Články / Reporty

Se sbíječkou v objetí (Thurston Moore Group)

Se sbíječkou v objetí (Thurston Moore Group)

Akana | Články / Reporty | 28.10.2019

Před návštěvou koncertu většinou projíždím setlisty z předešlých štací, abych při psaní recenze co nejméně tápal ohledně identifikace jednotlivých songů. Zároveň to ale často vnímám jako mínus, protože se tak dobrovolně připravuji o překvapení a spontánnější zážitek. To ale nebyl případ sobotního vystoupení Thurston Moore Goup v Lucerna Music Baru, kde naopak tahle informovanost sehrála jednoznačně pozitivní roli. Nebýt předem připravený na to, že zazní jen a jen hudba z čerstvého a poměrně experimentálního trojalba Spirit Counsel bez jakýchkoli ohlédnutí za předchozími deskami, určitě bych koncert prožil jinak. S menším soustředěním a ponorem, jaký obě dlouhé instrumentální skladby nutně vyžadovaly, a možná i s trochou zklamání. Ale takto, oproštěný od lichých očekávání, jsem si mohl naplno vychutnat skvostnou noiserockovou mši plnou emocí i zvukového hledačství, aniž by mě rozptylovaly chutě na něco, co menu vůbec nenabízí. Naštěstí se ukázalo, že většina návštěvníků klubu byla buď stejně poučená nebo dostatečně vstřícná, aby na Mooreovu odvážnou koncepci přistoupila a nechala se pohltit. Žádný masivní odliv fanoušků marně čekajících na zpívané písně nenastal a letmé pohledy do uchvácených tváří okolostojících, stejně jako závěrečné ovace svědčily o tom, že spirituální mise, kterou Mooreova parta podniká s novou deskou, našla toho večera zaslouženou odezvu.

Dohromady s předkapelou zaznělo přesně pět skladeb. Ani dámské bubenické duo Rattle z britského Nottinghamu totiž na nějakou tu minutu nehledí. Svoje rafinovaně a přitom bez hráčských exhibic budované skladby splétá pozvolna, repetice si vychutnává do dna a obměňuje je či rozbíjí s promyšleným načasováním. Model dvou skromných bicích souprav s sebou pochopitelně nese hrozbu jednotvárnosti co do zvukových barev, ale Rattle se jí v dané časové ploše dařilo úspěšně čelit, a to nejen díky jistému, ale do popředí nijak tlačenému vokálu Katharine Brown. Otázkou je, co by s pozorností posluchačů udělal plnohodnotný koncertní set.

Thurston Moore Group takové starosti rozhodně mít nemuseli. Pokud jsem při domácím poslechu skladeb ze Spirit Counsel, přiznávám, trochu zápasil s koncentrací, při živém provedení byl spíš problém z toho nádherného zvukového chrámu odejít. Hodinová kompozice Alice Moki Jayne, kterou Moore věnoval Alice Coltrane, Moki Cherry a Jayne Cortez, třem svébytným umělkyním a zároveň múzám svých slavnějších jazzových partnerů, se ukázala být nesmírně poutavým eposem, v němž bylo místo pro něžné ambientní mlhoviny i drásavé disonantní řinčení, dramatické i sotva postřehnutelné posuny ve zvukových texturách, meditativní hlukové stěny i melodické vyhrávky a úderné rockové riffy.

fotogalerii z koncertu zhlédněte zde

Toho všeho je Thurston Moore samozřejmě už léta mistrem, ale nemenší uznání si zaslouží i členové jeho Group, s nimiž je po třech albech už téměř srostlý. Když proti sobě Thurston Moore, basistka Debbie Googe a kytarista James Sedwards stojí nakročeni a zuřivě túrují svoje nástroje pod dohledem Stevea Shelleyho za bicími, trochu v tom extatickém soustředění připomínají holandské The Ex, s nimiž ostatně Moorea pojí nejedna tvůrčí vazba. Ve volnějších, rytmicky rozostřených pasážích frontman diriguje své spoluhráče ke změnám kývnutím, v dalším momentě stojí oba kytaristé v pozoru čelem k publiku a se zavřenýma očima se oddávají vibrující zvukové vlně zalévající celý sál, jindy Moore vyrábí kvílivé feedbacky drže kytaru coby sbíječku. Vrcholná katarze pak nastává v okamžiku, kdy uprostřed uširvoucí, a přesto tak povznášející bouře hluku Moore objímá kytaru v naprostém odevzdání se moci hudby. Tehdy jeho výroky o rostoucí roli duchovního rozměru v jeho tvorbě dávají jasný smysl, stejně jako samotný titul nového alba.

Z něho pak zazněla ještě půlhodinová skladba 8 Spring Street, věnovaná památce loni zesnulého avantgardního kytaristy Glenna Branky. O něco hravější a rovněž skvělá, já ale ještě pořád zpracovával dojmy z té předchozí, a tudíž se moje napojení na dění na pódiu poněkud uvolnilo. Zkrátka se do mě tak intenzivních vjemů vešlo jen určité množství, což může být výtkou nanejvýš směrem k mojí emoční kapacitě, rozhodně ne vůči Thorston Moore Group. Ti ten večer předvedli nejen svrchovaně experimentální a vůči fanouškům dramaturgicky odvážné, ale především neobyčejně procítěné, vřelé, oblažující a jednoduše krásné vystoupení.

Info

Thurston Moore Group (us)
26. 10. 2019, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.