Články / Reporty

Portály do komfortu (CTM Festival 2023)

Portály do komfortu (CTM Festival 2023)

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 08.02.2023

Po dvou letech online a přesunutých verzích se letošní CTM, „Festival for Adventurous Music and Art“, odehrál poprvé v tradiční délce a regulérním termínu. Jak ustál covid festival ve městě, které nikdy nezůstává na stejném místě bez ohledu na společenskou situaci? Poor but sexy Berlín je určitě víc poor, a pokud můžu hodnotit podle dostupnosti bydlení, evidentně pořád stejně přitažlivý pro přistěhovalce. Jen ten punk má trošku jiný vibe v kontextu rozestavěných fancy mrakodrapů a döneru za 6€. Není ale všem dnům konec. Berlín je proces.

Základna CTM se z Kreuzbergu přesunula do silent-green ve Weddingu. Areál bývalého krematoria je krásný a v kombinaci s nechutným zimním počasím, vichřicí 4 454 543 km/h a agresivní vlhkostí je atmoška top shit. Čtvrteční program začínám v radialsystem. Intimní atmosféra, sedíme na zemi a čekáme na GLIA, dílo zesnulé Maryanne Amacher v provedení ansámblů Contrechamps a Zwischentöne. Umělecký vedoucí Bill Dietz v úvodní proslovu konstatuje, že Maryanne by se určitě líbilo, kdybychom se v průběhu koncertu hýbali a zkoumali zvuk celým tělem.

Stage se šesti hudebníky uprostřed sálu je součástí publika a můžeme se jim klidně dívat i do not, což je wordový dokument s velkým množstvím poznámek a stopky. Elektroakustické dílo trvá 70 minut a zkoumá hranice toho, jak potichu můžou hrát housle a jaké frekvence je možné dostat z akordeonu. Drony ve všech extrémech. Lidi následují instrukce a frmol se přirozeně zintenzivňuje v hlasitých pasážích. Instrumentace je zábavná, přesně to jsem čekala podle anotace, a to je dobře. Příjemný fyzický zážitek předznamenává safe spaces pobytu – v hluku a davu lidí v interiérech, bez zimy a deště. Člověk musí neustále redefinovat svoji ideu komfortu.

BUT IT’S WARM IN HERE

Jako každý rok má CTM ústřední téma ročníku a jako obvykle je nejvíc patrné ve vizuálním umění. Letos jsou to Portály. Na instalaci We Found Our Own Reality v Betonhalle je útulná atmosféra s indickou hudbou na vinylu a vůní kadidla. Úplnou náhodou vychytáváme komentovanou prohlídku s kurátorem Paulem Purgasem, ten provází zvukovou instalací, která stejně jako vonné tyčinky v betonové hale kombinuje tradiční symboliku se současným strohým minimalismem.

Purgas hledá spojitosti mezi tradicí a modernitou a dle vlastních slov se snaží návštěvníka přimět přemýšlet nad alternativní historií a propojeností světů, ideí a myšlenkového kontinua. Tahle fúze je tady (na CTM i v Berlíně) normální a přirozená, ostatně málokde nastalo za posledních 100 let tolik změn a nikdo se nad nima nepozastavuje, jsou součástí života. Vnímat a nesoudit, popisky jsou neefektivním jazykem.

Do Festsaalu Kreuzberg jdu v pátek po luxusní večeři v Kimchi Princess taky s otevřenou myslí. Soudě dle publika, kterému je v průměru 20, jsem mimo cílovku, na prvního vystupujícího Xzaviera Stonea však reagují velmi opatrně. Což je škoda, je to kvalitní pop s vytříbenou atmosférou (včetně kurátorovaných vonných tyčinek). V průběhu koncertu se k beatům přidává i živý saxofon, příčná flétna a synťák, nejdřív v podobě intermezz, pak už i naplno, a publikum nakonec taky ožívá. Iceboy Violet na začátku říká, že tomu dnes dá všechno. Dává tomu tak 200 %, je uprostřed davu propojený se všema a vším, a i když jsem od něj tak 20 metrů, cítím to. Jede nonstop půl hodiny a blije duši, nechápu. It’s fucking cold outside, but it’s warm in here.

PŘIROZENÉ SOUČÁSTI SVĚTA

Nejkontroverznější vystupující v rámci berlínských fullmooňáckých pivních debat byla rozhodně Lil Mariko. Prý že na ni ani nemusím zůstávat. Ale prostě sorry, fakt mě to baví. Stejně jako u Iceboy Violet je super vidět vystupující, co si to užívají, co chtějí, aby to bavilo i publikum, a v případě Lil Mariko se hlavně neberou příliš vážně. Mělo to všechno, živé bicí, trashový half playback a kawaii ženskou agresi.

Nevím, jestli se CTM hlásí k iniciativě Keychange, která bojuje za genderovou rovnost v hudebním průmyslu, na letošním ročníku však bylo hned několik silných ženských vystoupení. Jedním z nich LustSickPuppy, v případě které popisek fungoval opačně – moc jsem od toho nečekala a byla pozitivně překvapená konzistentním mámvpičizmem, pocitem sounáležitosti a energickými beaty.

Panorama Bar měl v sobotu taky krásný program. Synťáky a bpm Asep Nayak evokovalo Operaci Kindigo na koksu. Energie byla znát i v publiku a postupné redukci oblečení. Queen Asher ft. Rehema Tajiri s Nana a Zai tomu už jenom aasadili korunu. Živá párty, zapojování publika a hutné beaty. Na hlavní stagei taky peklíčko, Tzusing sekunduje uctivě a spokojené korzování mezi pódii mi vydrželo až do čtvrté ranní. Vymaňování se z eurocentrismu je možná na festivalech a v klubech pořád v počátcích, na CTM však přirozenou součástí uměleckého světa.

fotogalerii z festivalu najdete zde

Členové konžsko-švýcarsko-německé skupiny GROUP50:50, která sobotu večer vystupuje v HAU1, v minulosti na CTM uváděli postdokumentární dílo Hercules of Lubumbashi. Tentokrát v propojení hudby, performance a videozáznamu pokračují v díle The Ghosts are Returning, které se zabývá důsledky kolonizace z pohledu potomků kolonizátorů i kolonizovaných. Performance o pygmejských kostrách ukradených do Švýcarska v 50. letech spojuje historické prameny, současné rozhovory s potomky zesnulých, osobní reflexe vystupujících a meta komentář o procesu vzniku díla. Vše spojuje hudba, vše má svoji roli a nic není nadbytečné. Jediná výtka patří špatně synchronizovaným titulkům, které jsou klíčovým elementem celého francouzsko-německého vystoupení.

Letošní CTM končím v RSO, klubu s půdorysem připomínajícím laser game, ale zato výborně označenými únikovými východy. Po třech dnech jsem celkem zmordovaná a balím to relativně brzo. V pofiderním výtahu na zastávce Schöneweide se ve tři ráno seznamuju s vykalenýma lidma. Jestli to za rok vydržím dýl, netuším, ale rozhodně to zkusím. V Berlíně ani nic jiného nezbývá.

Info

CTM Festival
20. 1. - 5. 2. 2023 Berlín

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tanec mezi kameny marimby (Chloé & Vassilena Serafimova)

blueskin 29.03.2023

Vystoupení ikony francouzské elektronické hudby Chloé a multiinstrumentalistky bulharského původu Vassileny Serafimovy bylo očekávané coby jeden z vrcholů Spectaculare.

Sdílená vyznání (Damien Rice)

Akana 28.03.2023

Jelikož ale nepostrádá smysl pro poutavou pódiovou prezentaci, své nedělní vystoupení v Divadle Hybernia pojal mnohem rafinovaněji...

Když si kapela vozí léto s sebou (Bukahara)

Václav Valtr 25.03.2023

Dlouho dopředu oznámený koncert měl být původně v komorním prostoru pražského Café V lese. Mé obavy, že se tam fanoušci jen sotva vejdou, byly oprávněné a koncert byl přesunut.

Bez nich a o všem (Robot Koch + Mickael Le Goff: Sphere)

Michal Smrčina 25.03.2023

Kopule planetária pohasíná, kosmos se rodí. V rozsahu necelé hodiny sledujeme etapy, ve kterých se vesmír nacházel, nachází a třeba zas bude nacházet...

Pot, smrad a Nové Dillí (Bloodywood)

Václav Valtr 16.03.2023

Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo.

Takhle nás nevítají ani matky (Warhaus)

Maria Pyatkina 15.03.2023

Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.

Žádná planeta B (King Gizzard & The Lizard Wizard)

Tomáš Hambálek 15.03.2023

Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.

Pohádky na Rýně (Peel Slowly and See 2023)

Michal Pařízek 13.03.2023

Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…

Slovo tíseň (Preoccupations)

David Stoklas 12.03.2023

Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.

Memento mori (Murcof + Sergi Palau)

prof. Neutrino 12.03.2023

Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace