Ondřej Oharek | Články / Reporty | 02.08.2022
Shluk lidí prochází Havlíčkovou ulicí a já se jím proplétám s jasným cílem v podobě kina Hvězda. Évonprs deníky (2021), tak se jmenuje film dvojice Maureen Fazendeiro a Miguel Gomes, který se odehrává za pandemického léta. Obávám se ponoru do duší a mezilidských vztahů, jak to bývá u děl s podobným námětem časté. Jenomže portugalský snímek je jiný. Je o radosti z hudby, o stavbě motýlí voliéry, o sladkosti ovoce v zahradě, o kterou se trio hlavních hrdinů stará. Osvěžující je hlavně struktura, příběh se odehrává ve dvaadvaceti dnech vyprávěných pozpátku. O čem je děj, se vyjevuje postupně, hlavní je však radost z léta i z uměleckého experimentování.
Sály jsou zaplněné, ani život v ulicích neslábne. „Děkujeme, my si teď půjdem odpočinout, ale večer tu zase budem,“ oznamuje muž s kytarou nadšenému davu. Spontánní koncert právě skončil. Oficiální program představuje jen zlomek toho, čím akce žije.
Masterclass nabízejí příležitost nahlédnout do myšlenek a postupů tvůrce. Na té, kterou má host letošní Filmovky, oceňovaný turecký režisér Semih Kaplanoğlu, panuje komorní atmosféra. Vypráví se o podrobném průzkumu lokací, padá spousta dotazů od diváků. Radost ze setkání je vidět nejen na jejich, ale i na umělcově tváři.
Ve Smetanových sadech se mezitím odehrává souboj mezi programovými stany. „Začneme regionální rubrikou, Strach a hnus v Uherském Hradišti,“ hlásí na podiu Vít Schmarc při talk show populárního podcastu Čelisti. Počet diváků v Literárním stanu, kde Linda Bartošová představuje svoji knihu Novinářky, není o moc menší. A do toho se v Respekt stanu koná představení dokumentu o omezování folkloru komunistickým režimem. Návštěvníky nepostrádá, kromě pamětníků jsou tu i zástupci mladé generace. Setkání pro Filmovku zcela příznačné.
Bezejmenná hlavní hrdinka snímku Štěstí (režie Askar Uzabayev, 2022) má vše – manžela, dceru, která se bude brzy vdávat, a úspěšnou kariéru, živí se totiž jako propagátorka zkrášlovacího krému. Ten sice skryje stopy stáří, ale podlitiny a rány pod ním prosvítají. Kazašský hit Berlinale je obžalobou státního systému, justice a kultury, ve které je normální, že muž se po nocích opíjí a znásilňuje svoji ženu. Vizuál letošního ročníku odkazuje na to, že se filmy člověka dotýkají, v tomto případě nejde o dotyky, ale o facky a rány. Důležitý snímek, jehož zařazení do sekce Východní přísliby bylo výborným tahem.
Letní filmová škola
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště
foto © Anna-Marie Křížová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.