Články / Reporty

Rámus U Mloka

Rámus U Mloka

Tereza Posturová | Články / Reporty | 17.06.2013

Prošvihla jsem Five Seconds to Leave, esazlesa, Negero a The Sin of Lilith během čtrnácti dnů. Dalo by se to omluvit omletým spojením „špatné načasování“ anebo taky „život je otázkou priorit“, „sere pes“ atd., podobně špatné alibi pro zahnání špatného svědomí se najdou téměř vždy. V mém světě ale představuje rozhodně větší tragédii vědomí o koncertech, na kterých budu chybět než zpětné zjištění, že vaše informační kanály pro jednou nedostačovaly a člověk je „jen“ sám sobě blbcem. Trpěla jsem dost, stačilo by tedy stručně – teď by se konečně mohlo zadařit, vidím světlo na konci tunelu – natěšení bylo veliké.

Moje dobrovolně nucená koncertní abstinence nicméně nebyla ve čtvrtek ukončena ihned. Dopravní zpravodajství z českých luhů a hájů hlásilo zarvané rychlostní komunikace, kapely dorazily se zpožděním a zvučit se začalo teprve kolem půl deváté. Poněkud fatální situace pro Mloka, kde se MUSÍ končit s úderem desáté, kdy sklepení často atakuje neúnavný postarší fantom. Čeknout kopák, párkrát hrábnout do strun, dobrý, hraje to, nakonec otestovat mikrofony dvojhlasným „Héééééj“ a jedem. „Ahoj, my jsme Or a omlouváme se, že jsme přijeli pozdě.“ Bubeník, svlečený do půli těla, zahajuje set důkladným testováním pevnosti bicích a rozhodně nehodlá v totálním nasazení polevit. Mlátí do škopků celým tělem, hraje i mimickým svalstvem a já si říkám, že s takovýma exkurzema horních končetin mu za pár let odejdou ramena. Míněno jako preventivní narážka, nikoliv rýpání. Na konci prvního songu už po něm teče pot. Mrknu na basáka a instantní návrat do doby nedávného turné Vlněny s Hlinomazem, kdy u mě po pár pivech došlo k přejmenování kapel na Hliněnu a Vlnomaz a ten večer jsem byla přesvědčená o svojí pravdě. Je to sakra nahlas, zdivo i nohy vibrují, dřevitý noise, všichni se klátí do rytmu. Pořád se bojíme jít blíž ke kapele a ačkoliv nás pobízí, suneme se asi o píď. Dávno neplatí, že stydět se musí jenom hudebníci. Zvuk míří přímo do publika a my ho vděčně absorbujeme. Člověk ani nestihl říct Or a už konec? Bylo toho málo.

Chlapi z Five Seconds to Leave si na zem pokládají svoje haraburdí – obzvlášť naplněné boardy. Přemýšlím, jestli je tolik efektů do místnosti cca 4 x 6 m úplně potřeba. Přece jen bych z Mloka ráda odešla klasicky po schodech a ne až po odházení cihel ze zasypaného alternativního východu. Drobounká zpěvačka z Nod Nod se s mikrofonem v ruce pohybuje jako šelma, nedočkavá vyrazit za kořistí. Lampy svítící za kapelou tenhle absurdní pocit ještě umocňují, když v určitých okamžicích koukají Veronice z obličeje jen dvě černé díry místo očí a ona je se svým zpěvem někde mimo mločí doupě. Plynule přechází z melodického zpěvu do naléhavějších poloh se zdatným sekundováním kytar a je jen hrozná škoda, že se její zajímavý hlas místy ztrácí v záplavě hluku. Ale co taky naživo čekat od směsky sludge a post-„všechno, co jste chtěli slyšet, ale báli se to vyslovit“. Nod Nod vysílali tak hutné riffy, že nezbývalo než se té ohromující mase zvuku poddat, jen koukat a opájet se. Hodina desátá odbila a bylo toho zase málo!

Info

Or + Nod Nod
13. 6. 2013, Galerie U Mloka, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace