Jakub Kurnas | Články / Recenze | 24.02.2019
Režisér a scenárista Abu Bakr Shawky přivezl do Prahy v rámci čtyřdenní přehlídky Arabské noci svou prvotinu Yomeddine. S filmem má za sebou úspěšný festivalový rok: jeho vrcholem bylo zařazení po bok snímků BPM a Saulův syn, když v Cannes získal Cenu Françoise Chalaise, která, zaštítěna jménem francouzského filmového historika a žurnalisty, vyzdvihuje hodnoty kvalitní žurnalistiky.
Egyptská road movie začíná smrtí Beshayovy manželky. Z izolované kolonie pro lidi postižené leprou se vydává hledat své rodiče, kteří ho do ní umístili jako malého chlapce. Nevolky k sobě přibírá i desetiletého sirotka Obamu a nesourodá dvojice putuje na oslím povozu chudou egyptskou krajinou plnou předsudků a násilí. Cesta se proměňuje v souboj o sebeúctu toho, který je v očích společnosti i boha nechtěný a nepotřebný.
Představitele hlavního hrdiny, Radyho Gamala, objevil Shawky v jedné z leperských kolonií. Jeho autentičnost je nejsilnějším prvkem filmu: zjizvená tvář a pronikavý pohled jsou mimořádně fotogenické. Přestože nepodává dokonalý herecký výkon, dokáže svou bezprostředností okouzlit.
Yomeddine dobře dokumentuje krutou africkou realitu. Bída, špína a zaostalost dýchá z každé scény: když Beshay s Obamou usínají na špinavých matracích pod mostem, když je kvůli Beshayovu vzhledu zatknou policisté. Dějová linka ale jednotlivé scény nedrží pohromadě. Yomeddine v prvním plánu líčí odtržení člověka od rodiny a vyrovnávání se s vlastní odlišností a společenským postavením, zároveň se snaží obsáhnout další náročná témata: smíření se smrtí, rigiditu náboženství, neutěšenou sociální situaci... To se jim v devadesáti minutách nedaří obsáhnout, některé myšlenky i dějové momenty vyznívají naivně či do ztracena. Podobná roztěkanost provází i vizuální zpracování. Záběry egyptské krajiny i Beshayovy tváře jsou působivé, vybízejí ke kontemplaci a dělají ze snímku barvitý zážitek s pachutí pouštního písku, ale střih, často chrlící jeden obraz za druhým, zahlcuje.
Yomeddine se dá chápat jako podobenství o přijetí sebe sama i jako road movie popisující hledání v nejširším slova smyslu. Násilnost některých zvratů ho sráží, ale nepopře vizuálně silné dílo, nabízející syrový obraz dnešního Egypta prostřednictvím společensky vyloučeného člověka.
Yomeddine
režie: A.B. Shawky, 2018
web filmu
Tomáš Kouřil 26.01.2021
Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.
Valentýna Žišková 23.01.2021
Racci, druhý knižní počin Ondřeje Hrabala, jsou kompaktním, uceleným souhrnem vracejících se motivů, scenérií a nálad.
Jiří Přivřel 20.01.2021
Tindersticks v pražské Lucerně a raná devadesátá. Gentleman s krásnou dívkou, v pozadí panorama Hradčan. The heart rules the head.
Zuzana Krišková 08.01.2021
Výstava, která završuje několikaletou práci Martina Zeta zabývající se dílem svého otce, věrného komunisty a prominentního sochaře minulého režimu Miloše Zeta očima Zuzany Kriškové.
Aneta Martínková, Jana Michalcová 06.01.2021
Punková ženská čtyřka Savages oslnila svět dvěma deskami a aktuálně hibernuje, jejich frontwoman Jehnny Beth se ale rozhodla vydat na sólovou dráhu. Duel.
Kristína Valachová 31.12.2020
Keby existovalo zosobnenie krehkosti, Caitlin Pasko by bola nielen jej verným predstaviteľom, ale i protikladom.
Jonáš Sudakov 30.12.2020
Vplyvy alternatívneho rocku, popu a rapu sú tu stále, aj keď teraz v trochu iných pomeroch.
Anna Valentová 29.12.2020
Držitel Nobelovy ceny za literaturu halí svoje prózy halí do tajemného a všudypřítomného oparu, který skrývá nejasné osudy protagonistů.
František Knuth 28.12.2020
Možná i díky této desce dojdete k útěše, že na pocity, které se při všech lockdownech a karanténách derou na povrch, nejste sami.
Filip Zrno 26.12.2020
Ozvěny Fugazi, Jesus Lizard, Shellac či Arab on Radar se nesly celou deskou a přímočarost, agresivita a živelnost k Metz patří.