Články / Rozhovory

Rhye: Nikdo se ani nepohne

Rhye: Nikdo se ani nepohne

Jakub Béreš | Články / Rozhovory | 06.06.2018

Když před pěti lety vyšel singl Open, jen málokdo věděl, že za uhrančivými vokály stojí kanadský zpěvák a producent Mike Milosh. Ten byl na tamní scéně aktivní od roku 2004 a na svém kontě měl čtyři desky plné minimalistického soulového písničkářství. Teprve s novým projektem Rhye se mu ale podařilo pořádně prorazit. Smlouva s velkým labelem mu přinesla i komplikace, a aby se z ní mohl vyplatit a ponechat si svou značku, musel Milosh odjet více než čtyři sta koncertů. Po jejich odehrání přišla vytoužená svoboda a hlavně chuť do druhé desky Blood, kterou Rhye představí i v Praze.

Co máš dneska v plánu?

Zrovna sedím v autě a jedu do svého studia v LA, kde na mě čeká zvukový inženýr. Moje druhá nahrávka Blood sice vyšla teprve před pár měsíci, ale mám v plánu brzo něco vydat. Asi to bude EP, ale je docela dost možné, že budu mít více materiálu a půjde o něco delšího. Moje dny jsou teď nudné, protože veškerý čas trávím ve studiu.

Mezi debutem Woman a druhým albem uběhlo pět let. Plánuješ teď vydávat častěji?

Přesně tak. V minulosti jsem podepsal trochu zvláštní smlouvu a na skládání nových věcí nebylo tolik času, protože jsem hodně koncertoval. Dnes už jsme si zvolil volnější tempo, takže nic nebrání tomu, abych si dělal, na co mám chuť.

Kvůli tomu jsi měnil i label. Bylo to těžké?

Hlavní je, že už nemusím řešit žádné problémy. Ale kdybych se měl ohlédnout, tak to bylo velmi vypjaté období a změna labelu mě stála víc úsilí, než jsem si myslel. Do budoucna si nesu ponaučení, že i když má smlouva sto padesát stránek, tak bych si ji měl pořádně pročíst, protože je možné, že nebude tak výhodná, jak se zdá na první pohled.

Před Rhye jsi vydal několik sólových desek jako Milosh. V čem se oba projekty liší?

Dříve jsem dělal experimentálnější lo-fi elektronické věci. První desku jsem vydal v roce 2004, v té době jsem to ještě nenazýval experimentální hudbou, spíše jsem jenom tak zkoušel, co všechno dovedu a co ještě bude znít dobře. Po patnácti letech už ale vím, jak chci znít a o čem chci zpívat. To, o co jsem se snažil několik minulých let, se mi povedlo až s aktuálním albem.

Co máš na mysli?

Vždycky jsem chtěl pracovat hlavně s živými nástroji. Myslím třeba přidávání živých bicích nebo smyčcových nástrojů, ty mě odjakživa fascinovaly, jenom jsem nevěděl, jak je zapracovat. Dříve jsem jenom koukal do počítače, zatímco dneska už můžu skládat jinak a vzít všechny muzikanty do studia s sebou.

Jak moc sólový je projekt Rhye?

První deska vznikla pod dozorem labelu. S Robinem Hannnibalem jsme utvořili tvůrčí tandem a potom, co jsme napsali první tři písně, jsme se labelu zalíbili natolik, že nám na zbytek desky dali peněz, kolik jsme si řekli. On ale nikdy nebyl vyloženě součástí projektu, byl producent, co mě nakopl vytvořit něco nového. Udělal svou práci a šel zase dál.

Všude se o vás ale v té době psalo jako o dvojici.

Kolem vydání debutu Woman jsem nechtěl, aby se moc vědělo, kdo stojí za hudbou, a tak jsem ani neřešil to, že nám začali říkat duo. To jsem ještě vůbec nekomunikoval s novináři, neposkytoval moc informací, raději jsme se schovali za naši hudbu a matoucí zprávy. Když jsem ale jel tour a měl kolem sebe dalších šest lidí a on nebyl ani jedním z nich, bylo načase všechno vyjasnit. Rhye je tedy projekt, který je můj úplně stejně jako předchozí čtyři desky. Jenom si nedělám všechno sám za počítačem, jedná se o živé těleso. Lidi do něj přichází a odchází, jak je potřeba nebo jak chtějí.

Takže přes všechny peripetie jsi rád, kde jsi…

Já si říkám, že všechno přišlo právě v danou chvíli z nějakého důvodu. Nic bych neměnil, protože teď se mi vážně daří. Jako umělec se hlavně nemůžu dívat do minulosti, protože by se to projevilo na mé tvorbě a byla by tím zbytečně zatěžkaná. Život je o učení se novým věcem a nebláznění po těch starých.

Říkal jsi, že s experimenty je už konec. Jak jsi tedy chtěl, aby Blood zněla?

Šlo mi hlavně o propojení s celou kapelou a zachycení dynamické energie, kterou umíme vytvořit naživo. To ale neznamená, že bych už neexperimentoval. Umělec by měl být otevřený všemu, stejně tak by měl ustoupit ze svých představ a nechat se vést cestami, které se před ním otevřou. Přestal jsem být tak tvrdohlavý a nechávám si do hudby více mluvit svými spoluhráči. Hodně nových věcí tak vzniklo spontánně.

Jak funguje propojení s fanoušky na koncertech?

Živé koncerty jsou pro mě pokaždé velkým překvapením. V menších prostorech můžu zpívat tak potichu, že si nikdo nedovolí ani pohnout, což se násobí, když přestanu používat mikrofon. To už nikdo ani nedýchá a jenom si společně užíváme daný moment. Ale nejraději mám dynamiku. Miluju, když jsou velké davy opravdu velké a mají energii. Pro mě je u hudby nejdůležitější, když probouzí emoce a dotýká se přímo lidí. A je už jedno, jestli se to děje z natěšení a očekávání nebo díky intimnímu prostoru a atmosféře.

Info

Rhye (us)
12. 6. 2018 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Dan Bejar (Destroyer): V tu chvíli to poznáš

Jakub Peřina 06.01.2021

"Představte si, že je vám čtyřicet sedm let a vydáváte svojí dvanáctou desku. Jaké jsou vůbec šance, že bude jedna z vašich nejlepších?" ptá se Jakub Peřina v rozhovoru s…

Lukáš Heczko (Lodičky Dokořán): Válčíme s předsudky vůči Karviné

Golden Schwarz 18.12.2020

Iniciativa Dokořán se jmenuje sdružení, které už roky dělá Karvinou lepší. Jak se místu daří?

Miloš Hroch, Karel Veselý: Nechceme ghetto, kde se bavíme pořád ve stejné sestavě

Libor Staněk 15.12.2020

Playlisty temných nálad několika posledních dekád, které se přívalem společenských krizí stávají čím dál úzkostnějšími? Nejen o knize dua Veselý Hroch.

Bare Escape: Měli bychom chodit do ulic nadávat

Nela Bártová 14.12.2020

Měli bychom chodit do ulic více demonstrovat a nadávat. Snad brzy přijde událost, která vyvolá chybějící spontánnost, říkají Bare Escape, kteří letos chystají už druhou desku.

Full Moon 10: Šéfredaktorské tipy Michala Pařízka

redakce 10.12.2020

Poslední výběr nejlepších textů za deset let Full Moonu připravil šéfredaktor Michal Pařízek.