Články / Reporty

Propojení je dokonalé III. (MFDF Ji.hlava)

Propojení je dokonalé III. (MFDF Ji.hlava)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 30.10.2019

Do Jihlavy dorazil pravý podzim. Teploty ze dne na den propadly o mnoho stupňů a návštěvníci si alespoň na závěr mohli užít sychravé počasí, které je s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů spojené. A i když na experimentální stagi v kostele Svatého Ducha to byla s teplem bída, poslední dvojkoncert měl i tak slušnou návštěvu. Zcela po právu.

Nejdřív se představilo trio Love_me složené z dobře známého experimentátora Ivana Palackého, bubenice Michaely Antalové a o druhý hlas a elektroniku se stará Lucie Páchová. Love_me fungují na bázi perfektně promyšleného doplňování, až se nechce věřit, že do značné míry improvizovaného. Motor bicích má drive, ale nepřehlušuje další členy kapely, a přitom si libuje v drobných synkopách a zdánlivě váhavě narušuje rytmus. Lucie Páchová a Ivan Palacký pak vytvářejí skvělý hlasový tandem. Na jedné straně hluboký, na druhé lehký, přizvukující a zábavný. V kombinaci s terénními nahrávkami a elektronikou všichni vytvářejí hravou a rozjařenou zvukovou směs.

Ještě než se dveře kostelíku zase na rok uzavřely, vystoupil kytarista Kim Myhr a hráč na bicí nástroje Ingar Zach. Norští hudebníci nejdříve prezentovali každý svůj krátký set, aby posléze spojili síly. V rudě nasvícené lodi kostela Myhr rozehrál křivolaké, a především vábivé zvukové plochy, v nichž se čas od času zablýskalo díky hře u kobylky. Gró hudby Ingara Zacha je jeden veliký buben doplněný spoustou menších rezonančních nástrojů jako činel, tibetská mísa, smyčec a mnoho dalších. Nezdráhá se je rozmísťovat po bláně bubnu, rozvibrovávat či převracet. V jejich společném setu se skrýval velmi rafinovaný rytmus, který i přes ambientní povahu kytary nutil k pokyvování hlavou. Oba autoři se nevyhýbají gradaci i velmi sofistikovaným, přitom nenuceným momentům.

fotogalerii z posledních festivalových dnů najdete tady

V poslední části festivalu byly samozřejmě oceněny nejúspěšnější dokumenty (výsledky najdete zde), ale promítalo se i spousta dalších snímků, které nebyly v hledáčku poroty. Mezi ně patřil i skvělý rakouský snímek Pohyby blízké hory, observační dokument nigerijského opraváře a prodejce aut s dílnou u našich jižních sousedů. Film velmi citlivě střídá záběry na každodenní práci a útržky prostých rozhovorů s kolegou či zákazníky. Vzniká tak uzavřený mikrosvět pod horou Erzberg se zákonitostmi, které jsou známé jen domorodcům.

Jedním z úplně posledních snímků byl inscenovaný dokument Bit Player o autorovi jedné z nejrevolučnějších teorií dvacátého století Claudeu Shannonovi. Takzvaného otce teorie informace, který zemřel v roce 2001, ve filmu zastoupil s výkonem plným pokory i entuziasmu herec John Hutton. Rozhovory mají díky režii švih, jsou neskutečně zábavné a živé. Plné pohybu a úsměvů. Těžko říct, jak by se tento „záskok“ Shannonovi líbil, ale podle toho, jak hravě vykresluje režisér Mark Levinson jeho povahu, byl by zřejmě nadšený.

23. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů potvrdil, že podnik se už několik let pohybuje v ideální rovnováze. Dramaturgicky se podařily vyvážit všechny programové sekce, a pokud chce návštěvník ochutnat od každého něco, dostane pořádně zabrat, zároveň k tomu není nijak tlačen. Ji.hlavu můžete projet na plný plyn i na volnoběh a zážitky budou pořád intenzivní. A jakkoli dělají organizátoři každý ročník pár drobných úprav, není to na úkor rozmanitosti. Především kvůli ní se sem vyplatí vracet.

Info

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
24.-29. 10. 2019 Jihlava
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.