Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all that jazz) #18

Preaching the blues (and all that jazz) #18

apx | Články / Sloupky/Blogy | 03.03.2015

Jak jsem kdysi psala, že Preaching bude zase o komiksech, tak jsem lhala. Od té doby jsem přečela cca 23 stránek jedné jediné novely a efekt je toliko ten, že mám chuť zabít všechny feministky světa. Nevzdávám to, ale možná tenhle blok (a možná i blog) souvisí i s tím, že jedna z nejlepších letošních desek je ozajstný hiphop.

Ghostpoet! Když jsem na Radiu 1 slyšela singl Off Peak Dreams z desky Shedding Skin, zamilovala jsem se. To se mi s hiphopem stává asi tak jednou za milion let; naposled, když jsem v prosinci objevila desku Run the Jewels 2. Tyvole! Proč jste mi neřekli, že si mám otočit kšiltovku? Přitom Obaro Ejimiwe už má za sebou dvě desky, které dokonce znám. Některé věci mi zkrátka docházejí přímo úměrně flow. Další super věci na Ghospoetovi jsou promofotky a fakt, že je černej jak Morgan Freeman!


Taky jsem otočila krze kapelu A Place to Bury Strangers. Nevím, proč se mi dřív nelíbila, kdybych nad tím byla bývala přemýšlela, asi bych řekla, že jsou na mě moc noise, psychedelic a space. To já nemám ráda. Já mám ráda písničky. A taky nemám ráda patky, jako nosí frontman kapely. A taky myslím, že album Transfixiation jsem zkrátka slyšela tolikrát, že se mi začalo líbit, bez ohledu na to, co si myslím a tvrdím, že se mi líbí. Ale líbí. Vážně.

O Courtney Barnett jsem četla, že "vynakládá hrozného úsilí, aby zněla nenuceně". Nezní to moc jako pochvala a nevím, kolik ve skutečnosti vynakládá úsilí, ale Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit mi zní oukej. Tedy na ženskou, tumblr-friednly pop a velmi nejisté trvání. Nejen otvírák Elevator Operator zatím funguje, tak abych si to užila. Než zas otočím kšilt.


Sheresky na otázku, jak se mu líbí nový Kreng, odpověděl, že si stáhl nového Hecqa, který nahrál čtyři dvacetiminutové skladby, že to nesnáší, ale že tohle je super. A má pravdu. Nejsou to žádné otevřené okna, ambient ani šálalála. Je to volumenoise jak noha! Líbí se mi asi i víc než Kreng. Líbí se mi to asi stejně, jako když s Krengem hrají Amenra. A tady už přestává veškerá legrace.

Koupila jsem si novou desku Moses Luster and the Hollywood Lights za $7 a v noci přišel mejl: "Hey there friends, I fucked up. You guys went a brought an album that had been upload incorrectly. Until I'm Saved was the wrong damn track. And this is why lunchtime drinking is a bad thing. I'm truly sorry and have a link for you right here with the correct song to replace the doubled up track you already have. Apologies and many thanks for your continued support, Moses." A odkaz na dropbox. Ten chlap je prostě boží. I když manták.


Pro Moonshine jsem tuhle dávala dohromady playlist filmové muziky a soundtracků a přišla jsem si na dvě nové guiltry pleasures (vlastně tři, když počítám i Lanu del Rey, ehm). První je titulková věc z Tak3n. Příšerný film, ještě horší než obvyklý b-standard Liama Neesona, ale úvodní sekvence s Glass Animals se jim povedla. Když nad tím tak přemýšlím, možná je to jenom proto, že zbytek je prostě tak strašný. Achjo. Co už teď. What has been seen cannot be unseen. A druhá písnička, skoro se to bojím říct, jsou White Lies z roku 2009, přesněji Death. Použila ji do jedné klíčové scény [ne moc dobrého] filmu Sama nocí tmou režisérka Ana Lily Amirpour. Bože, nenávidím White Lies.


Nenašla jsem scény z těch filmů. Sorry.

It ends here.

Info

TL;DR Preaching the blues #18
Ghostpoet - Shedding Skin / 85%
Run the Jewels - 2 / 80%
Place to Bury Strangers - Transfixiation / 80%
Courtney Barnett - Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit / 70%
Moses Luster and the Hollywood Lights - The Hangman's Door / 75%
Hecq - Mare Nostrum / 85%

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: ESNS 2022

redakce 17.01.2022

V rámci přesunutí kompletního programu do online prostředí sice některá jména zmizela, postrádáme hlavně Bob Vylan nebo Wu-Lu, ale i tak vybíráme ze tří stovek umělců.

Šejkr #70: Vyhlídky? Nadějné.

Michal Pařízek 14.01.2022

Ano, vyhlídky jsou nadějné, jak by ne. Krásný začátek roku, lepší alegorii pro časy, ve kterých žijeme, bychom asi nenašli... Kinterův Revolucionář a další... přísliby.

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 05.01.2022

Výroční anketa magazínu Full Moon odhalila počínaje s Novým rokem pátá až druhá místa a s premianty tu máme i celkové pořadí nejlepších loňských nahrávek.

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 04.01.2022

Tentokrát tu máme dvě ženy, každá s úplně jiným výrazovým rejstříkem, obě stejně přesvědčivé. Desky roku podle magazínu Full Moon.

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 3. místo

redakce 03.01.2022

Výroční anketa magazínu Full Moonu pokračuje a po pátém a čtvrtém místě tu máme krásné třetí. Srážka světů nebo blízká setkání jiných druhů?

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 4. místo

redakce 02.01.2022

Po včerejším pátém místě tu máme čtvrté ve výroční anketě magazínu Full Moon. Brno vs. Brighton!

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 5. místo

redakce 01.01.2022

Pátá příčka Desky roku podle magazínu Full Moon přináší za rok 2021 pozoruhodné setkání, a takových nebude málo ani v dalších dílech tradiční ankety málo.

Šejkr #69: Open the gates!

Michal Pařízek 31.12.2021

A je to tady, poslední den roku. Bilancování nemám příliš v oblibě, ale nacházím na něm jednu zajímavou věc...

Šejkr #68: Přítulné bezpečí

Michal Pařízek 17.12.2021

Konec roku. Klasika. Jako by toho stresu nebylo celý rok dost, na závěr si to vždycky ještě vyšperkujeme...

Šejkr #67: „So be careful what you say for views...“

Michal Pařízek 03.12.2021

Nikdy jsem nehodnotil cizí motivace a odpovědnost, nebo dokonce jejich absenci. Jenže... i tenhle přístup vzal v poslední době za své.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace