Články / Reporty

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 14.10.2019

V den, kdy se republika pompézně loučila s Karlem Gottem, vítali jsme z dálného koutu světa hudebního multitalenta Nicka Murphyho. Velký sál Lucerny by se stylově spíš hodil k té první události. Jeho staromódní bary, jimž se stýská po zvětralým chlebíčkům, a zasmušilé barvy uvadajícího majestátu ve mně budí otázku: jak se tu dneska může někdo bavit? Navíc je tu vždy horko a vydýcháno, tentokrát obzvlášť – vystoupení šikovného Australana bylo vyprodané. Obavy z omdlení v davech nadšených fanoušků se mísily s těšením na speciální show, kterou mi Murphy sliboval před měsícem po telefonu. Nakonec jsem neomdlela ani z nedostatku kyslíku, ani z mimořádného koncertního zážitku.

Večer otevřel Murphyho krajan Cleopold, který se nenápadně proplížil hromadou přikrytých nástrojů a usedl za klávesy. Nabídl lehký a skromný set připomínající Cheta Fakera (Murphyho stará přezdívka) v roce 2012. Jeho vzdušné pop-soulové melodie a něžný hlas hladily jako měkké kočičí tlapky, nenuceně jsme se u toho pohoupávali do rytmu, i když se hudba občas ztrácela v lidských hlasech. Hrál totiž před vyprodanou Lucernou úplně sám, aby po vlastním vystoupení doprovodil Murphyho na basu a kytaru.

Murphy nastoupil s drobným zpožděním a začal emotivním otvírákem aktuální desky Hear It Now. Hned na to nečekaně navázal svou největší, pět let starou hitovkou Gold, která má teď na YouTube přes 205 milionů zhlédnutí. Dostalo se jí naživo více instrumentálního aranžmá, což jejímu půvabnému tanečnímu groovu poněkud uškodilo. Zasněnou diskotéku 1998, která přišla poté, na chvíli umlčel výpadek elektřiny, na což zpěvák téměř nereagoval.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Určitě z toho nebyl nadšený, ale to nebyl z celého večera ani vteřinu. Jeho evropská část turné se teprve blíží půlce, ale Murphy působil až zoufale utahaný. Nevykazoval rozčilení, ale v jeho drobných gestech jako prudké přitažení stoličky ke klávesám nebo ledabylé odhození kytary se projevovala podrážděná lhostejnost, místy se mu pletla slova, mluvil ztěžka. Hravě ovšem střídal nástroje a soulová klávesová sóla nebo zatížené synťákové improvizace dával levou zadní. Více než roztančené, živé skladby mu šly ty pomalejší, jako procítěná Believe Me z poslední desky Run Fast Sleep Naked, kterou vystřihl sám za klavírem. Skvělá světelná hra dokreslila dojemný okamžik a Murphy byl nasvícen jediným bílým reflektorem nebo vynikal jako černá silueta na krvavě červeném pozadí.

Ve svetru podivného střihu, přes který měl přehozené dlouhé korály, s hustým vousem a dlouhými pocuchanými vlasy vypadal jako smutný Ježíš. V poslední době se zabývá rolí umělce a jeho významem pro společnost, chce svou hudbou něco šířit, sdělovat. V sobotu bohužel, ať už to bylo zapříčiněno čímkoliv, moc sdílný nebyl. Jeho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát se výpravy úplně nedařily, chyběla šťáva. Neodcházela jsem zklamaná, po rozhovoru s ním jsem získala dojem, že je to upřímná, čistá duše, a vyčerpání či rozrušení k lidské povaze prostě patří.

Info

Nick Murphy (au) + Cleopold (au)
12. 10. 2019 Velký sál Lucerna, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.