Články / Reporty

Propojení je dokonalé (MFDF Ji.hlava)

Propojení je dokonalé (MFDF Ji.hlava)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 26.10.2019

Je už takovou tradicí, že jakmile opadají listy na lípách skrývajících Mariánský sloup na jihlavském Masarykově náměstí, nastane čas pro Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava. Ten letos už po třiadvacáté prorůstá město skrz na skrz jako mohutný kořenový systém a tahá vláhu z nádherných míst jako z Domu kultury od manželů Machoninových, více než sto let starého secesního kina Dukla, Dělnického domu, kde odehrál jeden ze svých raných koncertů Gustav Mahler, z kostelíka Svatého Ducha, v jehož stěnách jsou náhrobky z dávno zaniklého hřbitova, a dalších. Mezi všemi se po dobu festivalu klikatí bílá vápenná čára a vede návštěvníky jako mízu ze sálu na výstavu, z výstavy na koncert a z koncertu na přednášku Inspiračního fóra. Propojení je dokonalé.

Na pozici jednoho z prvních promítaných filmů se vedral brazilský snímek Škvíry, jemuž se nepodařilo z námětu vykřesat kloudný celek. Pohled na vědě oddanou výzkumnici, jíž objev nové úrovně zvukového spektra pomohl přehodnotit vnímání světa, režisér Carlos Segundo tříští ve svém dokudramatu do náhodně sesbíraných střípků, v nichž není ani věda, ani entuziasmus. Efektně, ale nesrozumitelně filozofuje, zatímco trestuhodně mrhá potenciálem skvělých záběrů.

To česká režisérka Adéla Komrzý vzala svůj film Viva Video, Video Viva za správný konec. Vlažný rozjezd věnovaný Radku Pilařovi, jednomu z pionýrů českého videoartu, se postupně mění v dokumentaci rekonstrukce klíčové výstavy v dějinách našeho audiovizuálního umění – Den videa z roku 1989. Toto na první pohled hlavní téma ale vzápětí ujíždí po odbočce do dálky a film se stává fantastickou přehlídkou vzpomínek našich klíčových umělců jako Petr Skála, Iva Geislerová, Petr Vrána nebo Woody a Steina Vasulkovi.

fotogalerii z festivalu najdete zde

I současný video art má na festivalu své stálé místo v soutěžní sekci Fascinace. Z prvního bloku experimentálních filmů mimořádně zaujali především Guli Silberstein s ohnivě impresionistickou montáží Přemístění a Jona Gerlach s precizním filmem Důl. Gerlach posbíral historické i současné záběry na měděný důl v Berkley a maceroval je ve znečištěné vodě právě z tohoto místa. Díky chemikáliím došlo k jejich vizuálně velmi zajímavému poškození a Gerlach našel působivou rovnováhu mezi estetikou a ekologickým apelem.

Doprovodný program, zejména ten hudební díky dramaturgickému vedení Pavla Klusáka, přerostl v takový malý paralelní festival. Na malé scéně kostela Svatého Ducha se odehrály field recordingové koncerty/přednášky Tomáše Šenkyříka s nahrávkami mokřadů, slavíků a prostředí, které zároveň často pomáhal kultivovat a Jiřího Suchánka, soustředícího se na konfrontaci zvuků krajiny a měst a tvorbu DIY nástrojů. Jeden z nich mají dokonce návštěvníci k dispozici až do úterka. Na závěr rozohnili hudební stan WWW. O jejich popularitě není pochyb, ale i tak bylo trochu překvapivé, že pro obrovský počet lidí se takřka nedalo dýchat. Bylo to překvapení velmi milé.

Info

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
24. - 29. 10. 2019
Jihlava
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.