Na vlnách úterního večera připlula do ověřeného klubu Underdogs' jedna z nejsilnějších mathrockových stálic britských ostrovů Delta Sleep.

Pak už jsme všichni následovali Michaelu Antalovou s flétnou seljefløyte, která nás provedla romanticky sešeřelým lesem ke svíčkami osvícené Vodárenské...

Areálem proudí provazce lidí podle končících a začínajících koncertů, je to jako by se sypal písek mezi prsty. Dochází mi víc než kdy jindy, že neexistuje jediná správná odpověď na…

Ale ze všeho nejvíc si přeju, aby festival zůstal věrný své původní koncepci a ustál všechny změny.

Na Colours mě vždycky baví sledovat, co si kdo dovolí, když za sebou nemá desítky koncertů.

Hned v poledne jsem se vypravila na ostrov. Cesta vedla skrze hromadnou meditaci určenou hlasem Miroslava Krobota.

Jako když zažijete trojitou předehru, chytré!

Mladá dáma s polenem připomene, kde se tahle secesní nádhera vzala, čím vším si prošla i hrozbu, která se nad vilou vznáší. Nezbývá než držet palce spolku, co o vilu…

Rozloučení, jak se patří. Bluesman Buddy Guy odehrál v Praze svůj pravděpodobně poslední evropský koncert a skvěle bavil: publikum, i sám sebe.

V pražském DOXu právě probíhá výstava úderných fotografií Andrese Serrana, které dokáží vydestilovat nevšední krásu i z tělních tekutin.

Pohodě nejde upřít odvážnou dramaturgii – žádný jiný festival v našem regionu není tak aktuální, tady vedle sebe mohou na hlavním podiu hrát proslulá písničkářka Suzanne Vega a Central Cee,…

Najet do rozjetého Obscene Extreme Festivalu je jako probudit se pár hodin po půlnoci na párty Velkého Gatsbyho.

Zhruba půlhodinový kraťas Kashscheevy je technicky precizním a produkčně bohatým ztvárněním dětských traumat desetileté dívky.

Je mi u prdele, co hlásají gatekeepeři scény, i kdybych jim s úctou vykal: Nemám rád reuniony!

Noci na Pohode bývajú krátke. Program beží do rána, chvíľu po svitaní sa pre teplo v stane spať nedá. Teda ak je krásne počasie, aké panuje tento rok.

Po pár hodinách v posteli se vracím do kinosálu C, který je mým karlovarským obývákem. Až na pár výjimek tu vidím všechny projekce a ve čtvrtek tam trávím osm a…

Ak sme pri unikátnosti, tak ním bol aj koncert anglických Sleaford Mods. Obrovský stage, desať tisíc divákov a na pódiu laptop a mikrofón.

I tak jde ale o výjimečný počin plný ojedinělé nálady prolínající devadesátkové prostředí bank s argentinskou prérií a hledáním svobody.

Potlesk vestoje, doprovázející závěrečné titulky, považuji za jednu z největších nesoudností, co jsem tu letos zažil.

Nemuseli přitom navštívit jediný z nepřeberného množství stánků s alkoholem, hospod, barů a nemilosrdně dunících klubů, stačí se poctivě držet programové nabídky.