Emma Barickmanová | Články / Recenze | 30.08.2022
Jsou nepředvídatelné, nezachytitelné a stále v pohybu. Takto se představuje kapela Viah a těmito slovy lze vystihnout jejich druhé album Crash Report. Do děje nás vztahuje Glorie, nová interpretace písně Gloria z jejich prvního alba Tears of a Giant. Glorie je jako přivítání zpět do světa Viah, nového ale navazujícího na svou původní formu. Tato nová verze je zasněná a téměř se zdá jako by na původní píseň vzpomínala. Tam, kde bylo předtím extatické volání do noci, je nyní něco melancholičtějšího, ale zároveň hlubšího, vážnějšího a uvědomělejšího. Zvuk nové Viah je propracovanější a komplexnější.
Ve spolupráci se skupinou P/\ST nás vedou skrze bolestnost moderních dní zalitých modrým světlem obrazovek. Píseň Nic je jako první z dosavadní tvorby Viah v češtině. V refrénu zpívají „skutek, smutek a já chci víc“. Skrze tuto hru se slovy můžeme najít určitou ryzí poetičnost, která v jejich jiných písních dosud tolik nevynikla. Hostující interpreti (P/\ST, Isama Zing a Aid Kid) hladce zapadají do světa, který spolu s viah vytvořily. Přidávají nové motivy, ale staví na základu, který položily Vi, Rosa a Vera.
Od svého počátku se kapela prezentovala jako elektropopová, byť s alternativními prvky, na nové nahrávce to potvrzují, ale zároveň rozvíjejí. Nebojí se experimentovat s tempem a tóninami, zkouší si různá alter ega a pozice. Méně či více nápadnými alternacemi nás nutí dávat pozor. Není jasné kam nás vedou. Při všech těchto elementech si zachovávají popovou svěžest. Je to zábava.
Další reinterpretací z debutového alba je skladba G&T (původně Giant Tears). I zde došlo k určité metamorfóze vypravěče, který je dospělejší. Zároveň je jako duch, který pronásleduje či hledá. I samotná instrumentace evokuje zneklidňující, paranormální obrazy. Commercial Break je poté jako probuzení po neklidném spánku. Výrazný beat a kontrastně jemné vokalízy přinášejí novou atmosféru, čerstvý vzduch. Intonace zpěvu i melodie silně evokují mainstreamový západní pop. Zároveň je však pod hladinou celý svět zvuku, kde se mísí vokály a elektronika. V Nye tuto náladu dále rozvíjejí. Už nejsme rozespalí, už jsme v klubu a spolu s viah tančíme. V textech tematizují rozpad, samotu a netečnost. Tento očividný rozpor mezi textem a melodií posluchače nijak neruší, je součástí zprávy, kterou viah podávají o naší povaze.
Album je pocitově různorodé, ale velmi dobře funguje jako celek. I přes svůj kratší rozsah (oproti debutovému je téměř poloviční) je plné vjemů a evokuje pocit úplnosti.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.