Dominik Polívka | Články / Recenze | 01.03.2020
Třicet let si DJ Shadow (Joshua Paul Davis) úspěšně drží progresivní mind set, díky kterému bez přešlapů překonal devadesátá a nultá léta, aniž by začal vykrádat sám sebe nebo se bezhlavě podvolil trendům. Vrchol dávno padnul a druhý Endtroducing..., po kterém se volalo snad s každou novou deskou, nepřišel. A doufejme, že ani nikdy nepřijde.
Our Pathetic Age (OPA) je v pořadí šestým albem a tematicky dostává svému názvu. Reflexe dnešní doby a společenské nálady ovlivněné zejména nezřízeným technologickým vývojem a změnou klimatu, odráží hodinu a půl dlouhá stopáž, rozdělená na dvě části. První, čistě instrumentální polovinu alba střídá druhá plná přizvaných raperů a zpěváků. Stylově Shadow navazuje na předchozí desku The Mountains Will Fall, zejména v první části alba. Kombinace elektrizujících synťáků s minimalistickými posttrapovými beaty a hutným sub bassem nejsou již vesmírnou plavbou, jako na předchozí desce, ale abstrakcí nejisté nálady ve společnosti. Přes svou délku je album konzistentní a s každým dalším poslechem bez ohledu na pořadí skladeb, baví víc a víc.
Nature Always Wins je vrstevnatý drone track otevírající desku monumentální zvukovou koláží. Vliv trap bassové vlny ve stylu G Jonese, nebo Bleep Bloopa se kterými Davis spolupracoval na svém labelu Liquid Amber je na nové desce stále výrazný. Hutná, úderná a atypická skladba Juggernaut je toho dobrou ukázkou, zároveň zde Shadow ukazuje svou schopnost vypůjčit si prvky hudebních žánrů a využívat je ve svůj prospěch, aniž by zněl prvoplánově, či nekonzistentně. Úskalím jeho čisté, vypracované produkce, jsou někdy až příliš sterilní místa, například smyčce a bubny ve skladbě Firestorm, které zní naproti klavíru zvláštně uměle. Davis však dokáže do každého tracku účinně vtisknout jakoukoliv emoci, či náladu. Hladké přechody, scratche, beat gridy a backspiny ve funkové skladbě Rosie řízené a capella samplem od The Phoenix Singers dokazují, že turntablismus hraje u Shadowa stále velkou roli.
Na albu se podílí přes dvacet hostů. Spektrum je široké od legend jako je Nas, členů Wu Tang Clanu, nebo De La Soul až po méně známější, aktuální rapery jako Stro, Tef Poe, či Dave East. Texty netečně pozorují dění okolo (C.O.N.F.O.R.M.), někdy se vyhraňují a hledají řešení (Urgent, Important, Please Read), někdy zas hledají únik z frustrace (Dark Side of the Heart). Silný track JoJo’s Word od rapera Stro je živým příběhem o sebevražedných pokusech a duševním rozpoložení, kde s každou další slokou zamrazí. Závěrečná Our Pathetic Age s výrazným zpěvem Samuel T. Herringa je Davisovou skvělým příkladem melancholické skladby, které umí nejlépe. Jednoduchá, nezaměnitelná píseň, bez přebytečného sentimentu.
Davis se snaží jít vlastní cestou, neustále se posouvat, a přesto být věrný hip hopovým kořenům. „Lidé jako Neil Young, Paris nebo Miles Davis překračovali, či definovali hudební škatulky, jichž byl součástí, jsou jedineční, reflektují danou dobu a o to samé se na OPA snažím i já“, říká Davis v rozhovoru pro německý Backspin, a má pravdu. Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu, aniž by šlo o patetická burcování, či dramatické výlevy. DJ Shadow má stále co říct a je stále dobré ho poslouchat.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.