Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 25.08.2023
První den je za námi. Jaké to bylo? Zase nejlepší. Těžko říct něco jiného, ostatně se to opakuje každý rok. Vždycky jsem se nad podobnými hodnoceními pořadatelů spíš po(u)smíval, ale... Když na něčem pracujete tak dlouhou dobu, jinak to nejde. Takže ano, první den čtvrtého Moody Moon Noize a zase nejlepší. Což pochopitelně neznamená, že by ty předchozí byly špatné.
Mám jednu ošklivou vlastnost. Myslím si, že mám dobrý orientační smysl. Rámcově to může být pravda, ale rozhodně to neplatí vždycky. To by se mi tak často nemohlo stávat, že když jdu po paměti, špatně odbočím a najednou se ocitnu úplně jinde, než bych měl být. Za den a půl, co jsem v Chomutově, se mi to stalo pětkrát. Začalo to tím, že jsem zapomněl vystoupit na správné zastávce vlaku, pokračovalo dvěma špatnými rozhodnutími při běhání a končilo (prozatím) dvakrát stejnou zbytečnou oklikou při procházce z centra nočními Sady Čs. Armády k ubikaci. Včera i dnes jsem byl přesvědčen, že jdu dobře, a pokaždé uhnul na pěšinu, která vedla úplně jinam, než měla. Ano, pokaždé na stejnou. A při obou příležitostech jsem si vzpomněl na větu, kterou dávala Máša na sociální sítě s mapou festivalu pár dní před akcí. „V Chomutově se neztratíte.“ Vím, že jsem tu správně.
Dělat putovní festival je zábava. Svého druhu. Spousta novinek, seznamování, překvapení. Výzev. Na milované Ferdinandce to bylo báječné, loni v Prachaticích taky, apel jménem Chomutov přišel na poslední chvíli, o to větší povzbuzení to bylo. Vůbec se lidem z místního spolku Kuprospěchu nedivím, že si to celé pár dní rozmýšleli, parametry akcí podobného druhu jsou komplikované a debaty nad nimi ještě víc. A dovedu si představit, že během roku, co jsme se nad Moody Moon Noize potkávali, toho mnohokrát litovali. Ale včera jistě ne, přeplněný dvorek Café Rouge potvrdil, že to stálo za to. Nepochybuji, že to potvrdí i ti, kdo s námi už několik ročníků tohoto bláznivého nápadu absolvovali.
Jasné, tohle je emo edice. Kromě pozitivních reakcí snad všech, se kterými jsem včera mluvil, stačilo postávat opodál a vstřebávat atmosféru. Určitě by se nám dalo leccos vytknout a taky to nebylo bez potíží a některé možná ještě přijdou, ale to k tomu patří. Podobně jako dojmy, se kterými se těžko usíná, podobně jako emotivní vyjádření kamaráda, který mi loni psal něco ve smyslu sakra proč Chomutov a včera se ptal, proč to tady nebylo vždycky, podobně jako skutečnost, že tenhle sloupek měl být vlastně úplně o něčem jiném. A byl by, kdyby ho někdo stihl napsat dřív než po prvním dnu. Furious season. (A pozor, stále to stíháte. Máme před sebou ještě další dva.)
Dneska večer to na Radiu 1 o Chomutově nebude, i proto, že díky festivalu byl Šejkr nahrávaný dříve než jindy. Přijdou Sven Wunder, Noname, DJ Gäp, Jazzbois nebo Genesis Owuse. Stay Blessed.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
tracklist:
Sven Wunder – Take a Break
Public Image Ltd. – Pretty Awful
The Budos Band – Crescent Blade
Toyota Vangelis – Furious Season feat. Tokyo Drift
Noname – hold me down feat. Jimetta Rose & Voices of Creation
Noname – namesake
Alabaster dePlume – Naked Like Water feat. Donna Thompson
Jaimie Branch – burning grey
Genesis Owusu – Stay Blessed
Sinego, Angélica Garcia – El Ritmo (La Noche)
Asynchrone – Plastic Bamboo
The Seshen – Hold Me
Pedro Ricardo – Déhéba
Irreversible Entanglements – Our Land Back
Kofi Flexxx, Anthony Joseph – By Now (Accused of Magic)
Yussef Dayes – Marching Band feat. Masego
Jazzbois – Gomba Slap
DJ Gäp – Wash Over Me feat. TTristana
Gift Horse – Big Salt
Holy Tongue – Threshing Floor
Vanishing Twin – Marbles
Gaye Su Akyol – Böyle Olur Mu
CZN – Compliance Crew
The Vacant Lots – Amnesia
Fred Again.. – Adore U feat. Obongjayar
Noname – balloons feat. Jay Electronica & Eryn Allen Kane
Body of Pain – Slaves
WaqWaq Kingdom – Hakke Yoi
The Underground Youth – Omsk Lullaby
Salif Keita – Yamore feat. Cesaria Evora
foto: Alexander Tinei
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.