REVENANT Zmrtvýchvstání - Bůh taky bere

„A Bůh dává… a Bůh taky bere.“ (The Revenant)

Pro pomstu stojí za to žít. Rok 1823. Traper Hugh Glass (Leonardo DiCaprio) je napaden a téměř zabit medvědem. Zmrzačený a neschopen slova přihlíží zabití svého syna – míšence – a je opuštěn svými druhy. Hnán touhou po pomstě se plazí dvě stě mil divočinou, pronásledován domorodými Arikarii, aby pomstil synovu smrt. Příběh je inspirován skutečnými událostmi, tvůrci si ale například přimysleli onoho syna. Mýty opředená historka o lovci kožešin, který se utkal s medvědem a zápas přežil, se dodnes vypráví u táborových ohňů. Červi vyžírající shnilé maso (zabrání gangréně), baštění kořínků a přespávání uvnitř mrtvých zvířat. Iñárritu vše staví do nového kontextu, symboliky a filozofického přemítání o smrti. A o životě, samozřejmě.

Lubezkého úchvatná kamera a DiCapriův strhující výkon překonává jen krása zamrzlé krajiny, která jako by vypadla z análů National Geographic. Syrová atmosféra plná hlíny, krve a podchlazení, doplněná neskutečně sugestivní hudbou Ryuichiho Sakamota člověka pohltí od první minuty. V mrazivé vodě popadá dech, při útoku Grizzlyho se instinktivně krčí a žije s hrdinou.

Despotický Iñárritu vyžadoval, aby se snímek točil chronologicky (dodnes není zcela jasné, zda-li tomu tak bylo) a bez umělého osvětlení. Mnoho lidí ze štábu s tímto přístupem mělo problém, a ten, kdo ho měl, letěl. Natáčení se protáhlo o několik měsíců, Tom Hardy přišel o roli v příštím filmu Davida Ayera a rozpočet se nafoukl. Finále se muselo dotočit v Argentině.

Výsledkem je meditativní, syrový krvák, technicky dokonalý a herecky přímo neskutečný (i když do jaké míry je to fyzické přepětí hrané, můžeme polemizovat) s dvanácti nominacemi na Oscara. Třešničkou na dortu je pak výkon Toma Hardyho. Ryzí lidskost. K čemu je život?