Články / Reporty

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 14.10.2019

V den, kdy se republika pompézně loučila s Karlem Gottem, vítali jsme z dálného koutu světa hudebního multitalenta Nicka Murphyho. Velký sál Lucerny by se stylově spíš hodil k té první události. Jeho staromódní bary, jimž se stýská po zvětralým chlebíčkům, a zasmušilé barvy uvadajícího majestátu ve mně budí otázku: jak se tu dneska může někdo bavit? Navíc je tu vždy horko a vydýcháno, tentokrát obzvlášť – vystoupení šikovného Australana bylo vyprodané. Obavy z omdlení v davech nadšených fanoušků se mísily s těšením na speciální show, kterou mi Murphy sliboval před měsícem po telefonu. Nakonec jsem neomdlela ani z nedostatku kyslíku, ani z mimořádného koncertního zážitku.

Večer otevřel Murphyho krajan Cleopold, který se nenápadně proplížil hromadou přikrytých nástrojů a usedl za klávesy. Nabídl lehký a skromný set připomínající Cheta Fakera (Murphyho stará přezdívka) v roce 2012. Jeho vzdušné pop-soulové melodie a něžný hlas hladily jako měkké kočičí tlapky, nenuceně jsme se u toho pohoupávali do rytmu, i když se hudba občas ztrácela v lidských hlasech. Hrál totiž před vyprodanou Lucernou úplně sám, aby po vlastním vystoupení doprovodil Murphyho na basu a kytaru.

Murphy nastoupil s drobným zpožděním a začal emotivním otvírákem aktuální desky Hear It Now. Hned na to nečekaně navázal svou největší, pět let starou hitovkou Gold, která má teď na YouTube přes 205 milionů zhlédnutí. Dostalo se jí naživo více instrumentálního aranžmá, což jejímu půvabnému tanečnímu groovu poněkud uškodilo. Zasněnou diskotéku 1998, která přišla poté, na chvíli umlčel výpadek elektřiny, na což zpěvák téměř nereagoval.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Určitě z toho nebyl nadšený, ale to nebyl z celého večera ani vteřinu. Jeho evropská část turné se teprve blíží půlce, ale Murphy působil až zoufale utahaný. Nevykazoval rozčilení, ale v jeho drobných gestech jako prudké přitažení stoličky ke klávesám nebo ledabylé odhození kytary se projevovala podrážděná lhostejnost, místy se mu pletla slova, mluvil ztěžka. Hravě ovšem střídal nástroje a soulová klávesová sóla nebo zatížené synťákové improvizace dával levou zadní. Více než roztančené, živé skladby mu šly ty pomalejší, jako procítěná Believe Me z poslední desky Run Fast Sleep Naked, kterou vystřihl sám za klavírem. Skvělá světelná hra dokreslila dojemný okamžik a Murphy byl nasvícen jediným bílým reflektorem nebo vynikal jako černá silueta na krvavě červeném pozadí.

Ve svetru podivného střihu, přes který měl přehozené dlouhé korály, s hustým vousem a dlouhými pocuchanými vlasy vypadal jako smutný Ježíš. V poslední době se zabývá rolí umělce a jeho významem pro společnost, chce svou hudbou něco šířit, sdělovat. V sobotu bohužel, ať už to bylo zapříčiněno čímkoliv, moc sdílný nebyl. Jeho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát se výpravy úplně nedařily, chyběla šťáva. Neodcházela jsem zklamaná, po rozhovoru s ním jsem získala dojem, že je to upřímná, čistá duše, a vyčerpání či rozrušení k lidské povaze prostě patří.

Info

Nick Murphy (au) + Cleopold (au)
12. 10. 2019 Velký sál Lucerna, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.