Články / Recenze

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana | Články / Recenze | 05.05.2020

OHODNOŤTE DESKU

Vlna lidovek v moderních úpravách, kterou u nás na přelomu milénia odstartoval Čechomor, měla tehdy svůj protějšek i pod Tatrami a k průkopníkům rodící se slovenské world music patřila zpěvačka a muzikoložka Zuzana Mojžišová. Své představy o převádění folklórních nápěvů do současného hudebního jazyka nejprve realizovala se skupinou Jej družina, ale třetí album v roce 2004 vydala už jen pod svým jménem a také s novými, vesměs jazzem odchovanými spoluhráči. Nahrávka posbírala nejedno prestižní ocenění, úspěch ale nezměnil následné zpěvaččino rozhodnutí naplno se věnovat rodině. Předloni si hudba Mojžišovou konečně přivábila zpět a výsledkem je album Puščaňa, odrážející nemalý posun, který za těch patnáct let v jejím přístupu k lidovému materiálu nastal.

Personálně album navazuje tam, kde byla kdysi spolupráce přerušena. Slyšíme na něm tudíž opět smetánku slovenského jazzu a fusion: multiinstrumentalistu a producenta Oskara Rózsu, kytaristu Andreje Šebana, houslistu Stana Palúcha nebo bubeníka Martina Valihoru. S úvodní skladbou Puščaňa vzniká dojem, že půjde především o silnější příklon k jazzovému výrazu, o podobně laděný crossover, jaký u nás pěstují Emil Viklický, Zuzana Lapčíková nebo Marta Töpferová. Muzikantské dispozice zúčastněných by tomu jistě odpovídaly, ale nahrávka naštěstí nevykládá karty tak rychle a tak jednoznačně. Prolínání jednotlivých hudebních jazyků – folklórního, jazzového i rockového – je tu podstatně komplexnější a hloubkovější. Lidové melodie neslouží, jako u výše zmíněných interpretů, za téma, které následně pouze mutuje do jazzových harmonií a sól. Tvoří pevnou součást bohatě vrstveného a proměňujícího se celku, jemuž slouží všechny nástroje.

Rytmika s mimořádně invenčním Martinem Valihorou nesází zdaleka jen synkopy. Tam přidá rockový důraz, jinde přejde do snivého downtempa a když je třeba zařadí i rovný strojový beat (Plačka). Kytara, housle, trubka (jako vždy skvělý Oskar Török) nebo cimbál se ke klasickému sólování uchýlí jen zřídka a i ty přímočařejší skladby jako Žitečko nebo Šijeme mají vždy napínavý, dopředu těžko odhadnutelný vývoj. Nejpůsobivější část přichází někdy ve třetině alba, kde bezprostředně po sobě následují tři delší, atmosféričtější skladby A na Jana, Zabili Jaňíka a Tam ma, Bože. Vzrušující gradace uprostřed první z nich nebo velkolepý sborový refrén té třetí patří k jednoznačným vrcholům desky.

Aranžmá, v hrubých rysech naskicovaná samotnou Zuzanou Mojžišovou a následně kolektivně dotvořená, jsou natolik důmyslná a zábavná, že někdy skoro zastiňují sdělení textů. V případě lidových veršů to ale není zase tak zásadní nedostatek, v těch bývají témata předem daná: láska a smrt, případně ještě práce (Šijeme). Navíc vokál Mojžíšové je natolik sebejistý, výrazově pestrý a propojený s instrumentální složkou, že ho lze klidně vnímat i jako další nástroj. Občas by mu možná neškodil syrovější výraz, na druhou stranu je otázka, jestli by to uprostřed těch vytříbených aranží nepůsobilo nepatřičně. Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek. V tom je současná tvorba Zuzany Mojžišové minimálně o úroveň výš, než bývala Jej družina.

Info

Zuzana Mojžišová – Puščaňa (go2stage, 2019)
web vydavatelství

foto © zuzanamojzisova.sk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Dantez 10.08.2020

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.