Články / Recenze

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

Shaqualyck | Články / Recenze | 25.04.2019

OHODNOŤTE DESKU

Když oxfordští Swervedriver v březnu 2015 ztvrdili svůj comeback vynikající nahrávkou I Wasn't Born to Lose You, završil jsem svou nadšenou recenzi v tištěném FM #48 vřelým doporučením pro všechny, kteří hledají nejlepší kytarovku současnosti. Co se za ty necelé čtyři roky změnilo? Velmi málo. Naštěstí. Do textů kapela o něco důrazněji otiskla smíšené pocity z aktuálního světa a kanadský label Dine Alone vyměnila za nenápadnou americkou stáj Dangerbird. Ovšem jinak se pánové drží osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat. Žánru, jehož renesanci navíc před nedávnem přiživili skvělé desky několika obrozených zástupců britské kytarové školy.

Ve své době nebyli Swervedriver tak populární jako Ride či Slowdive, stejně tak se nedá říct, že by jejich hlukové stěny laskali ti samí vyznavači zvukového vizionářství, kteří byli paf z My Bloody Valentine. Ačkoliv je tisk tendenčně strkal do jednoho pytle, Swervedriver stáli tak trochu stranou a dál si jeli to svoje. Rukopis kapely se nikdy přehnaně neutápěl v rozostřeném krasosmutnění, zároveň se úzkostlivě vyhýbal líbivým britpopovým trendům, což svého času velmi nelibě nesl šéf Creation Records Alan McGee, který chtěl ze značky Swervedriver vysochat monument srovnatelný minimálně s The Beatles. Nestalo se. Tvrdohlavý tandem Adam Franklin a Jimmy Hartridge neuhnul z nastoupené cesty ani o píď. Neostýchali se dát najevo obdiv k tvorbě Sonic Youth nebo Dinosaur Jr., na rozdíl od ostatních britských kapel uznávali grunge, v Americe odjeli šňůru se Soundgarden či The Smashing Pumpkins.

Co však bylo ve své době na Ostrovech mnohými bráno jako vlastizrada, v současnosti funguje coby přirozené vodítko, jež osvětluje svébytnost hudby, kterou Swervedriver (do)dnes hrají. S lehkou mírou nadsázky lze prohlásit, že v jejich tvorbě se stále přirozeně snoubí to nejlepší z obou stran Atlantiku. Rané devadesátky model 2019. Hutná kytarová riffáž, efekty, nenucené refrény. Především ale do detailu propracovaná kytarová alchymie, která se nebojí tvrdších poloh a napříč tracklistem dokáže okouzlit podmanivými baladami (Future Ruins) i hravými melodiemi (Spiked Flower). Hřmotný nástup otvíráku Mary Winter je chytlavý a příjemně návykový, hitů na první dobrou je ale jinak na desce poskrovnu, tuhle disciplínu Swervedriver nikdy moc nepěstovali. O to markantněji pak vyniká hodinářská práce s efektním vrstvením kytarových ploch, která z jejich skladeb dělá atmosférické příběhy s pointou, co rezonuje v nekonečném oceánu psychedelických repetic. Nevěříte? Zkuste parádu Theeascending, pomyslný vrchol alba. Jeho zdolání si vaše bubínky budou nějaký ten pátek pamatovat, o nejlepší kytarovce současnosti budete mít rovněž jasno.

Info

Swervedriver – Future Ruins (Dangerbird, 2019)
fb kapely

foto © Steve Gullick

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...

Zvukový ambient ve své nejčistší podobě (IQ + 1)

redakce 03.04.2019

Sdružení IQ+1, tedy lidé, které najdete třeba také v Gurun Gurun, Pražském improvizačním orchestru, Poisonous Frequencies, B4 a dalších.

Apparat s lehkostí bonvivána

redakce 01.04.2019

Ty tam jsou totiž časy, kdy Sascha Ring snoubil rané vlivy techna s ambientními plochami. Novinka oplývá širokou škálou živých nástrojů, šťavnatými vokály a bohatou kompoziční nápaditostí.