Články / Reporty

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 28.04.2019

Opravené fasády betonové džungle strahovských kolejí skrývají stále stejný podzemní klub 007, který oblečky nemění, a to je dobře. Džísky s nášivkami, staré křiváky, zarostlé ksichty a vypálené oči, toho večera taky trojice kapel, které spojuje špína a punková neomalenost.

Na úvod domácí noiserocková kapela Or. Trio s napumpovanou baskytarou, kytarovými záškuby a svérázným vokálem Adama Šťasty, hrajícím si s obrazotvornými texty. „Háčky v kůži, zkvašenej pot, děs cizích očí,“ kázal do mikrofonu ve skladbě Dolce Vita. Zvukovou rozháranost a rytmické slepence dokresloval skvěle, kousky Shellac nebo The Jesus Lizard poletovaly vzduchem, aniž by opisovali. Stísněnost, odcizení a atmosféra, jež vtáhla.

Švýcarští Coilguns, to je černé noisecore, disonance, bordel a špetka matiky. Chaotická čtveřice, složená převážně z bývalých členů progmetalové kapely The Ocean, totálně nabourala představu o průběhu hudebního večera. Porušováním zajetých koncertních principů a strháváním zavedených rolí diváka vs vystupujícího připomínalo jejich vystoupení až konfrontační performanci. Zpěvák Louis Jucker se svíjel v křečích, pobíhal po klubu, objímal návštěvníky a mrzačil sebe, mikrofon i kytaru, na kterou občas zahrál. Nepředvídatelnost chování znepokojovala opařené publikum. Zvuk hroutícího se světa, destrukce a zkázy zprostředkoval přesvědčivě, ale snaha lidi rozhýbat nebo jakkoliv zapojit byla marná. „I see you moving your hips, but you are trying to hide it,“ komentoval beznadějnou situaci. Krkolomné uvedení nového alba Millennials zasluhovalo jiné než převážně stonerové obecenstvo, které přišlo hlavně kvůli floridským Wrong.

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic. Kombinace stoner metalu s chromým noise rockem, zvukově připomínající mix Motorhead s Helmet, drtila ostrými riffy a neskutečnou úderností. Verva americké čtyřky střílející jeden track za druhým začala být ale po půlhodině předvídatelná – zuřivý vokál razil stále stejnou strukturu úsečného frázování a otravné intonace, kdy konce věty tahal zpěvák a kytarista Eric Hernandez nahoru. Situaci zachraňoval kytarista Ryan Haft ledabylými špinavými sóly, která lahodně tahala za uši, ovšem posledních patnáct minut bylo spíše přídavkem než vyvrcholením.

Středeční večer potvrdil, že koncerty můžou překvapit i jinak než přehnanými efekty nebo naleštěným zvukem. V době, kdy se choreografie pódiových tanečků takřka neliší, je důležité každé vybočení. Pódium je přežitek…

Info

Wrong (us) + Coilguns (ch) + Or
17. 4. 2019 Klub 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

redakce 01.04.2019

Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí.