Články / Offtopic / / Image/vizuály

Překrásné idiotství, rapoví šamani & hvězda smrti Vladimira 518

Překrásné idiotství, rapoví šamani & hvězda smrti Vladimira 518

Ondřej Čížek | Články / Offtopic / / Image/vizuály | 24.10.2013

Šestá epizoda o vizuální stránce české hudební scény přináší rozhovor s všestrannou osobností, raperem a výtvarníkem Vladimirem 518. O primitivnosti a opravdovosti hip hopu, superhrdinech, vizích budoucnosti, o následníkovi Káji Saudka i o tom, zda je George Lucas idiot.

Artwork tvého debutu Gorila vs. Architekt vychází z názvu a obsahu desky. Jak je to u Idiota?
Z názvu a desky samotný vycházím i tentokrát, jen to není tolik čitelný. U Gorily je provázanost mezi vizuálem a obsahem v podstatě prvoplánová, což byl záměr. Výraz Idiot pro mě funguje jako facka nebo kopanec anebo jako flusnutí do ksichtu, klidně mýho, to už neni zase tak podstatný. Ve vizuálu rezonuje několik rovin. Důležitá je razantní typografie přes obličej, stejně tak malby odkazující na „primitivní“ kultury a zároveň na metalový war painty. Jeden z mejch dětskejch hrdinů byl King Diamond a každej, kdo viděl jeho fotku, odkaz pochopí. Idiotství je na coveru reprezentovaný překrásnou primitivností, respektive odkazy na ní.

Hugo Toxxx v Kmenech o vizuálních znacích v rapu tvrdí, že „jsou to prvky, který děláš pro kulturu. (...) Děláš to spíš pro svý okolí než sám pro sebe. Na koncertě chceš lidem dopřát rapovej look.“ Jak to vnímáš ty?
Chápu, co tím Toxxx myslí, ale je fakt, že k podiový performanci ve finále každej přistupuje jinak. V globálu jseš součástí kulturního světa, kterej tu byl už dávno před tebou a ještě dlouho bude. Je jedno, jestli je to rap nebo rock’n’roll, vnitřní vztahy a chemie scén jsou dost podobný. Vnímám frontmany kapel jako určitý šamany, který jsou středem rituálu, k němuž vedle slov, pohybů a atmosféry patří i specifický vnější znaky. V případě rapu je to rapovej gear a je už jen na tobě, jestli ho chceš dodržovat nebo naopak hledáš něco jinýho. Mě osobně baví hledat novej výraz, kterej ale vychází z tradičních věcí.

Dick Hebdige v knize Subkultura a styl píše o tom, jak se v image pankáčů odráží surrealismus (bezprostřední proud myšlenek, věci rozervané a znovu spojované) i dadaismus (odmítání zavedených norem a tradic, zalíbení v nihilismu). Odráží se nějaký směr i v hiphopové subkultuře?
Na hip hopu je zajímavý to, že stejně jako velké -ismy konce 19. a počátku 20. století pokrývá celý spektrum lidský kultury. Výtvarný výraz je reprezentovanej graffiti, pohyb breakdancem, slovo rapem. Analogie mezi expresionismem, futurismem nebo čímkoli jiným bychom určitě našli, jde jen o úhel pohledu a schopnost vidět podobnosti. Ale fascinující a základní fakt je právě to naprosto nevědomý vytvoření dalšího kulturního světonázoru bez jakýhokoli kunsthistorickýho pozadí. Hip hop vznikl jakoby sám od sebe, na ulici, ve velmi primitivním prostředí a bez větších znalostí kontextu. Tím byla zaručená jeho opravdovost a průraznost, zároveň i univerzálnost a možnost jeho přenosu kamkoli po světě, stejně jako v případě zmíněných -ismů.

Do své tvorby často sampluješ různé postavy spojené s americkým superhrdinským komiksem. Co tě na něm oslovuje?
Jeho základnost. Jak výtvarná, tak obsahová. Je to, stejně jako mnoho dalších věcí z mojí tvorby, odkaz na dětství. Když jsem byl malej kluk, vlastnit originál americkýho komiksu bylo podobný, jako mít doma originál první Bible. Pamatuju si velmi dobře, když jeden můj kamarád v druhý třídě na základní škole přinesl sešit Hulka. Málem jsem omdlel štěstím a to, co jsem viděl, mi naprosto změnilo život. Tím, že používám podobný vizuální symboly dodnes, v sobě vlastně hladím toho malýho kluka z předrevolučního Československa. Další důležitá motivace k samplování komiksů je fakt, že celá graffiti estetika je na něm postavená. To, co vynalezl pro komiks v druhý polovině 20. století jeden z jeho králů Jack Kirby, neuvěřitelně zajímavě transformovala původní generace graffiti writerů do svýho výrazovýho slovníku. No a důvod číslo tři je fakt, že komiks prostě miluju.

Cover tvého mixtapeu Flashback odkazuje na slavnou obálku Iron Mana od Boba Laytona z roku 1965, konkrétně k příběhu Demon in a Bottle. Jen místo alkoholika Tonyho Starka tam do zrcadla zíráš ty sám. Chtěl jsi tím s nadsázkou vyjádřit vlastní vyčerpanost z toho, co všechno máš za sebou?
Spíš se jedná o obraz rozpolcenosti hrdiny, protože i to je jedna z důležitejch věcí, o kterých je nutný mluvit. Nemám iluze sám o sobě a byl bych nerad, kdyby si je o mně vytvářeli jiní. Přestože jsem ten, kterej ovlivňuje běh věcí a s časovou omezeností je získává pod určitou imaginární kontrolu, i já mám svoje démony a omezení. Ta rozpolcenost mě dokonce přitahuje a vždycky jsem měl tendenci testovat kontakty s temnou stranou síly. (smích) A obraz upocenýho superhrdiny, hledícího s děsem sám sobě do ksichtu, to podle mě celý skvěle vystihuje. Definuje to také můj velkej obrat ve vztahu ke světu. Hlavního nepřítele totiž vidím sám v sobě jakožto odrazu celý společnosti. Každý z nás má ve vlastním mikrokosmu příčiny všech problémů i nástroje k jejich řešení. Podobný souboje probíhají každej den v nitru všech jedinců a výsledkem je stav celý společnosti.

Viděl jsi třetího Iron Mana? Tam jde taky o vnitřní démony i o stav společnosti, která je snadno manipulovatelná skrz média.
Viděl a považuju to za kvalitně odvedenou práci na poli popcornový zábavy. Občas to mám rád a nejsem z těch, co by nad podobným žánrem ohrnovali nos. Ale naprosto srdcová záležitost to není.

Kdo tě baví ze současné výtvarné scény v Čechách?
Česká výtvarná scéna je hodně široký téma, ale pokud se bavíme o žijících autorech, tak z malířů například Luboš Typlt nebo duo Artamonov-Klyuykov. Ze sochařů pak Kintera, Černý, z konceptu třeba Jiří Skála. Ale můj hlavní zájem leží v českým umění druhý poloviny 20. století a zajímaj mě jména jako Chlupáč, Kratina, Kolář, Demartini, Sýkora, Slavík, Brázda, Kornatovský, Libeňský-Brychtová, Malich a tak dál. Samozřejmě taky spousta jmen z architektury (SIAL, Prager, Machoninovi), ilustrace (Burian, Trnka, Sekora) nebo grafickýho designu a typografie (Hlavsa, Cígler). Naštěstí je tu stále v čem se hrabat a k čemu vztahovat vlastní práci.

A český komiks?
Podle mě je nejvýraznější Jiří Grus. On udělal velký rozhodnutí vrhnout se do toho naplno a za to mu patří můj obdiv.

Myslíš, že je reálné, aby se u nás v budoucnu vyskytl podobný talent a fenomén, jakým byl a stále je Kája Saudek?
To zní jako jednoduchá otázka, ale myslím, že je na ni nutný dát dost nejasnou odpověď. Určitě se tu z někoho může vyprofilovat tak výrazná osobnost, jakou byl Saudek, ale nese to v sobě hodně otazníků a neznámejch. Co není úplně jasný, je míra fanatičnosti tohoto imaginárního tvůrce, míra sebeobětování i vytrvalosti, talentu i originality stylu. A pak samozřejmě i technický možnosti pro realizaci, zkrátka trh, časopisy, vydavatelství a tak dál. Ta konstelace je v našich podmínkách hodně náhodná a dorovnat Saudka bude pro kohokoli neskutečně těžký, jestli vůbec možný.

Nedávno jsi v rozhovoru pro Radio Wave naťukl téma svého budoucího komiksového projektu. Mohl bys přiblížit, o co půjde?
Mam rozpracovanej příběh o stárnoucím umělci z budoucnosti. Kloubí to v sobě několik různejch témat i formálních postupů, ale víc k tomu zatím prozrazovat nechci. Teď spíš hledám způsob, jak to vůbec celý zrealizovat, protože se jedná o několik let práce.

Chystáš se i pokračovat v komiksech o architektuře?
Pomalu pracuju na knize týkající se české architektury časově zasazené mezi EXPO 1958 a převrat v roce 1989. Chci udělat hodně osobní knihu, kde určitě přijde na řadu i moje výtvarná práce s architekturou, možná i v komiksový formě.

Vybral jsem pro tebe artwork poslední sólové desky Paula Bankse pojmenované BANKS. Melancholická fotka rodícího se mrakodrapu mě zaujala i v kontextu jiných obalů spjatých s architekturou. Jak to na tebe působí?
Obal je to výbornej, tuhle atmosféru mám rád. Mrakodrap je obrovský téma, podobně jako železobetonová konstrukce, která umožňuje násobit patra až do zblbnutí. Další velký téma vysokejch domů je výtah, bez kterýho by nikdy nemohly vzniknout ani mrakodrapy. Koho tohle téma zajímá z filosofickýho i technickýho aspektu věci, měl by si přečíst knihu Třeštící New York od Rema Koolhaase, což je neuvěřitelně zajímavej pohled na evoluci pokusný misky zvaný Manhattan.

Sleduješ production design v sci-fi filmech jako Blade Runner či u Batmanů?
Architektura v sci-fi filmech je moje velká láska a sbírám kolem ní informace. Blade Runnera dělal kultovní výtvarník a futurista Syd Mead, kterej mimochodem pracoval i na nějakejch designech pro prvního Vetřelce nebo původního Trona. Batman je široký téma, burtonovský i nolanovský díly mají něco do sebe, a to se týká i vizí Gothamu. Každopádně sci-fi ilustrátoři a filmový výtvarníci pracující na vizích budoucnosti jsou vlastně mentální předvoj lidstva v čase. Ve světech jejich konceptů vyrůstají další generace vědců, tvůrců i architektů, kteří už jsou schopni věci skutečně realizovat. Semínko toho, jak bude jejich realizovaná budoucnost vypadat, zasadili právě sci-fi autoři.

Desku ti pokřtil Darth Vader a sám říkáš, že máš rád věci, který obsahují všechno, stejně jako Star Wars. Jde o nadčasovou záležitost?
No to nepochybně. Star Wars jsou velkolepý a mistrovský dílo, přes všechny svoje chyby. Dodnes mi vyráží dech průraznost mnoha různejch konceptů i způsob, jakým Lucas věc realizoval. Je to vlastně příběh jednoho člověka, Anakina, příběh jeho potenciálu, růstu, ambicí i propadnutí moci, stejně tak jeho návratu k síle a k vlastní krvi. Archetypální souboj, který my všichni prožíváme ve svých životech. Když si uvědomíme, co všechno Lucas podstoupil, než ten příběh propojil, nezbejvá než smeknout. Kdo chce hledat chyby, najde je tam. Kdo chce prolítávat v TIE fighteru koridorem Death Star, může dnes a denně – a právě k těmhle lidem patřím i já.

Jsi spokojený s tím, že sedmou epizodu bude režírovat J. J. Abrams, tedy člověk, který bravurně vzkřísil Star Trek, ale také napsal třeba Armageddon?
Poměrně složitá otázka, o který bychom se tu mohli bavit dlouho, ale ve zkratce jsem spíš pro. V rámci disciplíny, která je u Star Wars nastavená, mi on přijde jako správná volba. Jeho poslední dva Star Treky pro mě osobně udělaly z týhle série něco konečně koukatelnýho, do tý doby jsem se na Trek koukal spíš jen ve chvílích největších abstinenčních příznaků hladu po raketách a laserech. Samozřejmě by mě zajímalo, co by se Star Wars spáchal třeba Darren Aronofsky, ale možná že je zbytečný tu věc kroutit někam, kam není nutný.

Který díl máš nejradši?
Miluju stejně jako všichni díly 4, 5 a 6, ale musím se přiznat, že dlouhodobě u mě vítězí Revenge of the Sith. Je to skutečně temnej díl a je v něm několik krystalickejch scén. Když jsem byl teenager, četl jsem rozhovor s Georgem Lucasem, kde popisoval koncept tří dalších dílů, který hodlá natočit. Mluvil o tom, že první bude spíš zábava a Star Wars pro celou rodinu, v druhým přituhne tak, aby třetí skutečně zachytil Anakinovu transformaci v Dartha Vadera. První dvě části jsem dost odtrpěl a furt se uklidňoval vizí toho závěru. Šlo dohromady o spoustu let a nebylo jednoduchý si tu víru udržet, ale když jsem byl na půlnoční premiéře Sithů, brečel jsem štěstím.

Byl ve své době George Lucas podobný idiot ve smyslu, v jakém ho definuješ na nové desce?
Myslím, že ne. Z idiotsví, o kterým mluvím na svý desce, si v sobě Lucas nese jen nadšení a klukovství v duši. Jinak je jeho příběh až neskutečně podobnej příběhu Dartha Vadera. Je to tvůrce, kterej chtěl všechno a překročil kvůli tomu určitý neúnosný hranice.

Díky videoklipu pro singl Nemám zájem sis poprvé vyzkoušel i roli režiséra. Jaké to bylo? A chystáš se v tom pokračovat?
To byl z mojí strany spíš vtip než vážně míněnej útok na režisérskej post. Je ale pravda, že režii bych se rád věnoval, mám pocit, že vím, co chci dělat, a je to další logickej krok. Jen bych nerad předbíhal.

Info

VIZUÁLNÍ PREZENTACE / IMAGE
VLADIMIR 518
TEXT ONDŘEJ ČÍŽEK
FOTO JIŘÍ LANGPAUL

VYŠLO VE FULL MOONU #30/2013.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když klip, tak ze Zlína

Anna Mašátová 16.02.2017

Zlínský Ateliér animované tvorby má v portfoliu klipy MidiLidi nebo Epy De Mye, nedávno k nim přibyla videa Beaty Hlavenkové. Rozhovor s nadějemi české animace.

Tomáš Motal: Komiksy dělám, abych je pak žil

Ondřej Čížek 17.12.2015

S frontmanem imperiálního gangu Schwarzprior Tomášem Motalem o popkulturním houbaření, o fetišizaci aut v jeho autorských komiksech, o nacistické estetice i...

Jakože pláču modrý slzy (Anežka Hošková)

Ondřej Čížek 09.11.2015

S výtvarnicí a promotérkou Anežkou Hoškovou o umění, které není pro každého, o Facebooku jako veřejném deníku, o cestě do Indie. A dalším.

Moimir Papalescu, technooptimista v cylindru

Ondřej Čížek 22.10.2015

Seriál o vizuálech. S elektronickým snílkem Moimirem Papalescu o Bowiem v roli Tesly, o napětí mezi vědou a náboženstvím nebo o genialitě Wellsovy Války světů.

Na odletu z reality, v uších Ghost Stories (Míla Fürstová)

Michal Pařízek, Ondřej Čížek 14.05.2015

Další díl seriálu o vizuální kultuře hudební scény. S Mílou Fürstovou o práci na okřídleném obalu pro poslední desku Coldplay, o myšlenkách na únik z reality, o ženách s pistolemi...

Fullface: Hovory s Wild Tides: Part II

Ondřej Čížek 06.04.2015

S Kubou Kaifoszem z Wild Tides o nahrávání Sever Fashion, o metalu v logu i o tom, co se stane, když Přílivy za zvuků kostelních zvonů zaplaví Hell Camino.

Fullface: Marek Partyš nabízí surreal trip pro DVA

Ondřej Čížek 16.03.2015

Video pro skladbu Nipomo pojal jako surrealistickou koláž, která baví vtipem a vzdušností a ohromuje imaginativností i citem pro detail. Berlin Music Video Awards?

Nic nevyčnívá, nic není jen na efekt (Nikolas Petrlík)

Ondřej Čížek 23.02.2015

Čtrnáctý díl seriálu o vizuálech. S výhercem klání Cover Moon 2014, výtvarníkem Nikolasem Petrlíkem, o škatulkování, o míře autobiografičnosti i odvážných magazínech.

Fullface: Filmový narkoman Vít Hradil

Ondřej Čížek 09.02.2015

Další Fullface má na drátě jméno aktuální: V současné době se podílí na tvorbě televizní adaptace knižních Kmenů, za sebou už má videa pro Vladimira 518, Oriona i kompletní PSH.

Fullface: Vysmátý ďábel na výstavě Mene Mene Tekel Upharsin

Ondřej Čížek 30.12.2014

Temná, krutě sarkastická a vtipná kolekce svébytných plakátů od řady českých i zahraničních výtvarníků a grafiků se v průběhu nového roku zjeví v několika městech po České republice.