Žádný Iry, žádný černý a žádný psy, paměti Johna Lydona aneb domněnky, nesmysly, výmysly a mýty punkové scény.

Ideologicky jsou zástupci této větve řazeni k novodobým „dětem Slunce“ kvůli důrazu na pozitivní a uvolněné melodie.

Na sklonku minulého roku se po tříleté pauze vrátili s novou deskou hudební chameleóni a aranžérští eklektici.

Skotské čtveřici se daří kombinovat twee-pop s lehce depresivními a lehce nadpřirozenými texty Roxanne Clifford.

Bude nezájem fanoušků přímo úměrný nadšení stěhovavých publicistů a další přelétavé havěti? Shaking the Habitual.

Tihle kluci z Brna jsou už na první pohled sympatičtí alespoň jednou věcí: když se podíváte na jejich fotky, je jasné...

Nikdo nemůže šokovat věčně, dokonce ani Mike Patton. Možná jsme si až příliš zvykli na záchvěvy génia.

Pociťujete-li při nástupu do letadla slabost v kolenou, po téhle scéně už se k žádné létající rakvi ani nepřiblížíte.

Jejich budoucnost se může zdát chladná a unylá, může až moc připomínat Clinic, Suicide či Joy Division, ale -

Slibné jméno tuzemské elektronické scény? Silikonové koláže a letmé klavírní téma? Arsbeats, Stanislav Laga.

Za micem matadoři Esoteric a Inspectah Deck, na produkci 7L. Pravidlo číslo jedna: toto není rok 1999. Czarface.

Ještě než se kultovní NIN naplno probudí, přichází Reznor a spol. s debutovou deskou projektu How to Destroy Angels.

... což nemusí být vždycky zrovna nejlepší vysvědčení. Pecky, vata a ploužáky. The Strokes.

Najnovší počin Liz Harris aka Grouper nesie názov The Man Who Died in His Boat. Žiadna metafora.

Jsem z montrealského kvarteta Suuns a až vám zazpívám, zapomenete na to, že jste kdy byli mentálně v pořádku.

Můžeme kapelu, která nehraje striktně 160 BPM, označit za black metal? Co to vlastně ten black metal je?

Na Kill the Dandies! se stačí jen podívat a hned si uděláte představu o tom, co od nich uslyšíte. Nová deska brzo?

Debutové eponymní album METZ provázejí přirovnání k Drive Like Jehu a The Jesus Lizard. Tři hejsci z Toronta a vidle.

The Next Day se možná mohla jmenovat The Next Decade... Ale je skvělá. Nadčasová, nestárnoucí. Jako David Bowie.

Nikdy se mi moc nelíbilo, co Dave Grohl dělá za hudbu. A to platí i dále, i když – dancing with the devil.