Akana | Články / Profily | 07.06.2020
Sbohem, jazzové kombo, sbohem, folk-bluesová romantiko. O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat. Jeho způsob tvorby na něm prošel dramatickou proměnou a přes stabilně vysokou kvalitu předchozích desek je třeba konstatovat, že už takový kopanec potřeboval, pokud se písničkář nechtěl stát předvídatelným mazlíčkem stále stejného a stále konzervativnějšího publika. On sám si toho byl vědom a přátelské ale nesmlouvavé rozloučení s dosavadním producentem Bonesem Howem bylo jeho prvním krokem v zúčtování se zavedenými pořádky. Na druhou stranu tenhle pábitelský vagabund nehodlal měnit šatník podle diktátu současných hudebních trendů a tak není divu, že svépomocí produkovaná nahrávka plná fantaskních zvuků, rachotících perkusí a surreálných textů vydavatele z firmy Elektra dost vyděsila. Waits už ale neměl v úmyslu se jakkoliv podřizovat jejich představám a tak práskl dveřmi a nové útočiště nalezl u podstatně vstřícnějšího Chrise Blackwella a jeho značky Island.
Je trochu paradoxní, že Waitsova hudební i poetická imaginace se naplno utrhla ze řetězu teprve ve chvíli, kdy si přestal po putykách a zablešených noclehárnách hrát na bohémského beatnika a začal vést usedlý život s manželkou a tvůrčí partnerkou Kathleen Brennan. V tomto bezpečném přístavu dal nyní volný průchod své fascinaci bluesovým obrazoborcem Captainem Beefheartem nebo skladatelem a nástrojovým vynálezcem Harrym Partchem, začal se intenzivně zajímat o perkuse a to zdaleka nejen o ty běžně užívané. Na albu Swordfishtrombones je obsluhuje britský jazzový muzikant Victor Feldman a skladbám jako Underground, 16 Shells From a 30.6, Swordfishtrombone nebo Trouble's Braids právě všelijaké ty marimby, zvonce nebo bubny naplněné rýží dodávají tu přízračnou a lehce úchylnou atmosféru, do níž Waits chrlí a sípe své horečnaté texty.
Z barového povaleče a snílka se mění spíš v jakéhosi mefistofelského principála, hrdinové jeho písní se stále trmácejí po odvrácené straně světa, ta ale často ztrácí povahu romantické kulisy a mění se v groteskní výjevy z divokého snu. Underground předkládá strašidelnou vizi jakéhosi temného alternativního světa kdesi pod kořeny stromů, protagonista 16 Shells From a 30.6 blouzní o zbraních, vránách a pampeliškových stromech a nešťastník z bujného rokenrolu Down, Down, Down se řítí v objetí se samotným ďáblem rovnou někam do zatracení. Jiné skladby zůstávají podstatně blíž realitě, i v nich ale Waits ubírá na sentimentu a přidává na ironické štiplavosti. Dokonale vykreslený je jeho portrét zpustlého předměstí ve funébrmarši In the Neighbourhood s uválenými dechy a atmosférou těch nejsmutnějších Vánoc jaké si lze představit nebo návštěva zapadákova, kde zavřeli i tu poslední hospodu v tklivé baladě Town with No Cheer.
V tehdejší Americe aktuální téma traumat válečných veteránů má svou ozvěnu v písních Swordfishtrombone, Soldier's Things a možná i v recitovaném příběhu bývalého bouřliváka, nyní frustrovaného manžela Frank's Wild Years. Waits se ale stále dokáže i bezvýhradně dojmout, jak dokládá třeba kratičký lovesong Johnsburg, Illinois návodně pojmenovaný po rodišti jeho ženy, v němž jako by samým pohnutím sotva udržel tón. V závěru tísnivé námořnické lamentace Shore Leave pak ztracený někde v Indočíně touhou po své milované přímo skučí. Pestrý kaleidoskop nálad a emocí doplňuje i několik stručných instrumentálek: Dave the Butcher připomíná zvukovou kulisu nějakého pouťového obludária, Just Another Sucker on the Vine zase frivolní špacír po pařížském Pigalle.
Swordfishtrombones je skutečně podivná a matoucí skládačka vlivů, témat a bláznivých nápadů, alespoň pro nepřipravené fanoušky to ve své době musel být šok. Nicméně z dnešního pohledu, ve světle následujících, ještě bizarnějších nahrávek nepůsobí až tak radikálně. Waits nevymazal minulost a nezačínal zcela od nuly. Tradiční bluesové, folkové i jazzové vzorce jsou pod krustou aranžérských experimentů stále zřetelné a Waits-zvukový kutil zůstal podřízený Waitsovi-písničkáři. Právě ve spojení obou tkví dodnes neslábnoucí síla alba. Ze střetu poťouchlého instrumentálního kramaření, nespoutané představivosti a vytříbeného songwritingu vyšel Tom Waits silnější než kdy dřív.
Karel Veselý 07.01.2021
David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.
Jakub Šíma 07.01.2021
Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.
mxm 06.01.2021
Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.
redakce 06.12.2020
Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.
redakce 05.12.2020
Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?
redakce 04.12.2020
Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.
redakce 03.12.2020
Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.
redakce 02.12.2020
Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.
redakce 01.12.2020
Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.
redakce 30.11.2020
Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.