Rty Lany del Rey (II.)

PT. 2: LANA DEL REY, FIKTIVNÍ HRDINKA
„In Del Rey’s mannequin lips, her strangely-empty eyes, her singleminded pursuit of her musical dream whether or not she ,deserves‘ it, in her cold dismissals of all of her critics, those who drive the tide of sentiment see their own faces reflected, I fear. And they’re obsessed with it, either horrified fascination or the fixation of a child discovering his own face in a mirror for the first time. That’s why no one is ,over it‘. This is some scary sh-t. Can we please stop talking about her now? Only when we can stop talking about ourselves.“ (Leigh Alexander)

Projekt del Rey

Akordy k Video Games jí napsal klavírista a ona si k tomu vymyslela něco o bývalém příteli, který je povaleč a ona je mu romanticky oddaná. Tuhle její stylizaci pěkně vystihl Pavel Turek v Respektu, když říká: „Nejvíc provokativní je na ní paradoxně to, že s retro stylem přijala i retro konzervativní hodnoty. (...) Lana Del Rey, v jejíchž videích se často hrdě třepotá americká vlajka, se intuitivně hlásí k dobám, kdy Amerika věřila v technologický pokrok a vzrůstající blahobyt. Zároveň ale žila tradičními maloměstskými hodnotami, kde žena vyhlíží svého muže, až se vrátí z práce, aby mu připravila večeři a nechala jej nerušeně číst noviny. (...) Ještě by jí odpustili, že hraje roli, kterou jí předepsali manažeři, i to, že jí záda kryje majetná rodina, nemohou se ale smířit s tím, že zpívá o Americe, jaká podle nich ani třeba podle sympatizantů hnutí Okupujte Wall Street dávno neexistuje.“ Nejsem zcela přesvědčena, jak moc popuzuje oslava USA, které už není, ale teoreticky popisuje zpěvačku zcela přesně.

Prázdnotu své schrány nevědomky potvrdila sama zpěvačka, když uvedla, že si nedovede představit, že vydá další album pod stejným jménem, že Lana del Rey je jednorázový projekt a jméno, které se vybralo, aby dobře znělo a hodilo se k hudbě, kterou prodává. Potvrdila tak vytvořenou personu, která propaguje hodnoty a postoje, o kterých těžko říct, jestli si jich je sama Elizabeth Grant do důsledků vědomá. Dost možná se jí opět jen „vizuálně líbily“. Ukousla si tak ale velké sousto a label jí nepřipravil žádný příběh, kterým by se obhajovala. A tak stále opakovala, že hudebně ji inspirovala Nirvana, ale přestala říkat, že jen kdysi viděla u kamarádky doma na MTV klip k Heart Shaped Box, protože doma neměli ani televizi, tak vlastně nic neznala. Může jí někdo takovou upřímnost vyčítat? Média jí začala pasovat do role fanynky Davida Lynche, což byl další nesmysl, protože přiznala, že žádný z jeho filmů neviděla a dozvěděla se o něm právě skrz přirovnání v tisku. Label toho obratně využil a nechal ji přezpívat Blue Velvet, připojil Lynchovsky laděné video, ale k pravému Modrému sametu to mělo blízko asi jako cheeseburger k masu. Projekt Lana del Rey je krásným příkladem čistého obrazu, image bez pravého obsahu, která není ani upřímná, ani lživá, protože v podstatě nic neříká, ale prodává nové Porsche a konfekci H&M.

Sasha Frere-Jones se pozastavuje nad kritikou autentičnosti Lany del Rey a říká: „The weirder strain of criticism concerns authenticity. People seem to feel that Del Rey is trying to trick us, though it’s impossible to figure out exactly what that trick would be, as we are dealing with an entertainer and her audience, not a naturally fractious relationship.“ Dodává, že mužský interpret by takové kritice a zkoumání vystaven nebyl. Ač Lanu del Rey a její marketing na jednu stranu obhajuje, na druhou stranu to samé na závěr zkritizuje. „Born to Die,” (...) is a model of consistent branding“ a v závěru dodává, „(...) but the character of Del Rey, authentic or not, is so inconsistent that she fades from view, into her own photo spread.“ Je tedy Lana del Rey konzistentní, nebo ne? Konzistentní se pouze být snaží, ale výsledek je stále nedostačující.

Born to Die, Born to Meme

„Following the release of her record, nor can it be debated that Lana Del Rey is an average musician at best, her Daddy-bought production values gilding the fissures in her ability.“ (Leigh Alexander)

Texty, které zpěvačka dodává, jsou velmi jednoduché a plné kýče, sentimentu a naivity. Stále se opakující představa oddané lásky není osudová nebo promyšlená, ale spíš nedospělá a pubertální. Druhá strofa singlu Born to Die je textařský odpad. To ale neznamená, že nemá textařsky dobrá místa, která odpovídají jejímu věku a situaci. Často jsou to ale starší písničky, které neobsahují nesmyslné patetické pozlátko. Jsou prosté, ale upřímné, viz například Pawn Shop Blues, kde opouští přítele a lituje, že musí prodat náušnice od něj, aby měla na cestu domů. Ale lidé kupují Lanu del Rey, Elizabeth, která si vezme podpatky svojí mámy, namaluje se rudou rtěnkou a zpívá o diamantech. Další inspirace, hip hop, je někdy slyšet ve frázování, v Blue Jeans to ale zabije patetickým refrénem o věčné lásce, já protáčím oči v sloup a James Dean sjede autem ze skály. Nejlépe jí jdou popěvky jako Diet Mnt Dew nebo Radio a naprostou katastrofou je pak zmiňovaná fascinace penězi a pozlátkem, následkem které vznikají hloupé texty o její vysněné high society.

Lana in Paradise

Můžeme se divit rozhořčení, když si stále něco vymýšlí? V Ride si hraje na protřelou dí/ě/vku na cestě, nechá se oblizovat „tvrdýma chlapama“ a přitom o takovém světě nemá ani ponětí, vypráví pohádku divákovi MTV, kterou podpoří drahým videem. V reálném světě má jehlu v rozrýpané žíle, rozpadlé žluklé zuby a natrhlou vaginu, motorkář ji má na řetězu u topení. Její vagina ale přitom chutná jako Pepsi Cola a líbí se jí starší muži, vzápětí však rýmuje o tatínkovi a americké vlajce, zatímco jí jiný daddy věší na krk diamanty... A Body Electric by si slečinka vůbec neměla brát do huby, to jí neodpustím. Český hudební server dá Born to Die Paradise Edition hodnocení 100%. Asi se někdo velmi tvrdě udeřil do hlavy, není to špatné, ale prosím vás, zas se z toho nepomočte.

Vizualitou jejích videí se zabývali na Music Video Watchers a nechali čtenáře sami posoudit, co si myslí o směsici nebezpečí, sexuality a krásy. Lana del Rey je zde dekonstruována jako estetický produkt, který se dobře prodává, prodává se jako „ikona“, která má vlastní fetiše, jež jsou dále prodejné... Hodnoty, které ve videích razí, příběhy, které ji prodávají, nemají s jejich reálnou podobou nic společného. Autoři ale dodávají jedním dechem, že není nic špatného na tom, když má někdo v oblibě trochu „falešného nebezpečí“...

To, že je Lana del Rey nezformovanou osobností, neznamená, že je jediná. Otázka je, jestli se z ní vyklube něco dobrého, jestli přeroste reklamy a uhranuté puberťáky, slintající pány, kterým v písničkách říká „daddy“. Když Lady Gaga kdysi plácla, že její inspirací je Warhol, vypadalo to spíš, že šla zrovna kolem jeho plakátu. Jenže Lady Gaga je výrazná osobnost, která dokáže řídit celý cirkus a hudebně je na tom také lépe, i když se zaměřuje na diskotékově zapomenutelnou hudbu, vytváří dobrý produkt. Obraz, který si vytvořila, pečlivě adoptovala a zformovala do koherentní osoby. Laně del Rey trvalo příliš dlouho, než svoji image nějak opřela, a stále se zdá, jako by plavala na vodě. Přišla nepřipravená jako pěkný barevný obraz, kterému chybí hlubší sebereflexe, kromě té marketingové. Jon Caramanica pro NY Times napsal: „Ms. Del Rey generates so much anger precisely because she does so little. People don’t know what to do with this unformed thing they’ve been told they need to care about; crushing it is easy, almost humane.“ Přes postmoderní relativismus se lidé ptali a ptají jak a proč a „prostě se mi to líbí“ nestačí. I popová zpěvačka musí počítat s tím, že její gesta budou interpretována kulturně a politicky.

Poslední hudební příspěvky zahrnují reklamní a pominutelnou Burning Desire, Instagramovou předělávku Cohenova Chelsea Hotel, předělávku Summer Vine, kde toká se svým skotským přítelem, a Young&Beautiful pro novou, lesklejší verzi Velkého Gatsbyho. Lana del Rey a její diamanty jsou jako dělané pro takový soundtrack, ale zase jsme tam, kde jsme byli. Slabý hlásek se utápí v orchestrálním doprovodu, lapá po dechu a zpívá o tom, že už všechno viděla a všude byla. Vážně? Laně del Rey prospěje, když bude sama sebou, a ne tím, za koho se vydává.