Články / Recenze

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 29.12.2019

Marc Nelson, kytarista a zpěvák Labradford, jedné z nenápadných, avšak průkopnických kapel amerického postrocku, má už téměř dvacet let svůj projekt Pan American. A zatímco Labradford se na začátku století odmlčeli, Pan American vydává své deváté album. Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí. Minimalistická hudba, u níž je zcela nezbytné se zastavit a nechat se pohltit těmi pár tóny a náladou.

Také A Son nevybočuje z minimalistického pojetí. Stejně jako u jeho osmi předchůdců jde o velmi nenápadné, subtilní dílo, které je však mnohem výrazněji postavené na elektrické kytaře a přibylo také zpěvu. Ve srovnání s minulými alby je novinka přímočařejší, otevřenější a také zní více tradicionalisticky – místy se dostává až do skoro folkových poloh. Dokonce se zde poprvé objevuje i cimbál, na který se dle vlastních slov Nelson učil hrát úplně od píky. Jeho zvuk sám o sobě dovede jinak žánrově nevyhraněnou nahrávku probarvit v pár místech svébytně lidovým, ne však přízemním nádechem.

Vraťme se však zpátky do Evanstonu, předměstí Chicaga, kde A Son vzniklo. Více než cokoli jiného je třeba říct, že jde o album pro soustředěný poslech doma. V takovém případě se do vás vpije velice rychle a snadno. Pryč je neurčitost předchozích desek, toto je doslovná a čitelná osobní zpověď, kterou nejlépe charakterizuje refrén skladby Memphis Helena: „I’m away from home.“ Melancholický, tklivý příběh, dle slov jeho autora o návratu a hledání kořenů.

Během celých čtyřiceti minut posloucháme prakticky jen táhlé, pomalé tóny kytary a několik málo dokreslujících prvků. Většina skladeb je také postavena na opakování jednoho motivu stále dokola, jako by šlo jen o jakési črty. Ale co se A Son musí nechat, dovede i tak zcela upoutat pozornost a přivést posluchače skoro až do meditativního stavu.

Mark Nelson se zpovídá, je posmutnělý, ale ne nekonstruktivní. S jeho hudbou na mysli možná vytanou neveselé věci, nebudete se v nich ale utápět. Naopak vám pomůže, aby nenápadně a naprosto přirozeně odpluly pryč.

Info

Pan American – A Son (Kranky, 2019)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.