Radim Svatoň, Petr Pošvic (MikuLove): Dělat věci poctivě a kontinuálně

Když se řekne Mikulov moje představivost a vzpomínky asociují na jednu stranu zašlou devadesátkovou slávu night barů pohraničního města a na tu druhou nabubřelou předraženou estrádu vinných slavností, které jsou dnes spíš pozlátkem pro turisty než tradiční akcí pro místní. Mezi víno a kýč se kdysi vměstnal alternativní festival Eurotrialog, který dokázal do malého městečka přilákat zcela jinou sortu lidí a domácím tak jednou za rok nabízel kulturu, která rezonovala v alternativních kruzích. Když odešel Romek Hanzlík, člověk, který byl hlavou akce, vypadalo to, že je po všem, ale Petr Pošvic a Radim Svatoň se před třemi lety pustili do pokračování pod hlavičkou MikuLove. A jsou v tom až po uši, v lásce k hudbě, i místu.

Letošní ročník je věnovaný postavě Filipa Topola. Proč?
Radim: My se snažíme každý rok představit úplně originální program, který návštěvníci nemají možnost vidět nikde jinde. Vloni jsme takto udělali unikátní propojení dvou zdánlivě nespojitelných kapel: Už jsme doma a Hradišťanu. Letos si připomínáme deset let ode dne, kdy nás Filip opustil, proto jsme chtěli nějaký speciální program věnovat právě jemu.

Jak to bude vypadat v reálu? Jeho hlas půjde z repráků a zbytek ansámblu bude hrát naživo?
Radim: Oslovili jsme pro tuto příležitost Agon Orchestra, kteří s Filipem v roce 2001 nahráli album Filip Topol & Agon Orchestra, tedy písně Psích vojáků v orchestrální úpravě Petra Kofroně. Zvukovému kouzelníku Ondřeji Ježkovi se podařilo Filipův hlas z nahrávky zrekonstruovat, takže bude zpívat ze zvukového sampleru s doprovodem živého orchestru, přesně tak, jak to bylo v roce 2001.

Petr: Bude to skvělé, 18 lidí na podiu naživo a k nim se připojí Filip ze záznamu z roku 2001. Věřím, že to bude velmi silné a neotřelé spojení, které na žádném jiném festivalu u násneuslyšíte.

Takže to bude působit, že k nám promlouvá sám Topol někde shůry?
Radim: Tak trochu, hlavně to bude silný umělecký zážitek. Nechceme dělat žádný revival, toto bude důstojná pocta v originálním programu, který vznikl již před 22 lety a my ho společně s Agon Orchestra znovu nakrátko oživíme.

Petr: Po Dunaji, Prouze, Kittchenovi, Syčácích, Garage a Tonym, po Načevě a Zdivočelých koních a dalších dvaceti alternativních kapelách to bude jisté zklidnění a zároveň vrchol festivalu NEpopulární hudby.

Mezi mnoha českými jmény tak trochu čouhají Gróa z Islandu. Jak se taková skupina dostane do Mikulova?
Radim: Od začátku spolupracujeme na dramaturgii s Mírou Wanekem. Byl dlouholetý kamarád Romka Hanzlíka a zároveň je hudebník a dramaturg, který má kontakty po celém světě. Naši zahraniční hosté jsou jeho práce, jeho přínos a já věřím, že jak Gróa, tak Tatsuya Yoshida aka Ruins Alone budou atraktivním kořením festivalu.

Kdo zajišťuje režii zahraničních kapel a jak moc je to složité?
Petr: Komplikované to je, ale ne zas tak moc. Kolega Štěpán Rückl řeší veškeré produkční náležitosti a zajistí, aby všechny kapely od nás, ze Slovenska, z Islandu, a dokonce i Japonska dorazily bezpečně na místo.

Co nabízí areál festivalu navíc od minulých let, v čem je posun?
Petr: Areál prošel velkou rekonstrukcí a my si zakládáme na kvalitním produkčním i technickém zajištění. Máme velkou výhodu, že děláme čistý festival v krásném prostředí amfiteátru, kde si každý může pohodlně sednout a v případě nutnosti využije čistý „kamenný” záchod, takže nemusí jen na plastové WC.

Říkáte, že festival dává prostor nekomerční a nemainstreamové hudbě nebo také umělcům okrajových žánrů, že není pouze o zvučných jménech, ale i o mladých talentech, je to tak?
Radim: Asi bych se vyhnul pojmu nekomerční hudba. Komerční je vlastně vše, jakmile se prodávají desky nebo se bavíme o honoráři. My radši říkáme, že dáváme prostor NEpopulární hudbě. Máme propracovaný systém dramaturgie, která sleduje několik pilířů, od objevů až po legendy alternativní scény.

Komerčnost, nepopulárnost – jak určujete hranice?
Radim: To je složitá otázka. Musíme se na konkrétních jménech shodnout ve složení já, Petr, Míra a Štěpán. To většinou bývá dostatečné síto a míváme shodu hned zkraje, co na festival patří, co ne a co je na hraně. A o tom se dlouze radíme, bavíme, diskutujeme.

Petr: Ale je pravda, že shodu míváme hned například u kapel typu Mirai, ti k nám zkrátka nepatří. Ale třeba až vydají nějakou lepší a alternativnější desku… Vybíráme kapely, jejichž tvorba je ve svém žánru náročněji konstruována a částečně i naživo náročněji prezentována. Mnoho kapel je svou tvorbou mimo klasické žánrové škatulky nebo se věnuje různým fúzím a jejich hudba je pak srozumitelná úzkému výseku publika. Mimořádně povedeným, mrazivě přímočarým a až zvířecky niterným bylo například loňské vystoupení norského multiinstrumentalisty Sturleho Dasglanda, jehož hlasové improvizace nelze nikam jednoduše zařadit. Tohle pro nás znamená festival NEpopulární hudby.

Jaká nová talentovaná jména uvidíme letos?
Radim: V kategorii objevů se představí kapela Vnitrublok, která vznikla kolem písničkářky Alžběty Dudové a letos vydala první album. V repertoáru má jak Alžbětiny původně folkové písně v nových aranžích, tak nové songy s prvky pop-rocku, dream popu, elektroniky a trip hopu. Objevem bude pro mnohé, tak jako byla pro nás, i kapela emozpěv, i když se na české scéně pohybuje už devět let. Jedná se o syrovou a dravou kytarovku s melancholickým nádechem, s hudebními kořeny kdesi v kytarové písničce.

Jak hledáte tyhle objevy?
Radim: Nemainstreamovou scénu sledujeme pozorně, jenže na tomto poli toho vzniká každý rok tolik, že je poměrně složité obsáhnout celou šíři nových projektů. Naštěstí máme spoustu kamarádů mezi hudebníky, kteří nás často upozorňují na zajímavé novinky, a to i v úplném zárodku. To se stalo třeba v případě kapely Vnitrublok, na kterou nás upozornili členové kapely Čtvrt na smrt. Mimochodem, ta byla objevem festivalu před dvěma lety.

Je něco, co festival ohrožuje?
Radim: Letošní rok je po covidu ten nejtěžší, náklady enormně narostly, lidi mají méně peněz na zábavu a kulturu, a navíc se všude šíří špatné zprávy a blbá nálada. Takže klesá návštěvnost všech akcí, klesá příjem ze vstupného, rostou náklady. Granty a dotace, bez nichž je dlouhodobé fungování festivalu neudržitelné, zdaleka nejsou tak vysoké, jak bychom pro trvalé fungování potřebovali. My se snažíme být velmi originální a držet si své diváky trvale. Naším snem je, že k nám budou stejní lidi jezdit každý rok. Řekneme si, co se chystá na příští rok, a oni rovnou řeknou OK, zase přijedeme. Taková vzájemná tradice.

Petr: Bylo by krásné, kdyby přijížděli i noví – mladí diváci a následně se vraceli. Lidi nás můžou podpořit tím, že si koupí vstupenky. Že vezmou kamarády, známé a představí jim náš festival.

Co dělá člověk, který organizuje kulturní akce, aby nevyhořel?
Radim: Nevím, spíš vyhoří.

Petr: Já musím občas vypadnout na chalupu a vypnout s rodinou. Naučit se oddělovat profesní a osobní život. Hudba nás ale pořád všude obklopuje, tak je to spíš nereálný sen, než že bych tuhle rovnováhu uměl udržovat.

Největší bizár při organizování festivalu? Třeba v požadavcích kapel?
Radim: Naštěstí děláme normální festival pro inteligentní, normální diváky, takže máme i normální, velmi inteligentní kapely, tudíž žádné speciální požadavky neřešíme. Žádné krokodýly do šaten, viz legendární na internetu dohledatelný rider Iggyho Popa, po nás nikdo nepožaduje. Uvidíme, s čím přijdou holky z Gróa… Nicméně máme po loňském ročníku zkušenost, že Japonci nikdy nehrají bez peprmintky!