Články / Sloupky/Blogy

Preaching the Reader

apx | Články / Sloupky/Blogy | 17.02.2015

Vydala jsem eBook, Reader vol.2. Poprvé na podzim, pak pod stromeček, chvilku nato v lednu a teď o víkendu jsme v Carton Clanu konečně, echm, dodělali taky grafickou podobu a opravdickou sazbu. Ke stažení via www.axetofall.net. No big deal brekeke, ale přesto je mou milou povinností sešit představit, k čemuž se blog hodí pochopitelně též. Nebude to úplná copy/pasta, jen citace po zásluze.


Nuže, o čem je druhý Reader? "Potkal jsem lidi, ale ve skutečnosti to byly ryby, reagovali jen na otřesy, žádné uši, žádný poslech. Ale cítili to možná ještě lépe než já." Maxův prolog by mohl být důvodem, proč si knížku ve skutečnosti stáhnout, podobný model jako u vol.1, který uvedl bro. Protože co si budeme povídat, na moc nových, originálních textů si zrovna tady nepřijdete. "Čekáte na román? Já taky. Všechno bude."

"Někdy na konci léta 2010 jsem si řekla, že se konečně naučím poslouchat Woven Hand. Ať to tzv. stojí, co to stojí. A že je na to i vhodná doba, protože mi v životě něco chybí. Nějaký blázen. Nějaký psychopat!" Povedlo se. Kapitola 1 reflektuje postupující závislost na Wovenhand, ve zpětném zrcátku celkem zábavný (houby v Holandsku) a zásadní proces, který aktuálně dostál situace, kdy Edwardsovi pořádám koncert. Metameta mého mikrokosmu. Doplňující reportáže z koncertů Unsane a Big Business a Roadburnu 2011 jsou moje nejoblíbenější texty, Converge v dobrém do počtu a rozhovor se Scottem Kellym z Neurosis a následující recenze alba Songs of Townes van Zandt relativně cenné, z hlediska dramaturgie "pouze" vhodné materiály.

Nikdy neomrzí:


Kapitola 2: Ulver, Refused, Baroness, Cancer Bats vs. Two Gallants a Bright Eyes, střepy z časů minulých, a podkapitola o dEUS, kteří mají mnohem výsadnější postavení, než píšu/popisuju v kterémkoliv textu stylem: "Kdyby hrál kdokoliv jinej, jdu se v tomhle počasí rovnou zastřelit." Report z koncertu v Abatonu v roce 2006 je nejstarší, z dnešního pohledu pravěké datace.

Nikdy neomrzí:


Milý deníčku je dostatečným vodítkem pro obsah třetí části a dalo nám zabrat, než jsme srovnali texty tak, aby nebyly jako pěst na oko. Čím jsem starší, tím jsem na slohové úlety citlivější. Na první pohled zvláštní kompilát ironických (Jane's Addiction, Tom Waits), vážných (Oxbow, rozhovor s Corganem, Pearl Jam) textů a vyloženě blogových záznamů (tzv. fanouškovská jednička s Oasis, Sunshine, Smashing Pumpkins) a radostných zážitků (Interpol, Blur). Myslím, že na "radostné zážitky" jsem se specializovala léta.

Nikdy neomrzí:


Vybrané editorialy (ty, které by se s mírnou nadsázkou daly považovat za nadčasové, jelikož frontstage je jinak z povahy nenadčasová, resp. poplatná době psaní) doplňuje ještě text Klíčová slova: Bush, sex, prsa, rakovina, Michal David z bločku axetofall, který zároveň shrnuje, co jsem zač vs. co jsem si myslela, že jsem zač; volně (ne)navazující na rest z minulosti, kapitolu o pAper chAse. Kontroverzní v množství editu, možná.

Nikdy neomrzí:



Ve chvílích, jako je tahle, mám pocit, že má cenu (přímo úměrnou zvědavosti) si to přečíst, haha! Zároveň je potřeba respektovat potřebu současna, takže místo TL;DR tentokrát pozvánky.

(1) Ve středu (zítra, 18. února) v 19:00 začíná na rádiu StreetCulture debata o hudebních cenách, anketách, soutěžích a podobných formách podpory kapel a hudebníků. Nebude to jen rejpání, a velmi pravděpodobně to nebude jen plácání nesmyslů.

(2) Ve čtvrtek 19. února proběhne v galerii ArtAtak přednáška o subkulturách a životním stylu na téma Tetování. Přednášet budou Jana Apačka Grygarová, autorka kapitoly o tetování v knize Kmeny (to jsem já!), a Tereza PET Tattoos (domovské studio Tribo). Je to v Horních Počernicích a začátek je v 18:00. A jeden spoiler! Na způsob performancí studia Boucherie Moderne mě Tereza bude při přednášení tetovat.

(3) Další díl talkshow Latté Night začíná ve čtvrtek 19. února od 21:00 na StreetCulture a bude o lásce, resp. o mluvení o lásce, resp. o tom, o čem si myslíme, že mluvíme, když mluvíme o lásce; s východiskem citátu Raymonda Carvera It ought to make us feel ashamed when we talk like we know what we’re talking about when we talk about love.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.