Články / Reporty

Průzory na Drab Majesty

Průzory na Drab Majesty

Michal Smrčina | Články / Reporty | 28.10.2019

Smíchov, Újezd, říjnová noc a Strahov. Po dlouhé době se páteční večer zdál alespoň trochu elektrizující, větrná, ale teplá noc lákala k nepravostem všeho druhu. Že ten večer shodou okolností vystoupí i Drab Majesty na kopci, bylo příjemnou shodou okolností. V Praze hrají pravidelně a velká očekávání nebyla na místě, ovšem letošní deska Modern Mirror můj zájem oživila a pravidelně figurovala v mých playlistech.

Koncert byl vyprodaný, což u Sedmičky není tak těžké, zejména v porovnání s Futurem, kde proběhly minulá vystoupení Drab Majesty. Večer patřil labelu Dais Records, o úvodní vyladění do odpovídající, potemnělé, a přitom energické atmosféry se starali Body of Light. Dva bratři z Arizony se třemi alby představují stálou součást scény, která se sdružuje i kolem dalšího labelu Ascetic House. A v mnoha ohledech se od Drab Majesty neliší – něco hauntologie, práce s ruchy, starými VHSkami, lehce pokřivené retro a lehce romantizující synthwave. Ovšem brzká páteční hodina a pozice ve stínu notoricky známého jména jim nepřinesly početné publikum, bohužel.

Na hlavní protagonisty se trpělivě čeká, klub se zaplňuje po okraj a teď je teprve znát, že je vyprodáno. Projekt Andrew Clinca aka Deb DeMure existuje sedm let a za jeho úspěchem kromě nesporných hudebních kvalit stojí také vysoká frekvence nových nahrávek. A samozřejmě i specifická, až divadelní vizáž propojující osmdesátky, retrowave, alternativní minulost a futurismus, který na jednu stranu evokuje kdeco, na druhou nepostrádá originalitu. Publikum tvoří obdobně pestrá směsice návštěvníků. I když Drab Majesty zůstávají v jisté undergroundové ulitě, přístupnost jejich hudby je přitažlivá pro širší publikum než jen pravidelné návštěvníky večírků Rare nebo Batsave.

DeMure si dává na čas, na zvukovku vysílá kolegu, nástup do jevištní polohy harlekýna musí být rychlý. Dva bílé přízraky se najednou zjevují z jemně nasvícené mlhy, první výkopy jdou rovnou k nejznámějším trackům, včetně těch z nového alba. DeMura naživo tradičně na klávesách i ve zpěvu doprovází Mona D. Vše souhlasí, skrze houšť těl, hlav a rukou vidím několika malými průzory dvě obskurní postavy. Pravidelně střídám pozice, občas lepší trhlina v narvaném davu ukáže zas jiný pohled a připomene mi, že jsem opravdu na koncertě. Kdo vpředu vyčkal, ten tam i zůstane, přikován, hypnotizován. Kdo se poflakoval vzadu, rotuje kolem baru v zadních částech a hledá své skuliny v zasněném oparu známých melodií. Modrá a červená světla, bílé sci-fi kombinézy, bledé tváře, černé brýle a tracky splývající v jeden dlouhý trip. Působivý, i navzdory jisté monotónnosti.

Možná bylo narváno, možná jsem viděl mnohem méně než svého času ve Futuru, ale intimnější atmosféra koncertu Drab Majesty slušela stejně jako jejich dobře opečovávané paruky.

Info

Drab Majesty (us) + Body of Light (us)
25. 10. 2019 Klub 007, Praha

foto © Romana Kovácsová (archiv)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.