelné, dobrý sluha, špatný pán. Při jejich používání je nutný nadhled a filtr při tvorbě vlastních závěrů. Dále je tu nutnost hlídat si čas strávený na sítích. Z hlediska občanského se díky sociálním sítím dá samozřejmě formovat toliko potřebná síla občanské společnosti, ale stejně tak je možné úplnými bláboly zblbnout velkou skupinu lidí. Z praktického hlediska jsou pro mě sociální sítě prostorem, kde můžu jednou za uherskej rok udržovat jakýs takýs kontakt a alespoň vzdálený přehled o životě některých zajímavých lidí, které jsem během několika let strávených v cizině na své cestě potkal a od nichž mě dělí velká vzdálenost a které snad ještě někdy potkám. Anebo taky ne, ale to je život.

Kam nejraději chodíš na jídlo?
Domů do kuchyně, to je jasný. Jinak v místě bydliště se moc dobře nenajím asi nikde, ale ve Vrchlabí mají hned dvě výborné restaurace – Botta Caffe a Fusion Restaurant. Sice jsou cenově trochu výš, než je běžný strávník zvyklý, ale právem. V Brně, odkud pocházím, potom vždycky rád zajdu do Spolku či Vegalité.

Protože jsem v gastro světě nějakej pátek strávil a měl jsem možnost se učit guest servis od skutečných osobností, považuju se ne za gurmána nebo odborníka, ale za profesně pokřiveného zákazníka. Když něco nefunguje, jak by mělo, nemám potřebu se po někom vozit, obzvlášť když vidím snahu. Dýško dám prakticky vždycky, a když se mi podnik, nabídka nebo služby v něm nelíbí, už do něj prostě nejdu.

Info

Bojistě Trutnov
web prostoru

Artu Kus Festival 2019
22. – 25. 8. 2019 16:00
Bojiště, Trutnov
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dan Boeckner (Operators): Energie z pádu socialismu se proměnila v cynismus

redakce 09.07.2019

Jen co se znovu dala dohromady jeho domovská skupina Wolf Parade, Boeckner se znovu vrací na koncertní podia s Operators i Handsome Furs. Co nám k tomu řekl?

Ólafur Arnalds: Nejhorší tvůrčí blok

redakce 08.07.2019

Za hudbu k seriálu Broadchurch obdržel Ólafur Arnalds prestižní ocenění Britské filmové a televizní akademie. V létě představí na Colours of Ostrava skladby z posledního alba re:member, se kterým se…

Tokimonsta: Je to krásná doba

redakce 03.07.2019

Tokimonsta se letos v létě představí na Colours of Ostrava, ale i na Pohodě. Její sety jsou ekletické, plné hiphopových beatů, R&B i tanečních pasáží. Rozhovor.

Bob Hardy (Franz Ferdinand): Je to skvělý

redakce 27.06.2019

Dělat rozhovor se skotskými indie rockery Franz Ferdinand, když tušíte, že to pro každého z nich bude xtá dvanáctiminutovka v řadě, to je svého druhu řehole.

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Nemáš kino, nemáš pravdu

redakce 25.06.2019

V pražské Jeruzalémské ulici se zkraje června otevřelo nové kino Edison Filmhub, pročež jsme se zeptali ředitele Film Europe Ivana Hronce.

Hradby Samoty: Priestor pre každého, ale našťastie nie pre všetkých

redakce 24.06.2019

Hradby Samoty, to není zrovna normální festival, a to jak lajnapem, tak umístěním i celkovou myšlenkou. Víc nám řekla dvojka z pořadatelského týmu.

Vstupní prohlídka: Timbertwig

redakce 24.06.2019

Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě.

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.