Články / Reporty

Příště trochu trávy (Connan Mockasin)

Příště trochu trávy (Connan Mockasin)

Lenka Marie | Články / Reporty | 03.06.2019

Tak já musím bejt asi úplná kráva, když si myslím, že stihnu tři věci za večer. Krávo, krávo, pičo, krávo. Navíc jsem si vysnila lehké drogy, ale smůla. Rozumějte, Connan Mockasin je hudba, která si podle mě trochu trávy žádá. Má svůj styl, tím chci říct, že se mi jeho produkce slívá do jednoho příjemného meditativního proudu. Jistě nezaměnitelného, ale jednoho. Složka mokasíny a jedem.

Jdu přes most přes koleje, jdu sama, tma jak v prdeli. Jestli mě někdo znásilní, tak dneska. Příhodné počasí, příhodná situace. Jdu kolem parkoviště-herberku-skladu, za plotem nastartovaná sanitka. Kouř má barvu pálících se pneumatik, ale voní jako šeřík. Stydím se, že jdu pozdě. Všem je to samozřejmě jedno. Když přemýšlím, kde vezmu zálohu dvacet korun na kelímek, přečtu si „platba kartou nad 200 korun“. Skvělý. Na druhým baru karty vůbec. „Tak to jsem v prdeli,“ povídám barmanovi. Mám pět korun. Jako pardon, ale tohle je vtip, že? Před deseti lety v Dánsku jsem za jedno pivo pípala kartou. To si tady budeme cíleně hrát na to, že jsme východní Evropa, a budeme si nosit zlatý valounky nebo co? Děte doprdele s kecama o tom, že je terminál drahej, taky to tu nemáte levný. Ano, měla jsem si dát ty drogy.

Je mi vedro. Opřu se o zeď. MeetFactory není narvaná, ale příjemně zaplněná. Mockasin má na hlavě sombrero. Když si ho sundá, zjistím, že pod ním schovává ještě apartní rybářský klobouček. Je tady ten v kšiltovce s mastnýma vlasama, nemůžu mu přijít na jméno, ne Major Lazer, Lazer Viking, jasně. Za chvíli vidím dalšího týpka s kšiltovkou a mastnýma vlasama. Dojde mi, že to je dnešní dresscode. Pak taky kluka s kapitánskou čepicí a sakem. Ten tvoří svou vlastní kategorii. Mockasin má vlasy podobně mastný, asi si pak sundají čepice a budou se navzájem vískat, představuju si to jako rituál chlapského přátelství. Přátelé s vizáží upatlaného amerického kamioňáka s alter egem sériového vraha.

fotky z koncertu najdete tady

Jsem překvapená, kolik lidí zpívá spolu s Mockasinem, měla jsem dojem, že si na nahrávkách jenom něco žvatlá, ne že zpívá i něco podstatnýho. Tak se zase trochu stydím. Ale dopředu se bohužel nedostanu, takže bych se stejně blbě přidávala. Connan vystřihne I Will Always Love You, vidím zapalovače. Uječená píča vedle mě, co balí barmana Páju a stěžuje si, že na ni lidi dělali „pššššt!“, se může blahem posrat. Má asi tak dvacet kilo a v sobě tak dvě promile a neví, co tady, kurva, dělá, protože vona je metalová princezna. Její vystoupení nikoho nezajímá. Ani toho nebohého Páju, kterému nezbývá, než ji ze slušnosti dál poslouchat a vymlouvat se na to, že má zítra zkoušku.

Z podstaty Mockasinovy hudby je tu jinak spousta velmi klidných lidí. Kluk ve vatový vestičce, úsměv od ucha k uchu, jako sluníčko, hledá zpoza sloupu nejlepší úhel na fotku pódia. Lidi se courají dovnitř a ven a ven a dovnitř na cigára a tak. Nedivím se, není snadný to poslouchat v kuse. Já bych si k tomu sedla, ale někdo tu i tancuje, i když zrovna tenhle páreček vypadá, že spíš předvádí nějakou paradoxní hipster cool scénku. Je to celé camp asi, že? Tak jako lehce recese a lehce se tomu smějeme? Obávám se, že se mi Mockasin líbí zcela upřímně. To, že si jeho image sedla do ducha doby, je bonus spíš pro něj.

Co můžu odhadnout svým slabým zrakem, moc se mu tady líbí. Občas něco vypráví, ale nerozumím. Lidi mu spokojeně vrkají zpátky, já se přiblble usmívám. Slyším další cover, hip hop to je určitě, taková ta tudu tu du... Zpětně poznávám I’m the Man That Will Find You. Odcházím před přídavkem, mám před sebou dlouhou cestu do tmy. V hlavě větší klid než předtím. Jdu zpátky kolem kolejí, kouř pořád čadí a sanitka je nastartovaná. Už v ní ale nikdo nesedí. Za rohem začuchám a zpozorním. Kouř teď smrdí, jako když se pálí houby. Hřiby nebo babky. Podivuhodné.

Info

Connan Mockasin (nl)
30. 5. 2019 MeetFactoy, Praha

foto © Kristýna Padrtová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.