Články / Offtopic / / Movie/dox

Up the (Pussy) Riot! Aplaus pro řeholnice ženského punku

Up the (Pussy) Riot! Aplaus pro řeholnice ženského punku

Ondřej Kamenický | Články / Offtopic / / Movie/dox | 15.09.2012

Wear a dress
Cut all your hair off
Hug a slamdancer
Organize a protest
Ride a motorcycle
Get a tattoo
Bake a pie

Kapely Bikini Kill, Heavens to Betsy, Bratmobile, labely Kill Rock Stars, K Records a fanziny Girls Germ nebo Riot Grrrls rozkmitaly na začátku devadesátek hnutí, které pobublávalo už léta předtím. V podzemní punkrockové scéně americké Olympie chytly riot grrrls nástroje a nabroušený jazyk, a převrátily tak tamní genderovou hierarchii na hlavu. Narozdíl od feminismu 60. a 70. let se ovšem nejednalo jen o iniciativu „middle-class bělošek“, které sdílely společné politické ideje a domáhaly se změn přístupu k práci a rodině, ale šlo o rovnoprávnost na všech úrovních bez ohledu na etnickou, třídní nebo jinou rádoby tradiční společenskou příslušnost. Snahy o pozitivní změnu, o sklepnutí hřebínku maskulinním ignorantům a otevření prostoru pro dosud tichou a podceňovanou ženskou skupinu doprovázely na hudebním poli zlost a hlasitý křik. O mapování zdánlivě okrajového fenoménu se pokouší i film režisérky Kerri Koch.

Don’t Need You je klasický hudební dokument, kde nezáleží na tom, jak se z určité perspektivy předložená skutečnost jeví (jako tomu bylo v minulých číslech např. u Fugazi nebo Laibach). Forma a obsah nejsou na stejné lodi. Nejde o formálně fantastickou podívanou, ale o obsah, historii, zpovědi svědků, samozvaných expertů a aktérů reálií. Film není nijak ozvláštněn a při nezájmu o téma může svojí edukativní rétorikou k smrti nudit. Stejně tak se v něm dá dlouze šťourat, protože nikdy objektivně neukáže všechno, co by ukázat měl (ačkoli se snaží).

Don’t Need You: The Herstory of Riot Grrrl vypadá jako archiválie o zrodu subkultury riot grrrl a není mezi naznačeným typem dokumentárních děl žádnou výjimkou. Torzovitě vysvětluje co, kde, proč a jak, s jakými následky a peripetiemi – problém spočívá ve snaze sdělit příliš myšlenek najednou. A rozčlenění obrazu do dvou a více oken a prokládání rozhovorů prostřednictvím rudě zabarvených manifestačních hesel pochopení neusnadňuje.

Téma feminismu v umění jde snadno napadnout a chybně vykládat, zvláště pokud se informace o něm zhušťují, znejasňují anebo logicky oklešťují a dramaticky zjednodušují. Dokumentární film, který chce představit konkrétní fakta a závažné události, musí se svody k manipulaci vytrvale bojovat. V případě riot grrrls, které se s redukováním na ufňukané oběti, frustrované holčičky a podobně stereotypizované figury od začátku vypořádávaly, je překvapující, že se nedaří takovému zjednodušení vyvarovat. Například na přímočarou pasáž o násilí na hardcoreových koncertech, které všem grrrls pilo krev (navíc na nich často sloužily „leda jako coat hanger“ někde daleko od kotle), navazuje Allison Wolfe z Bratmobile, když uvádí trauma, které zažila s rodinou a svým agresivním přítelem. Podobné příběhy s pomyslným podtitulem „Naše mládí/dětství“ vyprávějí i další aktérky, což je přinejmenším klišé.

Dokumentu Don’t Need You by slušela trojnásobná stopáž. Jde jen o instantní úvod a není lehké zorientovat se po svižných výpovědích prominentních riot grrrls v hlubších pohnutkách, které je vedly k dívčí hudební revoluci.

Raritní videa prvních koncertů Bikini Kill a Heavens to Betsy mají své kouzlo a Ian MacKaye, promlouvající jako velký fanda a propagátor riot grrrls, jakbysmet. I díky jeho postřehům ve filmu nezaniká fakt, že tento fenomén není postaven jen na feminismu. Ale jak už tomu bývá, dezinterpretací v mainstreamových plátcích se rebelujícímu hnutí dostalo negativního mediálního obrazu.

Energie, kterou grrrls napumpovaly do křečových žil tehdejší mužské hardcore scény, byla neodmyslitelně prostoupena DIY étosem. Nadšení a seberealizace plus hraní, protože chceme a máme na to právo jako kdokoliv jiný, naznačují nejjasnější obrysy, jak zlobivé holky identifikovat. Velké zásluhy na celém poprasku mají Kathleen Hanna (Bikini Kill) a Allison Wolfe (Bratmobile). Aplaus pro řeholnice ženského punku.

Don’t Need You: The Herstory of Riot Grrrl (2005, video verze, r. Kerri Koch)

Info

Vyšlo ve Full Moonu #19> / 2011.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julie Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Prizmatem ňader, staré dobré časy (Černé brýle)

Jaroslav Kejzlar 01.10.2022

Italský režisér Dario Argento, který stojí třeba za kultovním hororem Suspiria (1977), se vrací z režisérského důchodu mysteriózním thrillerem Černé brýle.

Není lehké býti rodičem (C’mon C’mon)

Andrea Kubová 29.09.2022

Joaquin Phoenix navštěvuje různá města v Americe, kde se ptá dětí a mladých lidí, jak si představují svoji budoucnost a jak vnímají svět kolem sebe.

Vzpomínky na písek (Desolation Center)

Štěpán Nezbeda 17.09.2022

Na pozvání platformy Synapse Knowledge přijede do pražské MeetFactory americký producent a režisér Stuart Swezey. Recenzujeme jeho dokument Desolation Center.

Tati, chci, aby to mezi námi bylo lepší (Milý tati)

Ondřej Oharek 04.06.2022

Příběh otce a dcery byl uvedený v Locarnu a Torontu, u nás získal dva České lvy. Čím si zasloužil tolik ohlasů?

Běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť (Lidi krve)

Štěpán Nezbeda 16.03.2022

Nejvhodnější by bylo film promítat na rozpadající se zeď domu v troskách jedné z opuštěných sudetských vesnic. Proč?

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Štěpán Nezbeda 06.01.2022

Paolo Sorrentino, stejně jako mnoho velkých i menších filmařů před ním, se v novém snímku Boží ruka vrací k formativním rokům svého dospívání.

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Lukáš Masner 12.12.2021

Film se daří uvěřitelně vyprávět o zdánlivě samozřejmých a všedních věcech – o rozchodech a sblížení, o průměrnosti, obyčejnosti a rozhovorech, které...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace