Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all that jazz) #18

Preaching the blues (and all that jazz) #18

apx | Články / Sloupky/Blogy | 03.03.2015

Jak jsem kdysi psala, že Preaching bude zase o komiksech, tak jsem lhala. Od té doby jsem přečela cca 23 stránek jedné jediné novely a efekt je toliko ten, že mám chuť zabít všechny feministky světa. Nevzdávám to, ale možná tenhle blok (a možná i blog) souvisí i s tím, že jedna z nejlepších letošních desek je ozajstný hiphop.

Ghostpoet! Když jsem na Radiu 1 slyšela singl Off Peak Dreams z desky Shedding Skin, zamilovala jsem se. To se mi s hiphopem stává asi tak jednou za milion let; naposled, když jsem v prosinci objevila desku Run the Jewels 2. Tyvole! Proč jste mi neřekli, že si mám otočit kšiltovku? Přitom Obaro Ejimiwe už má za sebou dvě desky, které dokonce znám. Některé věci mi zkrátka docházejí přímo úměrně flow. Další super věci na Ghospoetovi jsou promofotky a fakt, že je černej jak Morgan Freeman!


Taky jsem otočila krze kapelu A Place to Bury Strangers. Nevím, proč se mi dřív nelíbila, kdybych nad tím byla bývala přemýšlela, asi bych řekla, že jsou na mě moc noise, psychedelic a space. To já nemám ráda. Já mám ráda písničky. A taky nemám ráda patky, jako nosí frontman kapely. A taky myslím, že album Transfixiation jsem zkrátka slyšela tolikrát, že se mi začalo líbit, bez ohledu na to, co si myslím a tvrdím, že se mi líbí. Ale líbí. Vážně.

O Courtney Barnett jsem četla, že "vynakládá hrozného úsilí, aby zněla nenuceně". Nezní to moc jako pochvala a nevím, kolik ve skutečnosti vynakládá úsilí, ale Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit mi zní oukej. Tedy na ženskou, tumblr-friednly pop a velmi nejisté trvání. Nejen otvírák Elevator Operator zatím funguje, tak abych si to užila. Než zas otočím kšilt.


Sheresky na otázku, jak se mu líbí nový Kreng, odpověděl, že si stáhl nového Hecqa, který nahrál čtyři dvacetiminutové skladby, že to nesnáší, ale že tohle je super. A má pravdu. Nejsou to žádné otevřené okna, ambient ani šálalála. Je to volumenoise jak noha! Líbí se mi asi i víc než Kreng. Líbí se mi to asi stejně, jako když s Krengem hrají Amenra. A tady už přestává veškerá legrace.

Koupila jsem si novou desku Moses Luster and the Hollywood Lights za $7 a v noci přišel mejl: "Hey there friends, I fucked up. You guys went a brought an album that had been upload incorrectly. Until I'm Saved was the wrong damn track. And this is why lunchtime drinking is a bad thing. I'm truly sorry and have a link for you right here with the correct song to replace the doubled up track you already have. Apologies and many thanks for your continued support, Moses." A odkaz na dropbox. Ten chlap je prostě boží. I když manták.


Pro Moonshine jsem tuhle dávala dohromady playlist filmové muziky a soundtracků a přišla jsem si na dvě nové guiltry pleasures (vlastně tři, když počítám i Lanu del Rey, ehm). První je titulková věc z Tak3n. Příšerný film, ještě horší než obvyklý b-standard Liama Neesona, ale úvodní sekvence s Glass Animals se jim povedla. Když nad tím tak přemýšlím, možná je to jenom proto, že zbytek je prostě tak strašný. Achjo. Co už teď. What has been seen cannot be unseen. A druhá písnička, skoro se to bojím říct, jsou White Lies z roku 2009, přesněji Death. Použila ji do jedné klíčové scény [ne moc dobrého] filmu Sama nocí tmou režisérka Ana Lily Amirpour. Bože, nenávidím White Lies.


Nenašla jsem scény z těch filmů. Sorry.

It ends here.

Info

TL;DR Preaching the blues #18
Ghostpoet - Shedding Skin / 85%
Run the Jewels - 2 / 80%
Place to Bury Strangers - Transfixiation / 80%
Courtney Barnett - Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit / 70%
Moses Luster and the Hollywood Lights - The Hangman's Door / 75%
Hecq - Mare Nostrum / 85%

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace