Články / Profily

Axl Rose z Guns N’Roses: Poslední průserář

Axl Rose z Guns N’Roses: Poslední průserář

Vojtěch Rylich | Články / Profily | 31.08.2012

Rock’n’roll je plný příběhů a historek. Někomu můžou připadat poutavé, jinému zas trapné, ale těžko jim upírat jistou velkolepost a tragiku. Guns N’Roses se jich možná podařilo nasbírat míň než největším rockovým veleprůserářům v čele s The Who a Led Zeppelin – ale stali se kapelou, která tuhle tradici zřejmě navždy uzavřela.

Guns N’Roses byli svého času oslavovaní jako spasitelé rocku: špinaví spratci z ulice, kteří v druhé polovině 80. let vyrvali kytarovou muziku z rukou načančaných a zmalovaných vykrádačů Van Halen a vrátili do ní nebezpečí a nepředvídatelnost. Trvalo pouhých několik let, než se sami stali živoucími dinosaury, kteří se nakonec zhroutili pod vlastní vahou – a excesy.

Debut Appetite for Destruction ze sedmaosmdesátého zněl i přes přílišnou délku jako koncentrovaná agrese party mladých grázlů, kteří si pro sebe přišli urvat celý svět – ale když se jim to nepovede, taky se nic nestane. Povedlo. Chvíli to trvalo, ale deska se nakonec prodávala po miliónech, vylezla na špičku Billboardu a z mladých grázlů se stali mladí bohatí grázlové. Nedá se říct, že by jim úspěch stoupl do hlavy a Axl se začal chovat jako magor: divný byl odmalička, teď měl ovšem příležitost být divný grandiózně. Na plnohodnotného následovníka debutu (poslepovanou GN’R Lies nepočítejme) se čekalo čtyři roky a bylo to podle tradičního vinylového počítání čtyřalbum s celkovou délkou přes stopadesát minut. Tolik nové (rockové) muziky najednou v předinternetové éře snad nikdo nevydal. Use Your Illusion I a II, jak se oddělená alba jmenovala, navíc obsadila první dvě místa Billboardu. Megaloman Rose je na nich podepsaný pod skladbami s absurdními stopážemi dosahujícími k deseti minutám – stejně jako pod „písničkou“ nejkratší, kvaziindustriálním bordelem My World s textem jak z nemocné hlavy.

Vztahy v kapele nebyly nikdy idylické a definitivně se rozklížily na následném světovém turné, které trvalo 28 (!) měsíců a nenažraný zpěvák na něm k nelibosti ostatních nechával sestavu bobtnat dechovými sekcemi, doprovodnými zpěvačky a dalšími velikášskými gesty. Stručně řečeno – všichni od Axla odešli a principál zůstal sám, obklopoval se v nepravidelných intervalech prapodivnými kolekcemi spoluhráčů. A tak to trvá dodnes. To, že po sedmnácti letech, spoustě slibech a pobaveném příhlížení hudebního světa dokázal pod hlavičkou GN’R vydat docela slušné album Chinese Democracy, je zázrak.

Guns N’Roses nikdy nebyli kapela, ale kapela plus zpěvák. Bez Axlových vylomenin by nikdy nebyli tak „velcí“, ale taky by nezkolabovali tak rychle. A Axlovy excesy se zdaleka neomezovaly jen na megalomanii. Zatímco zbytek skupiny se realizoval „běžným“ chlastáním, fetováním, vyhazováním televizí z hotelových pokojů a močením v uličkách letadel, zpěvák mířil jinam. Výš. Co se týče obyčejných hádek a konfliktů s kolegy muzikanty, bylo by snazší napsat seznam lidí, se kterými se nepoštěkal. A Axl nemířil jen na muzikanty. Rád se rve s fanoušky, fotografy, ochrankou, někdy i s přítelkyněmi a policií. Rád přichází na pódium pozdě, pokud vůbec, zastavuje koncerty předčasně a mizí. Byl to taky on, kdo na GN’R Lies prosadil song One in a Million, na kterém spílá přistěhovalcům, „negrům“ a „buzíkům“. A byl to on, kdo na album coververzí The Spaghetti Incident? vlepil Look at Your Game, Girl, předělávku písně vražedného psychopata Charlese Mansona.

Jistě, Axl Rose je paranoidní bílý kluk ze Středozápadu, který nikdy úplně nepochopil, kam se dostal. Bordel dělal z jiných důvodů než třeba Keith Moon – ale neméně poctivě. On a hlavně logo Guns N’Roses jsou posledním synonymem Velkého Rockového Průserářství (terminus technicus), které zábavné muzice dodávalo další zábavný kontext. Dnes jsou rockeři hodní kluci, kteří zachraňují Afriku nebo tuleně. O excesy se teď místo rockové stará hiphopová scéna – ale to je jiná story. Buď jsou zbytečně tragické, jako v případě krvavé rivality mezi západním a východním pobřežím. Nebo jsou příliš pitomé, jako když Kanye West na předávání cen MTV sebral na podiu mikrofon zpěvačce Taylor Swift. A nebo spočívají v komiksovém způsobu raperů, jak vystavit na odiv své bohatství. Zatímco rockeři-milionáři se dnes pod tlakem „bílé viny“ rádi stylizují do obyčejných skromných kluků, v hiphopu chtějí všichni z opačných důvodů vypadat jako v balíku.

Pop-music se fatálně změnila během několika týdnů na podzim 1991. 22. listopadu vyšlo Dangerous, album Michaela Jacksona, které předznamenalo konec éry, v níž ještě mohli geniální jedinci a vizionáři snovat své sny v rámci velkých studií. 24. září se objevilo Nevermind od Nirvany. Co se tehdy naivně považovalo za revoluci a začátek nové hudební epochy, bylo naopak jejím koncem: Nevermind prodalo velkým labelům nezávislé hnutí, které pomalu bobtnalo pod pokličkou už víc než dekádu. Grunge je dnes módní epizodkou, poznámkou na okraj. Pouhý týden před tím šly na pult Use Your Illusion, na kterém bombastický (a svým způsobem obdivuhodný) balast nepřekryl primární rockový drajv. Zrovna teď někde v garáži sedí kluk a ždíme z kytary akordy písničky, kterou chce nasrat svoji učitelku na střední.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #5> / 2010.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Full Moon Stage 2021: The Sweet Release Of Death

redakce 05.12.2020

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2021: Lonker See

redakce 04.12.2020

Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: I Like Trains

redakce 03.12.2020

Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Repetitor

redakce 02.12.2020

Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.

Full Moon Stage 2021: Vanishing Twin

redakce 01.12.2020

Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Health

redakce 30.11.2020

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace