Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 19.03.2015
Čtvrtstoletí s Jonem Spencerem. Při psaní recenze na skvělé nové album The Jon Spencer Blues Explosion mi došlo, kolik času jsem s tímhle chlapíkem vlastně strávil. Zdaleka nejde jen o JSBX, Jon Spencer je neposedný šibal, který se strašně nerad nudí. Jako s mnoha ostatními nás seznámili v almost legendary půjčovně CD v Paláci kultury. Pussy Galore mi pak hráli doma snad denně, Goldfinger přišel na řadu až o něco později.
Pussy Galore psali v osmdesátých letech historii, tolik špíny v rock’n'rollu od té doby asi už nikdy nebylo. Alba Dial M for Motherfucker nebo Historia de la Musica Rock byla famózní, komplexní předělávka zásadního Exile on Main Street geniální. Vrchol Rolling Stones byl nakažen chemickým virem, slovo coververze od té doby už nikdy neznamenalo to samé.
Legenda říká, že se Jon Spencer a Cristine Martinez potkali prvně na koncertě The Jesus and Mary Chain ve Washingtonu, ještě před založením Pussy Galore. Každopádně už v New Yorku založili Boss Hog, tehdy ještě s bubeníkem Bobem Bertem. Manželská kapela stihla během dekády tři alba a stejný počet EP, nezklamala ani jednou. Na několikrát avizovanou novinku se stále čeká.
V devadesátých letech nebylo pro hudební fanoušky větší filmové hvězdy než Winona Ryder, Primus se klaněli jejímu hnědému bobrovi a JSBX jí postavili rovnou do čela kapely. A kdože to hraje další dva?
JSBX jsou pevně spojeni s New Yorkem, podobně jako Beastie Boys, se kterými je zase pojí dlouholeté přátelství. Mick D si zahrál třeba v klipu Flavor, ale video si pro sebe ukradl úplně někdo jiný. Je libo vinylové suši?
JSBX jako doprovodná kapela? Ale ano, jde to. Alba A Pocket Ass of Whiskey a Sideways Soul jako zřejmý důkaz.
V případě Jona Spencera je bokovek nepočítaně, skvělé album Amsterdam Throwdown, King Street Showdown! holandské hudebnice Solex dost nespravedlivě zapadlo.
JSBX ale rozhodně není jen Jon Spencer, hele, koho si vzal s sebou strýček Tom do televize.
Nedostalo se na Heavy Trash, Men Without Pants, 20 Miles, The Honeymoon Killers, Spencer Dickinson a mnohé další. Ale jak znám Jona Spencera, pokračování na sebe nedá dlouho čekat. Příležitost přijde brzy.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.