Články / Reporty

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá | Články / Reporty | 10.11.2019

Do pražského Jazz Docku už poněkolikáté zavítala americká zpěvačka Becca Stevens, tentokrát vybavená celou kapelou. Po krátkém úvodu organizátora festivalu Jazz čtyř kontinentů, v rámci kterého se koncert konal, se rovnou začalo večer skladbou Venus. I následující dvě písně se držely předposledního alba Regina, vzdávajícího hold královnám. Akustické znění mohlo zdánlivě ubrat na velikosti a barevnosti zvuku nahrávky, nabídlo však nový pohled na písně v jejich originální podobě.

Po druhé skladbě přivítala Becca Stevens publikum a pokračovala mnou nejvíce očekávanou Queen Mab. Společně s kanadskou pianistkou a vokalistkou Michelle Willis a basákem Chrisem Tordinim suverénně odpálili intro v trojhlase. Nebylo to poprvé ani naposledy, harmonicky ne zrovna jednoduché vícehlasy měly své místo v každé z odehraných písní. Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl. Jako jedna z mála vokalistů nemá s postprodukcí nejspíš mnoho práce, jejímu výkonu naživo není co vytknout. Dokonalou intonaci a pěveckou techniku doprovázela neméně obratná hra na kytaru, ukulele nebo charango. Velmi sympaticky působila i její otevřená komunikace s publikem, přátelské špičkování mezi spoluhráči a skromnost a soudržnost jak hudební, tak lidská.

Nelze opomenout ani zbývající dva hudebníky, kytaristu Jana Esbru a bubeníka Jordana Perlsona, jejichž vkusná hra doplňovala celek tak, že nic nechybělo, ani nepřebývalo. Celkový zvuk působil příjemně, přesto se skupina dokázala rozohnit tak, že se hlavní vokál místy i ztrácel. Becca Stevens se svým osobitým způsobem pohupovala ze strany na stranu, ve svižnějších pasážích energicky kývala hlavou a nebála se ani velkých gest a pohybů.

Krom skladeb ze zmíněného alba zazněly ty starší kousky jako I Ask nebo Weightless. Byli jsme také jedni z prvních posluchačů, které Stevens seznámila s novými písněmi z chystané desky, jež vyjde v březnu. Na místě se dala zakoupit jeho část, EP s názvem Wonderbloom.

Skoro dvouhodinový koncert utekl jako voda, publikum si vytleskalo tři přídavky a já bych nejradši zůstala poslouchat až do rána. Nezbývá nic jiného, než počkat pár měsíců a doufat, že se Becca Stevens do Prahy, anebo i jinde, zase vrátí.

Info

Jazz čtyři kontinentů: Becca Stevens & The Band (us) 8. 11. 2019 Jazz Dock, Praha

foto © Jazz Dock

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z jiného světa (The Hu)

Jiří Vladimír Matýsek 29.01.2020

Není divu, že formaci The Hu přivítal po střechu zaplněný Lucerna Music Bar.

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Vadim Petrov 24.01.2020

Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo.

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...