Václav Valtr | Články / Reporty | 16.03.2023
Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo. Fronty u šaten a vstupu člověk snadno zkousne, ale nepříliš šťastné řešení klubu, kde na nízké pódium je vidět jen z bezprostřední blízkosti, vedou k dilematu: být v kotli a vidět kapelu, nebo být o kus dál a spokojit se jen s hudbou? Na předkapelu zkouším kompromisní řešení, postávám někde uprostřed a poskakováním na špičkách se snažím užít si něco z krátkého, leč úderného vystoupení brightonských Lake Malice.
Jejich show pulsuje metalcorem, gothic metalem, industrialem a dalšími vlivy běžně se schovávajícími pod nálepkou alternativního metalu. Mladá nadějná kapela zatím oficiálně vydala jen čtyři tracky, ale už stihla předskakovat Zeal & Ardor, InVisions nebo Hacktivist. Vystoupení, ač energické, trpělo rozkolísaným hlasovým projevem zpěvačky, která suverénní scream prokládala méně suverénním zpěvem, ale nešlo o nic, co by jim zásadně pošramotilo reputaci. Pro zvídavé posluchače příjemný, našláplý začátek, který přešel v nepříliš příjemné čekání na hlavní událost večera.
Třicet minut na přestavbu znamenalo radikální zvýšení teploty a absenci vzduchu. Po příchodu skupiny šel ale veškerý diskomfort stranou, protože bylo najednou velice snadné na něj zapomenout. Nabušená šestičlenná parta z Nového Dillí okamžitě naprala do rozjařených diváků nekompromisní show, jen basák hrál, ze zdravotních důvodů, od zvukaře.
Bloodywood začínali s metalovými covery Eda Sheerana, Ariany Grande nebo Nirvany, nicméně i ve své humorné poloze si vybudovali charakteristický zvuk, který posluchačům učaroval. Loni vydali debut Rakshak s původními věcmi a ten také nabídli pražskému publiku. Bloodywood nezapřou inspirační zdroje jako Rage Against the Machine nebo Linkin Park, drsný zpěv v hindštině i pandžábštině je kombinován s agresivním rapem a vše je notně okořeněno indickými nástroji, bubnem dhol či flétnou, i specifickou rytmikou. To činí z jejich skladeb reminiscenci na zlatou éru nu-metalu, ale přitom zůstávají dostatečně sví na to, aby zaujali i dnešního posluchače.
Bloodywood si totiž od svých vzorů berou nejen energii a hudební výraz, ale také angažovanost – texty se věnují tématům jako znásilnění, boj s depresí nebo propojování náboženství a politiky, kapela se angažuje v kampaních i humanitární pomoci. V průběhu koncertu neopomíjejí své písně uvést a vysvětlit jejich motivace. Zatímco z desky či klipu si cynický Středoevropan odnese jen přezíravé povzdechnutí, naživo je kapela zcela upřímná a krom perfektního provedení setu se plně soustředí na předání poselství, a tak nebyla o zvednuté pěsti nouze.
Nechyběl moshpit a masa těl přelévající se z jedné strany sálu na druhou. Hned po první skladbě to vypadalo, že teplota, vlhkost, a co si budeme nalhávat, i smrad stouply na neúnosnou míru. Kapele to nenuceně vytvořilo kulisu rozpálených ulic Nového Dillí a po devíti skladbách přišel přídavek v podobě populárního tracku Ari Ari. Srdečné rozloučení pak ukončilo vydatný, více jak hodinový zážitek, kdy vděčné publikum hřímalo indické i anglické texty a odměňovalo Bloodywood zaslouženým potleskem. Odcházeli jsme poučeni, že cynismus je před upřímností bezbranný.
Bloodywood (in) + Lake Malice
14. 3. 2023 Rock Café, Praha
foto © se souhlasem Bloodywood
Maria Pyatkina 15.03.2023
Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.
Tomáš Hambálek 15.03.2023
Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.
Michal Pařízek 13.03.2023
Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…
David Stoklas 12.03.2023
Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.
prof. Neutrino 12.03.2023
Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.
Tomáš Hambálek 07.03.2023
Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika...
Václav Valtr 05.03.2023
Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění nepříliš často viděné.
Lukáš Grygar 26.02.2023
Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet...
David Stoklas 10.02.2023
Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál...
Andrea Bodnárová 08.02.2023
Areál bývalého krematoria je krásný a v kombinaci s nechutným zimním počasím, vichřicí 4 454 543 km/h a agresivní vlhkostí je atmoška top shit.