Články / Recenze

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk | Články / Recenze | 01.08.2020

Amulet je v pořadí šestý Bolañův román (1999, česky 2020) a sledujeme v něm divoká léta v Mexiku na přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Kniha svými četnými odkazy na Bolañovu ostatní tvorbu zapadá do spletité mozaiky autorova prozaického labyrintu, v němž se dobrodružný svět mytických umělců proplétá s temnými historkami z podsvětí. Postranní dějové linky zde opět zarůstají hlavní tělo románu, přičemž se tak paradoxně stávají jeho hlavní linií. I tak lze ale román Amulet pojímat, s přihlédnutím ke kratšímu rozsahu, jako pouhou ochutnávku k vykročení do neuvěřitelného světa Bolañova kolosálních děl Divocí Detektivové (1998, česky 2009) a 2666 (2004, česky 2012), jejichž překlad do angličtiny vyvolal zkraje milénia světovou „bolañománii“.

Psaní jako rokenrol

Hlavní vypravěčka příběhu je uruguayská básnířka Auxilio Lacouture, která sama sebe označuje honosným přízviskem „matka všech mexických básníků“. Její předobraz můžeme spatřit ve skutečné studentce, která se při zásahu vojska na Mexické autonomní univerzitě UNAM roku 1968 schovala na několik dnů na dámských toaletách. Tento tragikomický zážitek lze brát jako stěžejní ohnisko románu, kolem něhož rotuje kvantum dějových linek, neustále se rozbíhajících do jakéhosi časového vakua. Bolañova tematika přitom zůstává neměnná. Prostřednictvím velice živelného stylu (Patti Smith ráda přirovnávala Bolañovu tvorbu k rokenrolu) se v knize prezentuje temná hrůznost jihoamerických dějin, mísící se až s magicky uhrančivým náhledem na esenci básnictví jakožto bohémského životního stylu. V Amuletu se prezentuje mimo jiné na pozadí jedné z životních etap fiktivního mladého básníka Artura Belana, jehož můžeme znát z románu Divocí detektivové.

Dítě kanálu, jak je Artur Belano v knize nazýván, je typický „bolañovský“ hrdina“, patřící ke smyšlené skupině žaludečních realistů. Je to zbloudilý, v lecčem prokletý, ale přitom pábitelsky rozkošný básník, chtějící za každou cenu podrazit nohy předešlé generaci jihoamerických poetů, „kteří se za čas změnili v úslužné sádelnaté tlusťochy (jak se básníkům často stává)“. Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl v Chile a posléze v Mexiku považován za velkého buřiče, jenž prý v duchu básnického směru infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví, přičemž věřil, že existence literárního příběhu se má uskutečnit - přirozeně s možností fiktivní přirážky - ještě před jeho zapsáním na papír. I kvůli tomu je možná Bolañovo psaní tak nespoutané, chaotické a jiskřivé.

Tunel času

V knize dochází k velice zvláštní a spletité fúzi času, který se vyjevuje souběžně ve třech liniích, aby nakonec splynul v jeden souběžný tok či, chceme-li, tunel času, jehož průzor je spatřen ve zmiňovaném „uvěznění“ na dámských toaletách. Hlavní hrdinka si tak například připomíná budoucí čas z perspektivy minulého a naopak: „Nevím, proč si ten večer vybavuju. Ten večer v jednasedmdesátém nebo dvaasedmdesátém. A nejzvláštnější je, že si ho připomínám z perspektivy svého osmašedesátého. Ze své strážní věže, ze svého krvácejícího vagonu metra, ze svého nekonečného deštivého dne,“ píše Bolaño, jehož román je pak vedle specifické časové roviny unikátní i po stránce narativní. Příběh je totiž rozvrstven, jak u autora ostatně bývá zvykem, do mnoha postranních odboček, které nakonec tvoří základní pilíř románové kostry.

Nikdy nekončící příběhové rozvětvení činí z Bolañovy tvorby analogii k samé podstatě moderního psaní, které lze chápat – jak upozorňoval ve své nedávno vydané knize Anarchie a Evidence (2020) Miroslav Olšovský, jako neustálý pohyb a únik přítomnosti, v němž je nemožné dopátrat se jeho začátku. Bolañova řeč je i v této knize stejně nekonečná, psaná jakoby v posledním dechu a s mimořádnou vášní, v níž všechny cesty oněch přízračných chlapců poezie míří do záhuby. Je to ale zároveň cesta plná touhy, rozkoše a zpěvu, toho zářícího amuletu.

Info

Roberto Bolaño – Amulet (Argo, 2020)
web vydavatele

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stát se člověkem (Muž, který spadl na Zemi)

Jiří V. Matýsek 23.07.2022

Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace