Články / Reporty

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček | Články / Reporty | 17.11.2019

Ve svých pětatřiceti se ocitám v období, kdy se po odluce danou lehce opožděným dospíváním, studiem a přehnízděním navracím k rodičům. Ne že bych se z Budějc stěhoval zpět do města aut, ale tak nějak se snažím rehabilitovat vlákna, která nám posral sám život, a tvořit nová, z čehož pramení mimo jiné oboustranná otevřenost a sdílení toho, co námi cloumá. Mě poslední tři roky baví vlastní perfo-hudební projekt, a když bylo jisté, že s ním budeme předskakovat Španělce Glitchgirl, pozvání svých oblíbených seniorů bylo logickým krokem.

Jadran svým rave/punkovým setem s nádechem devadesátkového new age sektářství a stopou vyžilého trapu dělá slušný základ pro tenhle hudebně závadný salát podávaný v pražském Underdogs’. Tančí se, a tak to v ballroomu má být. Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští do zhruba padesátihlavého publika jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou. Na stolku jí sice dělá pomocníka chytrý laptop, ale skladby jako by procházely filtrem, co dodává zvuku pach operačního systému Windows 95. Tempo se zvolňuje, dostáváme se do witchhouseových krajin a Glitchgirl rapuje. Její flow je přesná, důrazná a zrychluje. Dokonalý diktát.

Poté se s její producentskou tvorbou dostáváme kamsi na sluncem zalitý teknival, abychom se za chvíli přenesli na street party a pogovali a řvali „Que me des diez euros!“. I když GG od nikoho 10 euro nedostává, jde na pódiu do všeho naplno, střídá rottenovskou ukřičenost i něžné, naivní popěvky, a když už jí vlastní hudební podklad nebaví, nebojí se to přiznat a „na hrubiánku“ ho přepíná. Při závěrečné hardstyle pasáži vzniká v našem tanečním hloučku příjemně veselá a kontaktní atmosféra, leckdo vypadá, jako by zrovna přišel z lekce bikram jógy. Skvělý finish!

Moji rodiče spokojeně odchází, otec - bývalá boleslavská mánička - je překvapen a trochu zklamán, že v klubu není nikdo zpitý pod obraz, nejsou tu kriminální živly, ani drogy na veřejnosti. „Ta společnost jde fakt do prdele,“ dodává a dopíjí černý čaj. Malý sál se opět zahaluje mlhou, protože prostor začínají ovládat klidné, ale přiléhavé beaty Jaroslava Bašty aka Miss konce světa. BPM časem rozvážně stoupá, stejně jako vrstvení zvukových ploch z říší nejen pozemských a nasazení tančících pestré věkové výseče. Já to spokojený balím. Na Smíchově se povídá, že Jardův live set měl vyloženě afrodiziakální účinky. Kdo ví? Já jel do Boleslavi na chlebíčky.

Info

Glitchgirl (sp) + Jadran + Miss konce světa
9. 11. 2019 Underdogs‘, Praha

foto © archiv Glitchgirl

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.