Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all that jazz) #11

Preaching the blues (and all that jazz) #11

apx | Články / Sloupky/Blogy | 06.01.2015

Synchronizovaně s rokem 2015 jsem začala nový život v jedné z mimozemských kolonií a mám minimálně jednu dobrou zprávu (pro fanoušky obrázků & bublin): nemálo nadcházejících dílů Preaching the blues bude o komiksech. Pokud se vinyly měří na metry, pak knížky asi na kila - a v tom případě jsem obklopená tunou komiksů. Jako správný multitasking superhero jsem na stránce 109 pěti knížek dohromady. Tedy brzy! Dneska "jen" hudba.

Zmizení Eleanor Rigby je filmový projekt Neda Bensona s ústřední dvojicí James McAvoy a Jessica Chastain, což je velmi koukatelný setup. Tři díly o tom samém jsou trochu přestřelenost, ale nejsem si jistá, jak by třeba ten "kompilační", loňský Them, fungoval samostatně, jelikož jsem jako první viděla Him a měla jsem spoustu backgroundu a nemálo spoilerů. Těm se ostatně nevyhnete, leda byste všechny tři verze sledovali najednou. Ehm. O tom, jak byste to udělali, se mi ale nechce přemýšlet. Hudbu k filmu maloval Son Lux, což je kluk šikovná ušatá, a ke krutému vztahovému dramatu se jeho depresivní skučení hodí náramně. A funguje i samostatně, třeba No Fate nebo Let Me Follow.


Američan s palestinskými předky Hanni El Khatib není neznámé jméno: s jeho druhou deskou Head in the Dirt (2013) mu pomáhal Dan Auberbach z Black Keys a skladba You Rascal You hrála v reklamě na kapitána Morgana. Mimo jiných skladeb všude možně. Letos vydá album Moonlight a zase to zní trochu jako new weird America, jen víc do bluesu a garáže. Zajímavé je, že Michal Pařízek si myslí, že je to přesně naopak, že je deska mnohem víc do popu a vyčištěná (a "víc Black Keys"). Tak si vyberte.

Jen málo věcí na tomto světě je jasnějších než důvody, proč jede Duke Garwood turné s Markem Laneganem, proč spolu natočili desku a proč tu Dukovu poslední, novinku Heavy Love, Lanegan produkoval. No shit, Sherlock: Garwood zní úplně jako Lanegan. Akorát by si potřeboval dát vizoura a dvoje startky, než půjde příště nahrávat.


S Two Gallants to mám nahóru dólu. Debut a What the Toll Tells nahóru, eponymní z roku 2007 dólu, The Bloom and the Blight nahóru a novinka zase nic. Nechápu to, asi nějaká divná folková perioda. Vím, že se to nemá, ale Two Gallants pro mě budou vždycky hlavně dupáky à la Las Cruces Jail (o tom, že asi platonicky miluju Adama Stephense, taktně mlčim) a We Are Undone je přesně na druhý straně řeky. A když jsme u těch duí:

Opravdu se to skloňuje duí, viz
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=264

Dodos letos vydají novinku Individ. Bude to jejich šestá deska, věřili byste tomu? Pamatuju si na hype kolem jejich pražského koncertu někdy kolem alba Visiter (2008) a to, jak mladě na promofotkách tehdy vypadali. A vypadají furt stejně. Ale zní jinak. Zní víc jako... kapela, a tím myslím kapela typu třeba Arcade Fire, což je problém spousty i jiných desek (namátkou novinka Archive, Restriction, nebo noví Decemberists, kteří jsou fakt děsný). Kdybych chtěla poslouchat Arcade Fire, pustím si Arcade Fire - ale proč bych proboha dělala takovou věc!?

Abych se ze všech těch melodií a harmonií nezbláznila, poslouchám po večerech Napalm Death. Apex Predator - Easy Meat vyjde na konci ledna a nebude to sice deska roku, ale rozhodně je to dobrý start do grindcore sezóny (pokud ji slavíte). Znám i lidi, co Napalm Death pouštějí v jukeboxu vedle Blur a Mňágy a žďorp. Mimochodem třeba How the Years Condemn nebo Hierarchies by se neztratily ani na Evropě 2. Mimochodem II, Relevantní články - Spark (pod textem) jsou konečně skutečně relevantní.

PS1: What We Do in the Shadows na blu-rayi!
PS2: Haxan Cloak a Björk? Shut up and take my money.

Info

Preaching the Blues (and all that jazz) #11
Son Lux - Original Score & Songs Inspired by the Disappearance of Eleanor Rigby (2014) / 80 %
Hanni el Khatib - Moonlight (2015) / 70 %
Duke Garwood - Heavy Love (2015) / 70 %
Dodos - Individ (2015) / 65 %
Two Gallants - We Are Undone (2015) / 60 %
Napalm Death - Apex Predator - Easy Meat (2015) / 75 %

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ze srdce i ze srdíčka (Heart of Noise 2019)

redakce 16.06.2019

Jak daleko je od noiseu k přírodě? V případě festivalu Heart of Noise kousíček.

Co právě v elektru kutěj: Návrat mistra, který spal sedm let

redakce 06.06.2019

Nový materiál po sedmi letech od kultovního projektu Scorn a další novinky z elektronického undergroundu.

Preview: Nowa muzyka 2019

redakce 05.06.2019

Letošní formu si můžeme po loňských zkušenostech ověřit u Amnesia Scanner, Fatimy Al Qadiry nebo Yvese Tumora, ale jsou tu i další jména, která byste neměli přehlédnout.

El nuevo normal aneb top 5 Primavera Sound 2019 podle Full Moonu

redakce 03.06.2019

Velký report čekejte v prázdninovém Full Moonu, zde tradičně vrcholy nejen redakční výpravy, ale také kolegů a kamarádů.

Preview: Wave-Gotik-Treffen 2019

redakce 22.05.2019

Do Lipska se za písničkou jezdí po celý rok, německé město často vítá interprety, kteří Česko míjí, a přitom je nedaleko.

To nejlepší z Anifilmu 2019

redakce 14.05.2019

Na Anifilmu je nejlepší to, že volba programu může být dána vysypáním popcornu na rozpis, schůzkami u piva či volných stolů v indické restauraci.

To nejlepší z The Great Escape 2019

redakce 12.05.2019

První návštěva na The Great Escape jednoznačně potvrdila, že britské scéna je na vzestupu, níže ve výběru toho nejlepšího ještě spousta skvělých jmen chybí...

Sharpe 2019: Fanfáry à la Full Moon

redakce 28.04.2019

Dva náramně intenzivní dny budeme vstřebávat ještě dlouho, obsáhlý report čekejte v květnovém Full Moonu, tady zatím první dojmy a nejhlubší zářezy.

Kam na rajz se Zuzanou Kolouchovou

redakce 26.04.2019

Je zatížená na „srdceryvně pozérské balady“ Nicka Cavea, jak sama říká, ale v poslední době vyznává „čím víc nahlas, tím líp“.

Enea Spring Break 2019: tipy Full Moonu

redakce 23.04.2019

Letošní ročník poznaňského festivalu Enea Spring Break jsme si představili již ve dvou textech, nyní přichází čas na vlastní redakční tipy.