redakce | Zprávy / Nové desky | 24.10.2016
Noiseový performer Skot Spear, pocházející z Portlandu ve státě Maine na severovýchodě Spojených států, je autorem více než padesátky nahrávek pod jménem i'd m thfft able (a jeho variantami), které vyšly mimo jiné na labelech Taped Sounds, Feeding Tube, Chocolate Monk, Humbug či Don't Trust the Ruin. Velké procento z nich zaznamenává Skotovy jedinečné živé akce na pomezí sound artu a performance, vystavěné na improvizovaném hlasovém projevu a kolážích zvuků amplifikovaných i neamplifikovaných předmětů, modifikované elektroniky a lépe či hůře identifikovatelného "hudebního odpadu".
To je i případ záznamu jeho pražského koncertu ze září 2013 s podtitulem "just under 15 minutes in Praha". Páska vtahuje do Spearova bizarního světa okamžitě a bez přípravy: hned poznáváme, že nejrozmanitější polohy a pózy hlasu perforují zvukovou tkáň proto, aby se chvilkovými otvory a průrvami prosoukalo celé hudebníkovo tělo. Někdy to může být i nepříjemné: také vnitřek těla je ozvučený vesmír plný nečekaných zvratů, náhody i trapnosti. I křik břicha se občas uchýlí k melodramatické vzpomínce, ke které dobře poslouží smyčcový sampl, a naopak. Velmi dynamická nahrávka i'd m thfft able jako celek naprosto překonává jakékoli dojmy o uměleckém pseudoautismu, kterými Spear mate třeba v hysterickém opakování mantry "Udělil jsem si svolení". Je hyperelastická, a skvěle proto komunikuje i ve vrstvách vzdálených performerovu zbytnělému tělu.
Po kolaboraci s vokalistou Tomem Smithem (To Live and Shave in L. A., ex-Pussy Galore), která vyšla na labelu Karl Schmidt Verlag (Swiped Jukestep Violence Stars, 2013) vydávají Ruinu (Jan K!amm, Patrik Pelikán, Ondřej Parus) také záznam společné improvizace s kazetovým manipulátorem Martinem Klapperem. Čtyři fragmenty pocházejí z koncertu z pražského Kokpitu, který proběhl symbolicky těsně předtím, než se klub uzavřel vnějšímu světu. Prostor, který zůstal věrný své ruině, dodal ideální akustiku kapele, která není závislá ani tak na souhře, nápadech nebo energii, jako spíš na tom, zda je ještě co rozkládat. Jakákoli podoba Ruinu tíhne k tomu být hraniční, ať už jde o freenoisové sesypávání s modifikovanými bicími v sestavě, nebo právě o souhru, jejíž rozpad diktují hlasy z magnetofonových pásek nebo z polofunkčních mikrofonů a snímačů. Ani v případě Ruinu a Martina Klappera nemůže tedy jít o plodné setkání tvůrčích individualit – je to naopak vzájemné zrcadlení mizení ve fragmentech, vzájemné zcizování techniky napříč různými nástroji a zákeřné zaměňování jejich ozvěn.
redakce 27.01.2023
Novinka Krehkou krajinou posúva poetickú kombináciu šanzónu a kabaretu s punkovými koreňmi o niečo ďalej.
redakce 25.01.2023
Setkáte se s nuselskými legendami a s putykami, které neodvratně podléhají útokům ze strany developerů, baristů a výběrové kávy.
redakce 13.01.2023
V posledním dvojčísle bulletinu Jazz byla nalepená dopisní obálka s partiturou amerického umělce La Monte Younga nazvaná Composition 1960 #9.
redakce 11.01.2023
Release alba je doprovázen příběhem o přeměně hudebníka Bílej kluk do virtuální postavy Awoo uvězněné v paralelní dimenzi a jeho snaze o návrat do naší reality.
redakce 10.01.2023
V temném postmetalu FDK je prostor pro mělencholické odstíny, deska ale stejně jako ty minulé umí tnout do živého a zejména zavalit svou imponující hutností.
redakce 09.01.2023
Kapela se přiklonila ke zvuku svých dávných vzorů i současných hrdinů, žánrově na pomezí indie, shoegazu někde snad až postpunku.
redakce 08.01.2023
Celý split byl nahrán a smíchán tradičně v Low Resolution studiu a vyjde i na kazetách pod značkou NAAB.
redakce 04.01.2023
Deska obsahuje čtrnáct podvratných disco-ego-punkových vypalovaček plných divných a znervózňujících zvuků.
redakce 02.01.2023
Album Endless Iridescence zve posluchače do vod vlnících se lo-fi samplů a analogových perkusí.
redakce 01.01.2023
Kdo je Don Vajumi a co je aquaboogie v názvu alba? To se snad dozvíme v jejich budoucí tvorbě.