Foto: Jiří Přivřel | Galerie | 17.04.2023
Výstavě Posvátné umění v nesvaté době – české sakrální umění 1948-1989 byl věnován prostor v lednovém Full Moonu #141. Samotná výstava v Muzeu umění Olomouc skončila před týdnem, definitivní tečku za ní však muzeum učinilo zájezdem do jednoho z epicenter dění, do Jedovnice a blízkého okolí.
Právě v jedovnické farnosti se díky přičinění pátera Františka Vavříčka v šedesátých letech minulého století setkali umělci Mikuláš Medek, Jan Koblasa a Ludvík Kolek. Jejich kongeniální spolupráce se nejprve výrazně podepsala na interiéru kostela sv. Petra a Pavla. Z venku přítomnost moderního umění dávají tušit snad jen Kolkem vytvořené dveře, za nimiž se nachází jednolodní interiér, kterému dominuje Medkův oltářní obraz. Spatřit jej v autentickém prostředí je zážitkem, který výstava v muzeu při vší snaze nemůže nikdy zprostředkovat. Olomoucké Muzeum umění ho v expozici nahradilo studií menších rozměrů, v Anežském klášteře při Medkově retrospektivě Nahý v trní, kterou na přelomu let 2020 a 2021 pořádala Národní galerie, byl sice zapůjčený jedovnický originál, ale bez masivního rámu od Jana Koblasy nedosahoval plnohodnotného účinku, který oba tvůrci zamýšleli.
Kostel v nedalekém Senetářově budí pozornost už zdaleka. Projíždějící by snadno mohl podlehnout dojmu, že sem zavítal architekt Le Corbusier, aby tady postavil moravskou variantu své slavné kaple v Ronchamp. Kostel sv. Josefa je však dílem brněnského malíře a sochaře Ludvíka Kolka a představoval jeho vůbec první architektonickou realizaci. Byť páterovi Vavříčkovi tvrdil, že v životě nepostavil ani chlívek, jeho troufalé žádosti nemohl nevyhovět. To, že navzdory době, kdy základní kámen byl položen v roce 1969 a do dvou let díky přispění a nadšení místních obyvatel kostel skutečně stál, bylo samo o sobě nebývalým zázrakem. Kolek stavbu pojal jako Gesamtkunstwerk, do kterého vpustil jen Mikuláše Medka s vyobrazením čtrnácti zastavení křížové cesty. Sám Kolek pak navrhoval vitráže, mobiliář i oltářní obraz. Jako by tušil, že další podobnou příležitost už nemusí díky panujícímu režimu nikdy dostat.
Mikuláše Medka v roce 1974 režim zlomil fatálně, Ludvík Kolek zemřel před dvěma lety, když po roce 1989 dostal ještě několik příležitostí projevit svůj cit pro sakrální umění. Jan Koblasa byl v době vpádu vojsk Varšavské smlouvy v zahraničí, čehož využil k emigraci. Po sametové revoluci se do vlasti pravidelně navracel a při jedné návštěvě svého někdejšího působiště na průčelí kotvrdovické kaple Božského Srdce Páně, která skrývá další Medkův oltářní obraz, umístil nepřehlédnutelný reliéf srdce.
Kus svého profesního a lidského srdce do výstavy vložili kurátoři Šárka Belšíková a Ivo Binder, zrovna tak lektorka Muzea umění Hana Lamatová, která účastníkům výletu podala zasvěcený výklad. Zapomenout bychom ale neměli ani na ty, kteří o duchovní a umělecký odkaz pátera Františka Vavříčka a zmíněných umělců příkladně pečují přímo na místě, kde by díla takové hodnoty očekával jen málokdo.
Tomáš Gajdičiar 16.04.2024
Další zastávka na společném turné.
Anna Baštýřová 16.04.2024
Koncert Lambdy skoro pro sebe.
Anna Baštýřová 16.04.2024
Industrial crust, krautrock, psychedelie a elektro-masakr na jedné akci.
Adam Karaffa 16.04.2024
Žižkovským Atriem se rozeznívaly melodie moderní klasické hudby.
Tamara Šejnová 15.04.2024
Druhý den Fauna plní Husu na provázku.
Sofia Elchina 15.04.2024
Brush my lips with ghostly kisses.
Jiří Přivřel 15.04.2024
Sobotní den druhého ročníku Faun festivalu nabídl intenzivní zážitky.
Tamara Šejnová 14.04.2024
Den první z festivalu, kde zvuk nezná hranic.
Anna Bartolotti 14.04.2024
„You All Look Beautiful When You Dance.“
miharumicha 13.04.2024
Tři umělci se spojili v jeden kreativní kolektiv díky rezidenci v MeetFactory.