Jakub Koumar | Články / Reporty | 26.10.2019
Je už takovou tradicí, že jakmile opadají listy na lípách skrývajících Mariánský sloup na jihlavském Masarykově náměstí, nastane čas pro Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava. Ten letos už po třiadvacáté prorůstá město skrz na skrz jako mohutný kořenový systém a tahá vláhu z nádherných míst jako z Domu kultury od manželů Machoninových, více než sto let starého secesního kina Dukla, Dělnického domu, kde odehrál jeden ze svých raných koncertů Gustav Mahler, z kostelíka Svatého Ducha, v jehož stěnách jsou náhrobky z dávno zaniklého hřbitova, a dalších. Mezi všemi se po dobu festivalu klikatí bílá vápenná čára a vede návštěvníky jako mízu ze sálu na výstavu, z výstavy na koncert a z koncertu na přednášku Inspiračního fóra. Propojení je dokonalé.
Na pozici jednoho z prvních promítaných filmů se vedral brazilský snímek Škvíry, jemuž se nepodařilo z námětu vykřesat kloudný celek. Pohled na vědě oddanou výzkumnici, jíž objev nové úrovně zvukového spektra pomohl přehodnotit vnímání světa, režisér Carlos Segundo tříští ve svém dokudramatu do náhodně sesbíraných střípků, v nichž není ani věda, ani entuziasmus. Efektně, ale nesrozumitelně filozofuje, zatímco trestuhodně mrhá potenciálem skvělých záběrů.
To česká režisérka Adéla Komrzý vzala svůj film Viva Video, Video Viva za správný konec. Vlažný rozjezd věnovaný Radku Pilařovi, jednomu z pionýrů českého videoartu, se postupně mění v dokumentaci rekonstrukce klíčové výstavy v dějinách našeho audiovizuálního umění – Den videa z roku 1989. Toto na první pohled hlavní téma ale vzápětí ujíždí po odbočce do dálky a film se stává fantastickou přehlídkou vzpomínek našich klíčových umělců jako Petr Skála, Iva Geislerová, Petr Vrána nebo Woody a Steina Vasulkovi.
fotogalerii z festivalu najdete zde
I současný video art má na festivalu své stálé místo v soutěžní sekci Fascinace. Z prvního bloku experimentálních filmů mimořádně zaujali především Guli Silberstein s ohnivě impresionistickou montáží Přemístění a Jona Gerlach s precizním filmem Důl. Gerlach posbíral historické i současné záběry na měděný důl v Berkley a maceroval je ve znečištěné vodě právě z tohoto místa. Díky chemikáliím došlo k jejich vizuálně velmi zajímavému poškození a Gerlach našel působivou rovnováhu mezi estetikou a ekologickým apelem.
Doprovodný program, zejména ten hudební díky dramaturgickému vedení Pavla Klusáka, přerostl v takový malý paralelní festival. Na malé scéně kostela Svatého Ducha se odehrály field recordingové koncerty/přednášky Tomáše Šenkyříka s nahrávkami mokřadů, slavíků a prostředí, které zároveň často pomáhal kultivovat a Jiřího Suchánka, soustředícího se na konfrontaci zvuků krajiny a měst a tvorbu DIY nástrojů. Jeden z nich mají dokonce návštěvníci k dispozici až do úterka. Na závěr rozohnili hudební stan WWW. O jejich popularitě není pochyb, ale i tak bylo trochu překvapivé, že pro obrovský počet lidí se takřka nedalo dýchat. Bylo to překvapení velmi milé.
23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
24. - 29. 10. 2019
Jihlava
fb událost
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.