Články / Profily/retro

Psychedelické rovnice mizí do ztracena

Psychedelické rovnice mizí do ztracena

Michal Pařízek | Články / Profily/retro | 12.11.2012

Oba vyrůstali v Melbourne, ale hrát spolu začali až v Berlíně. Hugo Race se stal jedním ze zakládajících členů The Bad Seeds, po boku Nicka Cavea strávil pár let a spolupodílel se na několika určujících albech. Od konce osmdesátých let krouží po světě (momentálně sídlí v sicilské Catánii) se svojí vlastní tvorbou. Ať už s domovskými The True Spirit, projektem Dirtmusic nebo se sólovými ambientními projekty. Podobně jako většina spoluhráčů slavných, ani Hugo Race to nemá lehké. Nespravedlnost – talent je zjevný a navíc prožívá jedno z nejlepších tvůrčích období.

The True Spirit mají nevyslovenou pauzu, Hugo se baví jinak a jinde. Ostatně i poslední pražský koncert už byl jinde než předchozí vystoupení. Psychedelický zvuk internacionálního souboru se definitivně převážil směrem k běžné formě blues a kytarová sóla vládla. Ne špatné, ale ploché, tedy na solitéra Raceova formátu. Právě vyváženost byla jednou z jeho hlavních ctností. Překvapil. Už jen proto, že poslední album s True Spirit 53rd State bylo vynikající, v nejlepších Raceových tradicích. Psychedelické, uvolněné a tajemné. Ale Hugo už hostoval na albu Felt projektu Lilium, společenství okolo Pascala Humberta (16 Horsepower, Woven Hand – okolí D. E. Edwardse nejde ve Full Moonu jen tak uniknout). Pascal v roce 2008 v Praze o desce mluvil, ale vyšla nakonec až začátkem roku 2010, Hugo zpívá polovinu věcí. Krása nesmírná, byť slibovaného turné se asi jen tak nedočkáme.

Další odbočkou bylo druhé album projektu Dirtmusic. Trio zasloužilých ve složení Hugo Race, Chris Eckman (The Walkabouts) a Chris Brokaw (Come, Codeine) vydalo v roce 2007 eponymní debut, hráli jen tak pro radost a vůbec ne špatně. Ale novinka BKO je totální zásah do černého. S doprovodem mladé touaregské kapely Tamikrest (další z těch, co po vzoru Tinariwen vyměnili Kalašnikovy za elektrické kytary) rozehráli divokou bluesrockovou jízdu, Robert Plant měl určitě radost. Malijská poušť živená západní lačností a touhou. Drtivý sound a chutné aranžmá, vlastní skladby doplněné vhodnými covery. Album jako hrom. Pro úplnost ještě zmiňme instrumentálně ambientní sólovku Between Hemispheres, kterou Hugo Race vydal na sklonku roku 2009. Už tehdy bylo na pořadu dne sólové album, které právě na letošním turné představí i u nás. Hugo Race a jeho Fatalists.

Viděl jsem Huga Race několikrát, ale snad nejlepší byl koncert v Jazz Clubu Železná někdy na přelomu tisíciletí. Hrál sám. Na dřeň oholené písničky, téměř nulové experimenty a hodně života. Klidná síla a zřejmá opravdovost. Podobný feeling čiší z alba The Fatalists. Akustické kytary, pod povrchem sice noiseové halasení, ale jinak než v minulosti. Elegantně, snad až evropsky. Ostatně na albu jsou kromě arizonské houslistky Vicky Brown všichni hráči ze Starého kontinentu. Australská špína může chybět, ale všechno hraje dobře do karet. Hugovi písničky sluší, zpívá uvolněně, přirozeně a neztrácí sílu. Živým nástrojům dopomůže tu a tam sampl, ale zvuk krásně dýchá, psychedelické rovnice mizí do ztracena. Možná právě pokora, klid a vyrovnanost dávají albu nečekaně velký přesah.

Mystik se zde prezentuje jako písničkář staré školy. Instrumentace podléhá skladbě, neformuje ji tak jako v minulosti. Jednoduché. Není se za co a proč schovávat, nikdy nebylo. Prosté sloka-refrén-sloka stačí, základní forma, maximální dopad. Hugo Race říká, že to album ani neplánoval. Někdy to přijde samo a někdo to rozhodne za vás. Osud, The Fatalists. I Hugo připisuje velkou část zásluh stejnojmenné doprovodné kapele, byť jde oficiálně o sólové album. Osm vyrovnaných tracků nemá favorita. Caveovsky laděná Serpent Egg, skromná verze tradicionálu In the Pines (znáte jako Where Did You Sleep Last Night od tisíce jiných) nebo decentní hit Too Many Zeroes ladí skvěle dohromady, kromě temných témat je pevně spojuje vyrovnávání se s věčným neúspěchem a harcováním. Žádná lítost nad rozlitým mlékem, jen pokora a víra. Hugo Race už ví a dávno věří. V osud a jeho karty.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #13> / 2011.

Hugo Race - Fatalists (Other Tongues, 2011)
www.hugorace.com.au

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.