Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all that jazz) #11

Preaching the blues (and all that jazz) #11

apx | Články / Sloupky/Blogy | 06.01.2015

Synchronizovaně s rokem 2015 jsem začala nový život v jedné z mimozemských kolonií a mám minimálně jednu dobrou zprávu (pro fanoušky obrázků & bublin): nemálo nadcházejících dílů Preaching the blues bude o komiksech. Pokud se vinyly měří na metry, pak knížky asi na kila - a v tom případě jsem obklopená tunou komiksů. Jako správný multitasking superhero jsem na stránce 109 pěti knížek dohromady. Tedy brzy! Dneska "jen" hudba.

Zmizení Eleanor Rigby je filmový projekt Neda Bensona s ústřední dvojicí James McAvoy a Jessica Chastain, což je velmi koukatelný setup. Tři díly o tom samém jsou trochu přestřelenost, ale nejsem si jistá, jak by třeba ten "kompilační", loňský Them, fungoval samostatně, jelikož jsem jako první viděla Him a měla jsem spoustu backgroundu a nemálo spoilerů. Těm se ostatně nevyhnete, leda byste všechny tři verze sledovali najednou. Ehm. O tom, jak byste to udělali, se mi ale nechce přemýšlet. Hudbu k filmu maloval Son Lux, což je kluk šikovná ušatá, a ke krutému vztahovému dramatu se jeho depresivní skučení hodí náramně. A funguje i samostatně, třeba No Fate nebo Let Me Follow.


Američan s palestinskými předky Hanni El Khatib není neznámé jméno: s jeho druhou deskou Head in the Dirt (2013) mu pomáhal Dan Auberbach z Black Keys a skladba You Rascal You hrála v reklamě na kapitána Morgana. Mimo jiných skladeb všude možně. Letos vydá album Moonlight a zase to zní trochu jako new weird America, jen víc do bluesu a garáže. Zajímavé je, že Michal Pařízek si myslí, že je to přesně naopak, že je deska mnohem víc do popu a vyčištěná (a "víc Black Keys"). Tak si vyberte.

Jen málo věcí na tomto světě je jasnějších než důvody, proč jede Duke Garwood turné s Markem Laneganem, proč spolu natočili desku a proč tu Dukovu poslední, novinku Heavy Love, Lanegan produkoval. No shit, Sherlock: Garwood zní úplně jako Lanegan. Akorát by si potřeboval dát vizoura a dvoje startky, než půjde příště nahrávat.


S Two Gallants to mám nahóru dólu. Debut a What the Toll Tells nahóru, eponymní z roku 2007 dólu, The Bloom and the Blight nahóru a novinka zase nic. Nechápu to, asi nějaká divná folková perioda. Vím, že se to nemá, ale Two Gallants pro mě budou vždycky hlavně dupáky à la Las Cruces Jail (o tom, že asi platonicky miluju Adama Stephense, taktně mlčim) a We Are Undone je přesně na druhý straně řeky. A když jsme u těch duí:

Opravdu se to skloňuje duí, viz
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=264

Dodos letos vydají novinku Individ. Bude to jejich šestá deska, věřili byste tomu? Pamatuju si na hype kolem jejich pražského koncertu někdy kolem alba Visiter (2008) a to, jak mladě na promofotkách tehdy vypadali. A vypadají furt stejně. Ale zní jinak. Zní víc jako... kapela, a tím myslím kapela typu třeba Arcade Fire, což je problém spousty i jiných desek (namátkou novinka Archive, Restriction, nebo noví Decemberists, kteří jsou fakt děsný). Kdybych chtěla poslouchat Arcade Fire, pustím si Arcade Fire - ale proč bych proboha dělala takovou věc!?

Abych se ze všech těch melodií a harmonií nezbláznila, poslouchám po večerech Napalm Death. Apex Predator - Easy Meat vyjde na konci ledna a nebude to sice deska roku, ale rozhodně je to dobrý start do grindcore sezóny (pokud ji slavíte). Znám i lidi, co Napalm Death pouštějí v jukeboxu vedle Blur a Mňágy a žďorp. Mimochodem třeba How the Years Condemn nebo Hierarchies by se neztratily ani na Evropě 2. Mimochodem II, Relevantní články - Spark (pod textem) jsou konečně skutečně relevantní.

PS1: What We Do in the Shadows na blu-rayi!
PS2: Haxan Cloak a Björk? Shut up and take my money.

Info

Preaching the Blues (and all that jazz) #11
Son Lux - Original Score & Songs Inspired by the Disappearance of Eleanor Rigby (2014) / 80 %
Hanni el Khatib - Moonlight (2015) / 70 %
Duke Garwood - Heavy Love (2015) / 70 %
Dodos - Individ (2015) / 65 %
Two Gallants - We Are Undone (2015) / 60 %
Napalm Death - Apex Predator - Easy Meat (2015) / 75 %

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr na doma: Režie David Lynch

Michal Pařízek 05.04.2020

Známého režiséra zmiňuji hlavně díky aktuálnímu memu znázorňujícímu dnešní dobu, který mě, narozdíl od drtivé většiny ostatních, skutečně pobavil.

Food Moon: Kuchařky bez domova

redakce 05.04.2020

Projekt Kuchařky bez domova neziskové organizace Jako doma se věnuje ženskému bezdomovectví. Jaké dobroty připravují Kuchařky ve své jídelně?

Šejkr na doma: Stará zlatá

Michal Pařízek 04.04.2020

Včerejší anonci nového alba Einstürzende Neubauten doprovodil taky klip, který toho skrývá možná víc než je na první pohled vidět.

Šejkr na doma: Receptory na pochodu

Michal Pařízek 03.04.2020

O třetím oku, mimořádných zážitcích nejen Stanislava Grofa i Marvinu Gayeovi. Hrabe nám, nehrabe?

Hudební vaření na doma: Techno

Sabina Coufalová 03.04.2020

Hluboké óm zajisté pozitivně rozvibruje mysl, ale srdce touží po rovném beatu, praskání synťáků a tucání ve smyčkách. A hlavně tanci, který nemá pravidla ani hranice.

Full Moon 10: Editorské tipy Maxima Horovice

redakce 02.04.2020

Deset let časopisu je dlouhá doba, za kterou vzniklo vážně obrovské množství textů. Aby nezapadly, připomínáme u příležitosti narozenin ty, které nějak utkvěly našim editorům. První Maximův výběr, poslužte si.

Šejkr na doma: Seattle rulez!

Michal Pařízek 02.04.2020

Sub Pop oslavuje třicet dva let na scéně masivní slevou, která běží od včerejška do poloviny dubna a v jejich katalogu je toho na výběr opravdu spousta.

Art Side of the Moon (na doma): Kreativní tenzi ani virus neochromí (II.)

Petra Juráčková 02.04.2020

Posledně jsem představila některé zahraniční galerie a muzea, které umožňují virtuální náhled do svých sbírek či expozičních prostorů. A tady pár tipů na domácí nabídku.

Full Moon 10: Frontstage #25

apx 01.04.2020

Apaččin editorial v k Full Moonu #25. Dáváme k přečtení online v rámci Maximova editorského výběru toho nejzábavnějšího za deset let časopisu.

Šejkr na doma: Sami v kině

Michal Pařízek 01.04.2020

Já jsem trochu asociál, takže zatím dobrý,“ píše mi kamarádka a rozhodně není sama. Čím dál častěji mě ale napadá, co tohle sociální vytržení s lidmi udělá...