Rudolstadt Festival, 6.7. 2019, Rudolstadt

Sobota na festivalu v Rudolstadtu bývá nejrušnější, děje se toho hodně, město je plné usměvavých lidí a muziky, ale nakonec stejně všichni skončí v parku. Začínáme s trojicí argentinských divoženek Fémina, které okouzlily i Iggyho Popa. Šijou do nás své texty, ale je to spíš takové přátelské pošťuchování. Na malé scéně zatím ladí trio z Madagaskaru, Toko Telo. Dva kytaristé a zpěvačka Monika Njava konejšivým hlasem příjemně ukolébává. Tohle trio máte šanci za pár týdnu zastihnout i na Folkovkách v Náměšti, neváhejte.

Bulharský orchestr hráček na gadulky nás bohužel příliš nenadchne, je to takový etno bigbeat. Rastamani nestárnou, důkazem je kapela Inna De Yard, která spojila dědečky jamajského reggae. Věkový průměr je tak pětašedesát, barevné oblečení, rozjařené tanečky, bubny a reggae. Winston McAnuff háže mikrofonem a dav aplauduje. Australský pěvecký sbor Spooky Men je třeba brát s nadsázkou, ale po chvilce už trochu nudí. Brazilská zpěvačka Luedji Luna taky nezaujme, zpočátku se zdá, že hledá společnou řeč s kapelou, nakonec ji najdou a druhá část koncertu už má grády.

Oproti tomu trojice hip hoperek Somos Guerreras nás přiková na místě. Nejsilnější moment festivalu je, když se v první řadě publika objeví dívka s transparentem, který odkazuje na tragický požár v guatemalském ústavu, při kterém zahynulo jedenačtyřicet dívek. Tři válečnice z Jižní Ameriky mají můj respekt a jejich boji fandím. Poslední kapela Rudolstadtu, největší hvězdy Cat Empire, počkáme si na hitovku Oscar Wilde, pak už balíme.