Žádná velká gesta, křiklavé barvy, lepkavé melodie, spíš posezení u šálku čaje, zahloubané intimno a nenápadná hravost.

Zatímco předchozí deska poletovala na hranici uchopitelnosti, Radio se prodírá hustší atmosférou, apokalypsou.

Ezoterické spojenie sestier Biancy a Sierry Casady zakaždým splodilo znepokojivo výnimočné albumy.

Tahle banda pozvolna stárne s námi a každá jejich deska je milníkem na naší společné cestě. Trouble Will Find Me.

Bobby Krlic alias The Haxan Cloak je po dvou letech zpět s albem Excavation a rozhodně jde o očekávanou událost roku.

Projekt Twelve Reasons to Die zaštítil společně s multinstrumentalistou Adrianem Youngem a jeho bandem.

Punk servírovaný na zrezivělém tácu verbální stručnosti. Jak říkávala babička: do svatby se ti to zahojí. Panthalassa.

Nové album s dlouhým názvem od kapely s dlouhým názvem je vynikající od začátku do konce. A jeden z nás je vrah.

Kniha Jiřího Hájíčka Rybí krev letos získala Magnesii literu za Knihu roku. A není to poprvé, co se mu to stalo.

Post-hudba bez textů by byla jenom hudba. A i to by stačilo. Post-hudba má polovinu vinylu, na křest stačí.

Dvojka, která už během studijních let postulovala ráz osvíceného diska pro další sezóny, oprášila synťáky. Memories.

Machr na hrdinskou akční hudbu Brian Tyler (The Expendables 1, 2) konečně přišel s muzikou, co je radost poslouchat.

Obalu by logo Deathwish Inc. slušelo, třeba příště. Žánrově to odpovídá: post-metal, sludge, black metal, noise...

Mudhoney nikdy nedosáhli úspěchů svých slavnějších souputníků ze Seattlu, na druhou stranu dodnes zůstali naživu…

Když se řekne Steve Mason, asi vám naskočí jen The Beta Band. Ale to by bylo trošku málo. Minds in the Devil’s Time.

Beata Bocek je na hudební scéně poměrně dlouho, už ve dvanácti letech se rozhodla, že bude hrát a zpívat vlastní věci.

I Krevety à la indigo spojují originalitu s mystičností, taneční kroky se symboly schovanými v podvědomí a bandoneonem.

Nové album Monomania spojuje v sobě to nejlepší ze všech období, kterými kapela prošla, včetně hitů.

Johnny Marr není zpěvák – to je fakt, který s každým dalším poslechem narůstá. Ale má vynikající písničky.

Čtyřicetiminutová sólovka neztrácí nic z dříve slyšeného, ale stejně si uvědomuju, že tenhle chameleón mě baví.