Články / Reporty

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá | Články / Reporty | 10.11.2019

Do pražského Jazz Docku už poněkolikáté zavítala americká zpěvačka Becca Stevens, tentokrát vybavená celou kapelou. Po krátkém úvodu organizátora festivalu Jazz čtyř kontinentů, v rámci kterého se koncert konal, se rovnou začalo večer skladbou Venus. I následující dvě písně se držely předposledního alba Regina, vzdávajícího hold královnám. Akustické znění mohlo zdánlivě ubrat na velikosti a barevnosti zvuku nahrávky, nabídlo však nový pohled na písně v jejich originální podobě.

Po druhé skladbě přivítala Becca Stevens publikum a pokračovala mnou nejvíce očekávanou Queen Mab. Společně s kanadskou pianistkou a vokalistkou Michelle Willis a basákem Chrisem Tordinim suverénně odpálili intro v trojhlase. Nebylo to poprvé ani naposledy, harmonicky ne zrovna jednoduché vícehlasy měly své místo v každé z odehraných písní. Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl. Jako jedna z mála vokalistů nemá s postprodukcí nejspíš mnoho práce, jejímu výkonu naživo není co vytknout. Dokonalou intonaci a pěveckou techniku doprovázela neméně obratná hra na kytaru, ukulele nebo charango. Velmi sympaticky působila i její otevřená komunikace s publikem, přátelské špičkování mezi spoluhráči a skromnost a soudržnost jak hudební, tak lidská.

Nelze opomenout ani zbývající dva hudebníky, kytaristu Jana Esbru a bubeníka Jordana Perlsona, jejichž vkusná hra doplňovala celek tak, že nic nechybělo, ani nepřebývalo. Celkový zvuk působil příjemně, přesto se skupina dokázala rozohnit tak, že se hlavní vokál místy i ztrácel. Becca Stevens se svým osobitým způsobem pohupovala ze strany na stranu, ve svižnějších pasážích energicky kývala hlavou a nebála se ani velkých gest a pohybů.

Krom skladeb ze zmíněného alba zazněly ty starší kousky jako I Ask nebo Weightless. Byli jsme také jedni z prvních posluchačů, které Stevens seznámila s novými písněmi z chystané desky, jež vyjde v březnu. Na místě se dala zakoupit jeho část, EP s názvem Wonderbloom.

Skoro dvouhodinový koncert utekl jako voda, publikum si vytleskalo tři přídavky a já bych nejradši zůstala poslouchat až do rána. Nezbývá nic jiného, než počkat pár měsíců a doufat, že se Becca Stevens do Prahy, anebo i jinde, zase vrátí.

Info

Jazz čtyři kontinentů: Becca Stevens & The Band (us) 8. 11. 2019 Jazz Dock, Praha

foto © Jazz Dock

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.