Články / Reporty

Se sbíječkou v objetí (Thurston Moore Group)

Se sbíječkou v objetí (Thurston Moore Group)

Akana | Články / Reporty | 28.10.2019

Před návštěvou koncertu většinou projíždím setlisty z předešlých štací, abych při psaní recenze co nejméně tápal ohledně identifikace jednotlivých songů. Zároveň to ale často vnímám jako mínus, protože se tak dobrovolně připravuji o překvapení a spontánnější zážitek. To ale nebyl případ sobotního vystoupení Thurston Moore Goup v Lucerna Music Baru, kde naopak tahle informovanost sehrála jednoznačně pozitivní roli. Nebýt předem připravený na to, že zazní jen a jen hudba z čerstvého a poměrně experimentálního trojalba Spirit Counsel bez jakýchkoli ohlédnutí za předchozími deskami, určitě bych koncert prožil jinak. S menším soustředěním a ponorem, jaký obě dlouhé instrumentální skladby nutně vyžadovaly, a možná i s trochou zklamání. Ale takto, oproštěný od lichých očekávání, jsem si mohl naplno vychutnat skvostnou noiserockovou mši plnou emocí i zvukového hledačství, aniž by mě rozptylovaly chutě na něco, co menu vůbec nenabízí. Naštěstí se ukázalo, že většina návštěvníků klubu byla buď stejně poučená nebo dostatečně vstřícná, aby na Mooreovu odvážnou koncepci přistoupila a nechala se pohltit. Žádný masivní odliv fanoušků marně čekajících na zpívané písně nenastal a letmé pohledy do uchvácených tváří okolostojících, stejně jako závěrečné ovace svědčily o tom, že spirituální mise, kterou Mooreova parta podniká s novou deskou, našla toho večera zaslouženou odezvu.

Dohromady s předkapelou zaznělo přesně pět skladeb. Ani dámské bubenické duo Rattle z britského Nottinghamu totiž na nějakou tu minutu nehledí. Svoje rafinovaně a přitom bez hráčských exhibic budované skladby splétá pozvolna, repetice si vychutnává do dna a obměňuje je či rozbíjí s promyšleným načasováním. Model dvou skromných bicích souprav s sebou pochopitelně nese hrozbu jednotvárnosti co do zvukových barev, ale Rattle se jí v dané časové ploše dařilo úspěšně čelit, a to nejen díky jistému, ale do popředí nijak tlačenému vokálu Katharine Brown. Otázkou je, co by s pozorností posluchačů udělal plnohodnotný koncertní set.

Thurston Moore Group takové starosti rozhodně mít nemuseli. Pokud jsem při domácím poslechu skladeb ze Spirit Counsel, přiznávám, trochu zápasil s koncentrací, při živém provedení byl spíš problém z toho nádherného zvukového chrámu odejít. Hodinová kompozice Alice Moki Jayne, kterou Moore věnoval Alice Coltrane, Moki Cherry a Jayne Cortez, třem svébytným umělkyním a zároveň múzám svých slavnějších jazzových partnerů, se ukázala být nesmírně poutavým eposem, v němž bylo místo pro něžné ambientní mlhoviny i drásavé disonantní řinčení, dramatické i sotva postřehnutelné posuny ve zvukových texturách, meditativní hlukové stěny i melodické vyhrávky a úderné rockové riffy.

fotogalerii z koncertu zhlédněte zde

Toho všeho je Thurston Moore samozřejmě už léta mistrem, ale nemenší uznání si zaslouží i členové jeho Group, s nimiž je po třech albech už téměř srostlý. Když proti sobě Thurston Moore, basistka Debbie Googe a kytarista James Sedwards stojí nakročeni a zuřivě túrují svoje nástroje pod dohledem Stevea Shelleyho za bicími, trochu v tom extatickém soustředění připomínají holandské The Ex, s nimiž ostatně Moorea pojí nejedna tvůrčí vazba. Ve volnějších, rytmicky rozostřených pasážích frontman diriguje své spoluhráče ke změnám kývnutím, v dalším momentě stojí oba kytaristé v pozoru čelem k publiku a se zavřenýma očima se oddávají vibrující zvukové vlně zalévající celý sál, jindy Moore vyrábí kvílivé feedbacky drže kytaru coby sbíječku. Vrcholná katarze pak nastává v okamžiku, kdy uprostřed uširvoucí, a přesto tak povznášející bouře hluku Moore objímá kytaru v naprostém odevzdání se moci hudby. Tehdy jeho výroky o rostoucí roli duchovního rozměru v jeho tvorbě dávají jasný smysl, stejně jako samotný titul nového alba.

Z něho pak zazněla ještě půlhodinová skladba 8 Spring Street, věnovaná památce loni zesnulého avantgardního kytaristy Glenna Branky. O něco hravější a rovněž skvělá, já ale ještě pořád zpracovával dojmy z té předchozí, a tudíž se moje napojení na dění na pódiu poněkud uvolnilo. Zkrátka se do mě tak intenzivních vjemů vešlo jen určité množství, což může být výtkou nanejvýš směrem k mojí emoční kapacitě, rozhodně ne vůči Thorston Moore Group. Ti ten večer předvedli nejen svrchovaně experimentální a vůči fanouškům dramaturgicky odvážné, ale především neobyčejně procítěné, vřelé, oblažující a jednoduše krásné vystoupení.

Info

Thurston Moore Group (us)
26. 10. 2019, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...