Články / Recenze

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

Shaqualyck | Články / Recenze | 25.04.2019

OHODNOŤTE DESKU

Když oxfordští Swervedriver v březnu 2015 ztvrdili svůj comeback vynikající nahrávkou I Wasn't Born to Lose You, završil jsem svou nadšenou recenzi v tištěném FM #48 vřelým doporučením pro všechny, kteří hledají nejlepší kytarovku současnosti. Co se za ty necelé čtyři roky změnilo? Velmi málo. Naštěstí. Do textů kapela o něco důrazněji otiskla smíšené pocity z aktuálního světa a kanadský label Dine Alone vyměnila za nenápadnou americkou stáj Dangerbird. Ovšem jinak se pánové drží osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat. Žánru, jehož renesanci navíc před nedávnem přiživili skvělé desky několika obrozených zástupců britské kytarové školy.

Ve své době nebyli Swervedriver tak populární jako Ride či Slowdive, stejně tak se nedá říct, že by jejich hlukové stěny laskali ti samí vyznavači zvukového vizionářství, kteří byli paf z My Bloody Valentine. Ačkoliv je tisk tendenčně strkal do jednoho pytle, Swervedriver stáli tak trochu stranou a dál si jeli to svoje. Rukopis kapely se nikdy přehnaně neutápěl v rozostřeném krasosmutnění, zároveň se úzkostlivě vyhýbal líbivým britpopovým trendům, což svého času velmi nelibě nesl šéf Creation Records Alan McGee, který chtěl ze značky Swervedriver vysochat monument srovnatelný minimálně s The Beatles. Nestalo se. Tvrdohlavý tandem Adam Franklin a Jimmy Hartridge neuhnul z nastoupené cesty ani o píď. Neostýchali se dát najevo obdiv k tvorbě Sonic Youth nebo Dinosaur Jr., na rozdíl od ostatních britských kapel uznávali grunge, v Americe odjeli šňůru se Soundgarden či The Smashing Pumpkins.

Co však bylo ve své době na Ostrovech mnohými bráno jako vlastizrada, v současnosti funguje coby přirozené vodítko, jež osvětluje svébytnost hudby, kterou Swervedriver (do)dnes hrají. S lehkou mírou nadsázky lze prohlásit, že v jejich tvorbě se stále přirozeně snoubí to nejlepší z obou stran Atlantiku. Rané devadesátky model 2019. Hutná kytarová riffáž, efekty, nenucené refrény. Především ale do detailu propracovaná kytarová alchymie, která se nebojí tvrdších poloh a napříč tracklistem dokáže okouzlit podmanivými baladami (Future Ruins) i hravými melodiemi (Spiked Flower). Hřmotný nástup otvíráku Mary Winter je chytlavý a příjemně návykový, hitů na první dobrou je ale jinak na desce poskrovnu, tuhle disciplínu Swervedriver nikdy moc nepěstovali. O to markantněji pak vyniká hodinářská práce s efektním vrstvením kytarových ploch, která z jejich skladeb dělá atmosférické příběhy s pointou, co rezonuje v nekonečném oceánu psychedelických repetic. Nevěříte? Zkuste parádu Theeascending, pomyslný vrchol alba. Jeho zdolání si vaše bubínky budou nějaký ten pátek pamatovat, o nejlepší kytarovce současnosti budete mít rovněž jasno.

Info

Swervedriver – Future Ruins (Dangerbird, 2019)
fb kapely

foto © Steve Gullick

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.

Temné, minimalistické i taneční okamžiky (Dead Janitor)

redakce 11.07.2019

Výsledkem soudobé IDM elektroniky mixované s industriální špínou a syrovostí je zvukově pestré album, které přináší temné, minimalistické i taneční okamžiky.

Bez práce není budoucnost? (Práce na budoucnosti)

redakce 07.07.2019

V brněnské Fait Gallery právě probíhá rozsáhlá výstava uměleckého i partnerského dua Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského s názvem Práce na budoucnosti.

Vzpomínání pouze s úsměvem (Keb' Mo')

redakce 04.07.2019

Keb' Mo' je nejsilnější v podobě, která je předložena na aktuální nahrávce. Hudba je to nanejvýš hravá, má v sobě nostalgii po starých časech, auru vzpomínání.

Rokec par excellence (Arrogant Twins)

redakce 29.06.2019

Tahle deska je prostě sakra zábavná i bez nadstavby historek z podsvětí, i když právě ta ji ale v ringu často zvedá z průměru.

Košické morské panny vracajú úder (Business Mermaid)

redakce 26.06.2019

Album Light Delight zhudobňuje práve pocity stiesnenosti, všadeprítomnej šedivosti všedných dní, stereotypného kolobehu a stresu z nezvládania valiacich sa deadlinov.

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.