Články / Reporty

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 28.04.2019

Opravené fasády betonové džungle strahovských kolejí skrývají stále stejný podzemní klub 007, který oblečky nemění, a to je dobře. Džísky s nášivkami, staré křiváky, zarostlé ksichty a vypálené oči, toho večera taky trojice kapel, které spojuje špína a punková neomalenost.

Na úvod domácí noiserocková kapela Or. Trio s napumpovanou baskytarou, kytarovými záškuby a svérázným vokálem Adama Šťasty, hrajícím si s obrazotvornými texty. „Háčky v kůži, zkvašenej pot, děs cizích očí,“ kázal do mikrofonu ve skladbě Dolce Vita. Zvukovou rozháranost a rytmické slepence dokresloval skvěle, kousky Shellac nebo The Jesus Lizard poletovaly vzduchem, aniž by opisovali. Stísněnost, odcizení a atmosféra, jež vtáhla.

Švýcarští Coilguns, to je černé noisecore, disonance, bordel a špetka matiky. Chaotická čtveřice, složená převážně z bývalých členů progmetalové kapely The Ocean, totálně nabourala představu o průběhu hudebního večera. Porušováním zajetých koncertních principů a strháváním zavedených rolí diváka vs vystupujícího připomínalo jejich vystoupení až konfrontační performanci. Zpěvák Louis Jucker se svíjel v křečích, pobíhal po klubu, objímal návštěvníky a mrzačil sebe, mikrofon i kytaru, na kterou občas zahrál. Nepředvídatelnost chování znepokojovala opařené publikum. Zvuk hroutícího se světa, destrukce a zkázy zprostředkoval přesvědčivě, ale snaha lidi rozhýbat nebo jakkoliv zapojit byla marná. „I see you moving your hips, but you are trying to hide it,“ komentoval beznadějnou situaci. Krkolomné uvedení nového alba Millennials zasluhovalo jiné než převážně stonerové obecenstvo, které přišlo hlavně kvůli floridským Wrong.

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic. Kombinace stoner metalu s chromým noise rockem, zvukově připomínající mix Motorhead s Helmet, drtila ostrými riffy a neskutečnou úderností. Verva americké čtyřky střílející jeden track za druhým začala být ale po půlhodině předvídatelná – zuřivý vokál razil stále stejnou strukturu úsečného frázování a otravné intonace, kdy konce věty tahal zpěvák a kytarista Eric Hernandez nahoru. Situaci zachraňoval kytarista Ryan Haft ledabylými špinavými sóly, která lahodně tahala za uši, ovšem posledních patnáct minut bylo spíše přídavkem než vyvrcholením.

Středeční večer potvrdil, že koncerty můžou překvapit i jinak než přehnanými efekty nebo naleštěným zvukem. V době, kdy se choreografie pódiových tanečků takřka neliší, je důležité každé vybočení. Pódium je přežitek…

Info

Wrong (us) + Coilguns (ch) + Or
17. 4. 2019 Klub 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.